Messier 107

Messier 107
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typkulová hvězdokupa
TřídaX[1][2]
ObjevitelPierre Méchain
Datum objevuduben 1782
Rektascenze16h 32m 31,86s[3]
Deklinace-13°3′13,6″[3]
SouhvězdíHadonoš (lat. Oph)
Zdánlivá magnituda (V)8,85[4][5], 9,96[5], 4,31[6], 8,084[7] a 7,109[7]
Úhlová velikost13′[2]
Vzdálenost0,006 Mpc
Rudý posuv-33,8±0,3 km/s[8]
Fyzikální charakteristiky
Poloměr40[2] ly
Absolutní magnituda (V)−7,08
Hmotnost1,82 × 105[9]
Metalicita [Fe/H]−1,06
Odhadované stáří13,95 miliard let[10]
Označení v katalozích
Messierův katalogM 107
New General CatalogueNGC 6171
Melottův katalogMelotte 148
Jiná označeníM107, NGC 6171, GCl 44, C 1629-129,[11] Mel 148[12]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Messier 107 (také M107 nebo NGC 6171) je kulová hvězdokupa v souhvězdí Hadonoše. Objevil ji Pierre Méchain v dubnu 1782. Pravděpodobně je to nejpozději objevený objekt Messierova katalogu, který do něj byl přidán dodatečně až v roce 1947.[2] Hvězdokupa je od Země vzdálená zhruba 20 600 ly.[8]

Pozorování

Poloha M 107 v souhvězdí Hadonoše.

M107 leží necelé 3° jihozápadně od hvězdy Han (ζ Oph) s magnitudou 2,56, která patří do řetězu hvězd tvořících tělo Hada neseného Hadonošem. Její nalezení usnadňuje pravoúhlý trojúhelník tvořený hvězdami 7. magnitudy, který leží severně od hvězdokupy. Dá se vyhledat i triedrem 10x50, ale jednotlivé hvězdy v ní dokážou za příznivých pozorovacích podmínek rozlišit dalekohledy o průměru alespoň 150 mm.[13]

M107 je možno jednoduše pozorovat ze všech obydlených oblastí Země, protože má nepříliš velkou jižní deklinaci. Přesto v některých částech severní Evropy a Kanady v blízkosti polárního kruhu většinou není pozorovatelná, protože v období její nejlepší pozorovatelnosti tam Slunce zapadá pouze nízko pod obzor a obloha tak není dostatečně tmavá. Na jižní polokouli vychází hvězdokupa velmi vysoko na oblohu během jižních zimních nocí.[14] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od května do září.

Historie pozorování

Hvězdokupu M107 objevil Pierre Méchain v dubnu 1782. William Herschel ji nezávisle spoluobjevil 12. května 1793 a jako první ji rozložil na jednotlivé hvězdy. M107 patří mezi později přidané objekty, které nebyly uvedeny v původním vydání Messierova katalogu. Do katalogu ji zařadila až v roce 1947 Helen Sawyerová Hoggová spolu s galaxiemi Messier 105 a Messier 106, protože je pravděpodobné, že je do případného dalšího vydání chtěl zařadit již Méchain.[2]

Vlastnosti

Amatérský snímek hvězdokupy M107

M107 leží velmi blízko galaktickému disku a od Země je vzdálená zhruba 20 600 ly.[8] Její úhlová velikost při pozorování dalekohledem je 3′, ale na fotografiích má velikost 13′, takže její skutečný rozměr je zhruba 80 ly. Její součástí je 25 známých proměnných hvězd. Hvězdokupa se zdá být zakryta několika tmavými pásy, což je u kulových hvězdokup neobvyklé.[2] M107 patří mezi málo zhuštěné kulové hvězdokupy, proto je v Shapleyho–Sawyerové třídě koncentrace hvězd zařazena do třídy X.[13]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M107 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. ↑ SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 6171 (= M107 = GCL 44) [online]. [cit. 2018-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 107 [online]. [cit. 2018-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b GOLDSBURY, Ryan; RICHTER, Harvey B.; ANDERSON, Jay, et al. The ACS Survey of Galactic Globular Clusters. X. New Determinations of Centers for 65 Clusters. S. 1830–1837. Astronomical Journal [online]. Prosinec 2010 [cit. 2018-08-09]. Roč. 140, s. 1830–1837. Dostupné online. doi:10.1088/0004-6256/140/6/1830. Bibcode 2010AJ....140.1830G. (anglicky) 
  4. ↑ William E. Harris: A catalog of parameters for globular clusters in the Milky Way. In: The Astronomical Journal. 1996. DOI 10.1086/118116. Dostupné online.
  5. ↑ a b SIMBAD Astronomical Database.
  6. ↑ Lee Spitler, Duncan A Forbes: Uniting old stellar systems: from globular clusters to giant ellipticals. In: Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2008. DOI 10.1111/J.1365-2966.2008.13739.X.
  7. ↑ a b Laura Ferrarese, Maarten Baes, Patrick Cote, Roberto De Propris: G2C2 – I. Homogeneous photometry for Galactic globular clusters in SDSS passbands. In: Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 16. listopadu 2013. DOI 10.1093/MNRAS/STT2002.
  8. ↑ a b c HARRIS, W. E. A Catalog of Parameters for Globular Clusters in the Milky Way. S. 1487. Astronomical Journal [online]. Říjen 1996 [cit. 2018-08-09]. Roč. 112, s. 1487. Dostupné online. doi:10.1086/118116. Bibcode 1996AJ....112.1487H. (anglicky) 
  9. ↑ BOYLES, J.; LORIMER, D. R.; TURK, P. J., et al. Young Radio Pulsars in Galactic Globular Clusters. S. 51. The Astrophysical Journal [online]. Listopad 2011 [cit. 2018-08-09]. Roč. 742, čís. 1, s. 51. Dostupné online. arXiv 1108.4402. doi:10.1088/0004-637X/742/1/51. Bibcode 2011ApJ...742...51B. (anglicky) 
  10. ↑ FORBES, Duncan A.; BRIDGES, Terry. Accreted versus in situ Milky Way globular clusters. S. 1203–1214. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. Květen 2010 [cit. 2018-08-09]. Roč. 404, čís. 3, s. 1203–1214. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-08-01. arXiv 1001.4289. doi:10.1111/j.1365-2966.2010.16373.x. Bibcode 2010MNRAS.404.1203F. (anglicky) 
  11. ↑ SIMBAD Astronomical Database: Results for M 5 [online]. [cit. 2018-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ MELOTTE, P. J. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. S. 175. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915 [cit. 2018-08-09]. Roč. 60, s. 175. Dostupné online. Bibcode 1915MmRAS..60..175M. (anglicky) 
  13. ↑ a b MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  14. ↑ Deklinace 13° jižním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 77° od jižního nebeského pólu. Jižně od 77° jižní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco severně od 77° severní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.

Literatura

Knihy

Mapy hvězdné oblohy

  • Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-08-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-05. (anglicky)  - Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
  • TIRION, RAPPAPORT, LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume II - The Southern Hemisphere to +6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. ISBN 0-943396-15-8. 
  • TIRION, SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5. 
  • TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0-521-80084-6. 

Související články

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 107 na Wikimedia Commons
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 107 [online]. [cit. 2018-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  • FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 107 [online]. [cit. 2018-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  • POWELL, Richard. Atlas of the Universe: Globular Clusters [online]. [cit. 2018-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Hadonoš [online]. [cit. 2018-08-09]. Dostupné online. 
  • Roj prastarých hvězd [online]. Evropská jižní observatoř, 2010-12-08 [cit. 2018-08-09]. Dostupné online. 
  • GARNER, Rob. Hubble’s Messier Catalog: Messier 107 [online]. NASA, 2017-10-19 [cit. 2018-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 

Objekty v Messierově katalogu