Messier 3

Messier 3
Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0)
Typ	kulová hvězdokupa
Třída	VI[1][2]
Objevitel	Charles Messier
Datum objevu	3. května 1764
Rektascenze	13h 42m 11,2s[3]
Deklinace	28°22′32″[3]
Souhvězdí	Souhvězdí Honicích psů (lat. CVn)
Zdánlivá magnituda (V)	10,62[4], 11,22[4], 6,39[5][6], 4,11[7], 7,071[8], 6,712[8], 6,555[8] a 6,135[8]
Úhlová velikost	18′[2][9]
Vzdálenost	0,01 Mpc
Rudý posuv	-148,6±0,4 km/s[3]
Fyzikální charakteristiky
Poloměr	90[2] ly
Absolutní magnituda (V)	−8,85
Hmotnost	9,57 × 105[10] ${\displaystyle M_{\odot }}$
Metalicita [Fe/H]	−1,58
Odhadované stáří	11,39 miliard let[11]
Označení v katalozích
Messierův katalog	M 3
New General Catalogue	NGC 5272
Melottův katalog	Melotte 119
Jiná označení	M3, NGC 5272, GCl 25, C 1339+286,[12] Mel 119[13]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Messier 3, (také M3 nebo NGC 5272) je jasná kulová hvězdokupa v souhvězdí Honicích psů. Objevil ji Charles Messier 3. května 1764.^[2][14] Ze všech kulových hvězdokup v Mléčné dráze obsahuje nejvíce proměnných hvězd, a proto se stala nejčastěji pozorovanou kulovou hvězdokupou.^[2] Obsahuje asi 500 000 hvězd a patří mezi nejvýraznější kulové hvězdokupy Mléčné dráhy.^[2]

M3 na obloze leží v oblasti oblohy bez výrazných hvězd v jihovýchodní části souhvězdí Honicích psů. Nejbližší jasnou hvězdou je β Vlasů Bereniky, která má přibližně čtvrtou magnitudu a od níž hvězdokupa leží 7° východním směrem. Leží téměř uprostřed pomyslné spojnice jasných hvězd Arcturus a Cor Caroli. M3 patří mezi kulové hvězdokupy nejsnáze pozorovatelné amatérským dalekohledem a za skutečně výjimečných pozorovacích podmínek je viditelná dokonce i pouhým okem. Snadno se dá vyhledat triedrem, ve kterém vypadá jako jasná rozmazaná tečka. V dalekohledu o průměru 100 mm je vidět její jasné jádro obklopené zrnitým halem, které pomalu a rovnoměrně slábne směrem k okrajům, hvězdokupa ovšem zůstává nerozložená. O trochu větší dalekohled ukáže nejjasnější členy hvězdokupy, což jsou červení obři 12. magnitudy.^[15] Dalekohled s průměrem 200 mm ji rozloží na stovky hvězd téměř celou kromě jádra, které rozloží až dalekohledy o průměru 300 mm.^[2][16]

Hvězdokupu je možné pozorovat z obou zemských polokoulí, protože má pouze mírnou severní deklinaci. Přesto je na severní polokouli lépe pozorovatelná a během jarních nocí tam vychází vysoko na oblohu, zatímco na jižní polokouli v oblastech více vzdálených od rovníku zůstává poměrně nízko nad severním obzorem. Přesto je pozorovatelná ze všech obydlených oblastí Země.^[17] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od února do srpna.

Hvězdokupu objevil Charles Messier 3. května 1764^[2] a popsal ji takto: „Mlhovina objevená mezi Pastýřem a jedním z Honicích psů Hevelia. Neobsahuje žádnou hvězdu. Její jádro je jasné a její jas postupně slábne směrem ven. Je kulatá. Pod tmavou oblohou je vidět dalekohledem o délce jedné stopy. Je vyznačená na mapě komety z roku 1779 v akademickém věstníku vydaném v témže roce. Znovu pozorována 29. března 1781, vždy je velmi pěkná.“ Tato hvězdokupa je prvním vlastním Messierovým objevem a je pravděpodobné, že teprve tento objev ho přiměl k usilovnému hledání objektů vypadajících podobně jako komety, protože do konce roku 1764 sestavil katalog prvních čtyřiceti objektů Messierova katalogu.^[2]

William Herschel se věnoval pozorování M3 mnohokrát a jako první ji také dokázal kolem roku 1784 rozložit na hvězdy. Jeho syn John ji v roce 1833 popsal jako hvězdokupu složenou ze hvězd jedenácté až patnácté magnitudy. Admirál Smyth a William Parsons zaznamenali, že se na jejím okraji nachází velké množství hvězdných řetězů.^[16]

M3 je jednou z největších a nejjasnějších kulových hvězdokup na obloze, přitom na severní obloze je třetí nejjasnější. Mnozí amatérští astronomové ji považují za jednu z nejkrásnějších kulových hvězdokup v severní části oblohy, hned po kulové hvězdokupě Messier 13.^[18] Tvoří ji asi 500 000 hvězd a její skutečný rozměr je asi 180 světelných let, ale polovina její hmotnosti je obsažena v hustém jádru o průměru 22 světelných let.^[2] Nachází se ve vzdálenosti 32 600 světelných let od Země a přibližuje se k ní rychlostí 148 km/s.^[3] Její zdánlivá magnituda je 6,2^[3] a za příznivých podmínek je tedy viditelná i pouhým okem.^[16] Její stáří se odhaduje na něco přes 11 miliard let.^[11]

V této kulové hvězdokupě je neobvykle velké množství proměnných hvězd. První proměnnou hvězdu v ní našel Edward Charles Pickering v roce 1889^[2] a v roce 1913 o nich vydal první rozsáhlou studii spolu s americkým astronomem Solonem Irvingem Baileyem.^[19] Do roku 2009 v ní bylo nalezeno 274 proměnných hvězd,^[2] zdaleka největší počet ze všech kulových hvězdokup v Mléčné dráze.^[15] Většina z nich (253) jsou proměnné hvězdy typu RR Lyrae.^[2] M3 také obsahuje poměrně velký počet modrých opozdilců, tedy modrých hvězd hlavní posloupnosti, které se zdají být mnohem mladší než ostatní členové kulové hvězdokupy.^[2]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M3 (astronomia) na italské Wikipedii.

• O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Messier Objects. New York: Cambridge University Press, 1998. Dostupné online. ISBN 0-521-55332-6. (anglicky) 

• Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-07-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-05. (anglicky)  - Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
• TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. Dostupné online. ISBN 0-943396-14-X. 
• TIRION; SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5. 
• TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0-521-80084-6. 

• Seznam kulových hvězdokup v Mléčné dráze

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 3 na Wikimedia Commons
• SIMBAD Astronomical Database: Results for M 3 [online]. [cit. 2018-07-26]. Dostupné online. (anglicky) 
• FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 3 [online]. [cit. 2018-07-26]. Dostupné online. (anglicky) 
• POWELL, Richard. Atlas of the Universe: Globular Clusters [online]. [cit. 2018-07-26]. Dostupné online. (anglicky) 
• NASA - APOD. Astronomický snímek dne - Kulová hvězdokupa M3 [online]. astro.cz, 2007-06-09 [cit. 2018-07-26]. Dostupné online. 
• KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Honicí psi [online]. [cit. 2018-07-26]. Dostupné online. 
• GARNER, Rob. Hubble’s Messier Catalog: Messier 3 [online]. NASA, 2017-10-19 [cit. 2018-04-24]. Dostupné online. (anglicky)