spirální galaxie, astronomický rádiový zdroj, HI (21cm) source, zdroj infračerveného záření, zdroj rentgenového záření, Seyfert 2 galaxy a gamma-ray source
M88 leží mezi souhvězdími Panny a Vlasů Bereniky v oblasti oblohy bez výrazných hvězd. Je možné ji najít trochu severně od poloviny spojnice hvězd Vindemiatrix (ε Virginis) a Denebola (β Leonis). Díky své jasnosti je na hranici viditelnosti středně velkých triedrů, ale v dalekohledech o průměru 80 mm se ukáže jako mírně protažená světlá skvrna. V dalekohledech o průměru 150 mm vypadá jako elipsa protažená od jihovýchodu na severozápad s velmi jasným jádrem. Dalekohledy o průměru 200 až 300 mm ukážou v jejím disku náznaky spirálních ramen.[9]
Galaxii je možné snadno pozorovat z obou zemských polokoulí a ze všech obydlených oblastí Země, protože má pouze mírnou severní deklinaci. Přesto je na severní polokouli lépe pozorovatelná a během jarních nocí tam vychází vysoko na oblohu, zatímco na jižní polokouli v oblastech více vzdálených od rovníku zůstává poněkud níže nad obzorem.[10] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od února do srpna.
Historie pozorování
Galaxii objevil Charles Messier 18. března 1781[7] a zařadil ji do svého katalogu s tímto popisem: „Mlhovina bez hvězd v Panně, mezi dvěma malými hvězdami a jednou hvězdou 6. magnitudy, které jsou vidět spolu s mlhovinou v zorném poli. Je to jedna z nejslabších mlhovin a podobá se mlhovině Messier 58.“[11]
Messier v této oblasti oblohy objevil mnoho dalších galaxií. John Herschel popsal M88 jako velmi rozsáhlou a jasnou mlhovinu silně eliptického tvaru, která má délku 8′ a šířku 1′ a jejíž horní polovina je jasnější než ta jižní. Podobně galaxii popsali i další pozorovatelé, jako například admirál Smyth a William Parsons.[9]
Vlastnosti
Rovina disku M88 je při pohledu ze Země odkloněná o 30°, což je dostatečné k tomu, abychom mohli pozorovat vnitřní stavbu jejích spirálních ramen, která jsou docela výrazná. Její skutečný rozměr je přibližně 130 000 ly[7] a je tedy větší než Mléčná dráha. Předčí ji i svou hmotností, která se odhaduje na 200 miliard hmotností Slunce. Galaxie je od Země vzdálená 60[7] až 65[8] milionů ly a patří do Kupy galaxií v Panně. Měřením její radiální rychlosti bylo zjištěno, že se od Slunce vzdaluje rychlostí 2 270 km/s.[12][9]
28. května 1999 v této galaxii vybuchla supernova typu Ia, která dostala označení SN 1999cl. Objevena byla 29. května při magnitudě 16,4 a 5. června dosáhla maximální magnitudy 13,6.[7][13][14]
Následný průzkum ukázal, že supernova měla výrazný červený odstín způsobený prachem v její mateřské galaxii, který její světlo ve viditelném pásmu tlumil o 1,89 magnitudy.[14]
↑ abcThomas H. Jarrett, John M. Carpenter, John E. Gizis, Carol Lonsdale: The Two Micron All Sky Survey (2MASS). In: The Astronomical Journal. únor 2006. DOI10.1086/498708.
↑FROMMERT, Hartmut. Revised NGC Data for NGC 4501 [online]. SEDS.org [cit. 2018-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-08. (anglicky)
↑ abcdefghiFROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 88 [online]. SEDS.org [cit. 2018-05-22]. Dostupné online. (anglicky)
↑ abcMANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky)
↑Deklinace 14° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 76° od severního nebeského pólu. Severně od 76° severní šířky je tedy tato galaxie cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 76° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
↑FROMMERT, Hartmut. Charles Messier's Catalog of Nebulae and Star Clusters [online]. SEDS.org [cit. 2017-05-24]. Dostupné online. (anglicky)
↑SIMBAD Astronomical Database: Results for M 88 [online]. [cit. 2018-05-22]. Dostupné online. (anglicky)
↑List of Supernovae [online]. Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (IAU) [cit. 2018-05-25]. Dostupné online. (anglicky)
↑ abKRISCIUNAS, Kevin; HASTINGS, N. C.; LOOMIS, Karen, et al. Uniformity of (V-Near-Infrared) Color Evolution of Type Ia Supernovae and Implications for Host Galaxy Extinction Determination. S. 658–674. Astrophysical Journal [online]. Srpen 2000 [cit. 2018-05-25]. Roč. 539, čís. 2, s. 658–674. Dostupné online. arXivastro-ph/9912219. DOI10.1086/309263. Bibcode2000ApJ...539..658K. (anglicky)
Literatura
Knihy
O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Messier Objects. New York: Cambridge University Press, 1998. Dostupné online. ISBN0-521-55332-6. (anglicky)