PROFILPELAJAR.COM

Messier 56
	M56 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
Pozorovací údaje; (Ekvinokcium J2000,0)
Typ	kulová hvězdokupa
Třída	X
Objevitel	Charles Messier
Datum objevu	23. ledna 1779
Rektascenze	19h 16m 35,57s
Deklinace	30°11′0,5″
Souhvězdí	Lyra (lat. Lyr)
Zdánlivá magnituda (V)	8,27, 8,9, 5,58, 8,613, 8,138, 7,879 a 7,748
Úhlová velikost	8,8'
Vzdálenost	0,01 Mpc
Fyzikální charakteristiky
Poloměr	42 ly
Absolutní magnituda (V)	−7,41
Hmotnost	2,3 × 105
Metalicita [Fe/H]	−1,98
Odhadované stáří	13,7 miliard let
Označení v katalozích
Messierův katalog	M 56
New General Catalogue	NGC 6779
Melottův katalog	Melotte 220
Jiná označení	M56, NGC 6779, GCl 110, Mel 220
	(V) – měření provedena ve viditelném světle
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Messier 56 (také M56 nebo NGC 6779) je kulová hvězdokupa v souhvězdí Lyry. Objevil ji Charles Messier 23. ledna 1779. Hvězdokupa je od Země vzdálená přibližně 30 700 světelných let^[11] a její skutečný průměr je okolo 85 světelných let.^[1]

Pozorování

M56 je možné velmi snadno nalézt zhruba uprostřed spojnice hvězd Albireo (β Cygni) a Sulafat (γ Lyrae). Při průzračně tmavé obloze je možné ji vyhledat i triedrem 10x50, ale pouze obtížně. V dalekohledu o průměru 114 mm má kulatý tvar a mlhavý vzhled a za velmi příznivých podmínek je možné se pokusit o její rozložení na jednotlivé hvězdy i s dalekohledem o průměru 150 mm. Přístroje s průměrem 300 mm ji dokážou při velkém zvětšení snadno rozložit na desítky hvězd.^[12]

6° severozápadně od hvězdokupy leží jasná planetární Prstencová mlhovina.

Hvězdokupu je možné snadno pozorovat z obou zemských polokoulí, protože má nepříliš velkou severní deklinaci. Na severní polokouli je velmi dobře pozorovatelná, protože tam během letních nocí vychází vysoko na oblohu, zatímco na jižní polokouli v oblastech více vzdálených od rovníku vychází pouze nízko nad severní obzor. Přesto je tedy pozorovatelná ze všech obydlených oblastí Země.^[13] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od června do listopadu.

Historie pozorování

Hvězdokupu objevil Charles Messier 23. ledna 1779 a popsal ji takto: "málo jasná mlhovina bez hvězd." Jednotlivé hvězdy v ní poprvé rozeznal William Herschel,^[1] který ji pozoroval opakovaně a různými dalekohledy. V roce 1783 napsal, že při pohledu dalekohledem s ohniskovou délkou 7 stop má silné podezření, že obsahuje hvězdy, a delší dalekohled dlouhý 10 stop při 350 násobném zvětšení ukáže hvězdy, které jsou ovšem příliš zhuštěné a slabé, než aby se daly spočítat.^[14] Později ji popsal jako kulovou hvězdokupu obsahující velmi nahuštěné hvězdy a s průměrem 4 nebo 5'.^[14] William Parsons poznamenal, že některé její hvězdy tvoří řetězce, které vybíhají od středu směrem ven.^[12]

Vlastnosti

M56 je od Země vzdálena 30 700 světelných let,^[11] takže její úhlová velikost 8,8' odpovídá skutečnému průměru přibližně 85 světelných let.^[1] Patří mezi méně jasné kulové hvězdokupy, zejména proto, že jí na rozdíl od většiny kulových hvězdokup chybí jasné jádro. Ačkoli se nachází ve velké vzdálenosti od Země, není příliš těžké rozložit ji na jednotlivé hvězdy.^[1]^[12]

Její nejjasnější hvězdy jsou 13. magnitudy a celkem obsahuje pouze asi tucet proměnných hvězd.^[1] Hvězdokupa se směrem k Zemi přibližuje rychlostí kolem 136 km/s.^[11]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M56 (astronomia) na italské Wikipedii.

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h Messier 56: SEDS Messier Objects Database [online]. [cit. 2017-09-13]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b GOLDSBURY, Ryan; RICHTER, Harvey B.; ANDERSON, Jay, et al. The ACS Survey of Galactic Globular Clusters. X. New Determinations of Centers for 65 Clusters. S. 1830–1837. Astronomical Journal [online]. Prosinec 2010 [cit. 2017-09-13]. Roč. 140, s. 1830–1837. Dostupné online. doi:10.1088/0004-6256/140/6/1830. Bibcode 2010AJ....140.1830G. (anglicky)
↑ William E. Harris: A catalog of parameters for globular clusters in the Milky Way. In: The Astronomical Journal. 1996. DOI 10.1086/118116. Dostupné online.
↑ SIMBAD Astronomical Database.
↑ Lee Spitler, Duncan A Forbes: Uniting old stellar systems: from globular clusters to giant ellipticals. In: Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2008. DOI 10.1111/J.1365-2966.2008.13739.X.
↑ ^a ^b ^c ^d Laura Ferrarese, Maarten Baes, Patrick Cote, Roberto De Propris: G2C2 – I. Homogeneous photometry for Galactic globular clusters in SDSS passbands. In: Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 16. listopadu 2013. DOI 10.1093/MNRAS/STT2002.
↑ BOYLES, J.; LORIMER, D. R.; TURK, P. J., et al. Young Radio Pulsars in Galactic Globular Clusters. S. 51. The Astrophysical Journal [online]. Listopad 2011 [cit. 2017-09-13]. Roč. 742, čís. 1, s. 51. Dostupné online. arXiv 1108.4402. doi:10.1088/0004-637X/742/1/51. Bibcode 2011ApJ...742...51B. (anglicky)
↑ FORBES, Duncan A.; BRIDGES, Terry. Accreted versus in situ Milky Way globular clusters. S. 1203–1214. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. Květen 2010 [cit. 2017-09-13]. Roč. 404, čís. 3, s. 1203–1214. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-18. arXiv 1001.4289. doi:10.1111/j.1365-2966.2010.16373.x. Bibcode 2010MNRAS.404.1203F. (anglicky)
↑ SIMBAD Astronomical Database: Results for M 72 [online]. [cit. 2017-09-13]. Dostupné online. (anglicky)
↑ MELOTTE, P. J. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. S. 175. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915 [cit. 2017-09-13]. Roč. 60, s. 175. Dostupné online. Bibcode 1915MmRAS..60..175M. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c HARRIS, W. E. A Catalog of Parameters for Globular Clusters in the Milky Way. S. 1487. Astronomical Journal [online]. Říjen 1996 [cit. 2017-09-13]. Roč. 112, s. 1487. Dostupné online. doi:10.1086/118116. Bibcode 1996AJ....112.1487H. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky)
↑ Deklinace 30° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 60° od severního nebeského pólu. Severně od 60° severní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 60° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
↑ ^a ^b SLOTEGRAAF, Auke. Deep Sky Observer's Companion: NGC 6779 [online]. [cit. 2017-09-13]. Dostupné online. (anglicky)