PROFILPELAJAR.COM

Messier 52
	Messier 52 na snímku z přehlídky Two Micron All Sky Survey (2MASS)
Pozorovací údaje; (Ekvinokcium J2000,0)
Typ	otevřená hvězdokupa
Třída	II2r
Objevitel	Charles Messier
Datum objevu	1774
Rektascenze	23h 24m 48s
Deklinace	+61°35′36″
Souhvězdí	Kasiopeja (lat. Cassiopeia)
Zdánlivá magnituda (V)	7,3
Úhlová velikost	13'
Vzdálenost	4 600 ly
Fyzikální charakteristiky
Poloměr	9,5 ly
Odhadované stáří	35 milionů let
Označení v katalozích
Messierův katalog	M 52
New General Catalogue	NGC 7654
Collinderův katalog	Collinder 455
Melottův katalog	Melotte 243
Jiná označení	M52, NGC 7654, OCl 260, Cr 455, Mel 243
	(V) – měření provedena ve viditelném světle
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Messier 52 (také M52 nebo NGC 7654) je otevřená hvězdokupa v souhvězdí Kasiopeji. Vzdálenost hvězdokupy od Země není přesně známa, odhady jsou mezi 3 000 ly a 7 000 ly.^[3] Stáří hvězdokupy je odhadováno na 35 milionů let. Objevil ji Charles Messier v roce 1774.^[3]

Pozorování

M52 se nachází v oblasti oblohy bohaté na objekty, protože tudy prochází pás Mléčné dráhy. Leží na západním okraji souhvězdí Kasiopeji, blízko hranice se souhvězdím Cefea. Můžeme ji najít ve směru spojnice hvězd Schedir (α Cas) a Caph (β Cas), pokud na této spojnici postoupíme severozápadním směrem o vzdálenost rovnou vzdálenosti těchto dvou hvězd. Na skutečně tmavé obloze (světelné znečištění stupně B 2 nebo B 1) je viditelná i pouhým okem. Pomocí triedru v ní můžeme pozorovat pouze několik jejích nejjasnějších hvězd, jimž vévodí nažloutlá hvězda s magnitudou 8,26, která je výrazně jasnější než ostatní a leží na západním okraji hvězdokupy. Dalekohled o průměru 150 mm ukáže až 50 navzájem blízkých slabých hvězd, zatímco průměr 250 mm ukáže dalších 150 hvězd.^[4]

35' jihozápadně od M52 leží emisní mlhovina NGC 7635. 3° jižně se nachází pozůstatek supernovy a po Slunci druhý nejsilnější rádiový zdroj na obloze, který se označuje jako Cassiopeia A.

M52 má velkou severní deklinaci, proto je na velké části severní polokoule cirkumpolární, a to až za obratník Raka, tedy v celé Evropě a severní Americe. Naopak na jižní polokouli je viditelná pouze blízko rovníku.^[5] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od srpna do ledna. V severních oblastech jde o jeden z nejznámějších a nejčastěji pozorovaných objektů podzimní oblohy.

Historie pozorování

Hvězdokupu objevil Charles Messier v roce 1774 a přidal k ní tento popis: "Kupa malinkých hvězd smíchaná s mlhovinou, kterou je možné vidět pouze v achromatickém dalekohledu. Je pod hvězdou d Cassiopeiae."^[6] (Hvězda "d" je jiné označení hvězdy 4 Cas dle Flamsteedova katalogu.[1][2]) Admirál Smyth ji popsal jako hvězdokupu nepravidelného tvaru, stejně ji popsal i britský astronom Thomas William Webb. William Parsons v ní napočítal až 200 hvězd.^[4]

Vlastnosti

M52 je velmi bohatá a zhuštěná hvězdokupa s odhadovanou průměrnou hustotou 3 hvězdy na krychlový parsek a ve středové oblasti dokonce 50 hvězd na krychlový parsek. Její úhlová velikost je 13 úhlových minut a skutečný průměr přibližně 19 světelných let.^[4]

Vzdálenost této hvězdokupy od Země není známa přesně. Odhady jsou v rozsahu od 3 900 ly do 4 900 ly, obecně přijímanou hodnotou je 4 500 ly.^[7] Tato nepřesnost je v podstatě způsobena silným pohlcováním světla cestou od hvězdokupy k Zemi, kvůli kterému je značně obtížné získat přesnou hodnotu vzdálenosti.^[4]

Stáří hvězdokupy se uvádí na přibližně 35 milionů let,^[3] ale Viskum a kol. uvádí hodnotu 160 milionů let a různé další studie udávají hodnotu od 25 milionů do 158 milionů let.^[8] Hvězdokupa je poměrně mladá, obsahuje různé hvězdy spektrální třídy B, tedy hmotné modré hvězdy. Její nejjasnější hvězda hlavní posloupnosti je spektrální třídy B7 a má magnitudu 11.^[3] Hvězdokupa také obsahuje pět proměnných hvězd, z nichž 3 jsou dlouhoperiodické pulzující třídy B, jedna dlouhoperiodická zákrytová typu Algol a jedna typu δ Scuti.^[9] Hvězdokupa také obsahuje jednu zvláštní hvězdu typu Of, což je velmi horká hvězda se zvláštními spektrálními čarami ionizovaného helia a dusíku.^[3]^[4] Ve vnitřních oblastech hvězdokupy je výrazný nedostatek mezihvězdné hmoty, která byla v dřívějších dobách zřejmě odehnána hvězdnými větry velkých hvězd nebo výbuchy supernov. Ve středu hvězdokupy také chybí zvláště jasné a hmotné hvězdy, a tím se liší od jiných hvězdokup, ve kterých bývá výrazné hmotové rozdělení.^[7]

Tvorba hvězd, která vedla k vytvoření hvězdokupy, možná proběhla postupným způsobem: podle vědců se prý nejprve vytvořily velmi hmotné hvězdy, zatímco méně hmotné hvězdy se vytvořily později a během mnohem delšího období. Hmotné hvězdy již vybuchly jako supernovy v počátečním období života hvězdokupy.^[7]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M52 (astronomia) na italské Wikipedii.

↑ ^a ^b The NGC/IC Project: Results for NGC 7654 [online]. [cit. 2017-02-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-28. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c SIMBAD Astronomical Database: Results for M 52 [online]. [cit. 2017-02-21]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ Messier 52: SEDS Messier Objects Database [online]. [cit. 2017-02-21]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ^d ^e MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky)
↑ Deklinace 62° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 28° od severního nebeského pólu. Severně od 28° severní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 28° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
↑ CHARLES MESSIER. Messier Catalogue Des Nébuleuses Et Des Amas D'Étoiles.... [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c PANDEY, A. K.; NILAKSHI; OGURA, K., et al. NGC 7654: An interesting cluster to study star formation history. S. 504–522. Astronomy and Astrophysics [online]. Srpen 2001 [cit. 2017-02-21]. Roč. 374, s. 504–522. Dostupné online. doi:10.1051/0004-6361:20010642. Bibcode 2001A&A...374..504P. (anglicky)
↑ VISKUM, M.; HERNANDEZ, M. M.; BELMONTE, J. A., et al. A search for delta Scuti stars in northern open clusters. I. CCD photometry of NGC 7245, NGC 7062, NGC 7226 and NGC 7654. S. 158–166. Astronomy and Astrophysics [online]. Prosinec 1997 [cit. 2017-02-21]. Roč. 328, s. 158–166. Dostupné online. Bibcode 1997A&A...328..158V. (anglicky)
↑ CHOI, H. S.; KIM, S.-L.; KANG, Y. H., et al. Search for variable stars in the open cluster NGC 7654. S. 789–794. Astronomy and Astrophysics [online]. Srpen 1999 [cit. 2017-02-22]. Roč. 348, s. 789–794. Dostupné online. Bibcode 1999A&A...348..789C. (anglicky)