Messier 94

Messier 94
Messier 94 na širokopásmovém složeném snímku. Autor: R Jay Gabany
Messier 94 na širokopásmovém složeném snímku. Autor: R Jay Gabany
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typspirální galaxie, astronomický rádiový zdroj, zdroj rentgenového záření a Seyfertova galaxie
TřídaSAB0/a[1]
ObjevitelPierre Méchain
Datum objevu22. března 1781
Rektascenze12h 50m 53,0s[2]
Deklinace41°7′14″[2]
SouhvězdíHonicí psi (lat. CVn)
Zdánlivá magnituda (V)8,24[3], 9,15[3], 8,96[4], 7,78[4], 6,026[5], 5,354[5] a 5,106[5]
Úhlová velikost11,2′x9,1′[2]
Vzdálenost16 000 000 ly
Plošná jasnost13,6[6]
Poziční úhel117[6]
Rudý posuv0,001
Kupa galaxiískupina Honicích psů I[7]
Fyzikální charakteristiky
Absolutní magnituda (V)-19,5
Označení v katalozích
Messierův katalogM 94
New General CatalogueNGC 4736
IRASIRAS 12485+4123 a IRAS F12485+4123
Uppsala General CatalogueUGC 7996
Principal Galaxies CataloguePGC 43495
Jiná označeníM94, NGC 4736, UGC 7996, PGC 43495[2]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Messier 94 (také M94 nebo NGC 4736) je spirální galaxie v souhvězdí Honicích psů. Objevil ji Pierre Méchain 22. března 1781.[7] Od Země je vzdálená okolo 15 milionů světelných let[8] a je nejjasnějším členem skupiny galaxií Honicích psů I.[9]

Pozorování

Poloha M 94 v souhvězdí Honicích psů

M94 se dá na obloze snadno vyhledat, protože leží 3° severozápadně od hvězdy Cor Caroli (α Cvn) a pokud je obloha tmavá a průzračná, může být pozorována i obyčejným triedrem. Okrajové oblasti galaxie mohou být viditelné i v obřím triedru nebo malém hvězdářském dalekohledu. Při pohledu dalekohledem o průměru 140 až 150 mm má téměř kruhový tvar a do ztracena slábnoucí okraje, takže svým vzhledem připomíná kulovou hvězdokupu. Ani při větším zvětšení se její vzhled nemění, ale v jejím disku jsou vidět náznaky tmavých skvrn a jas disku roste směrem k neostrým okrajům jádra. Nejsou vidět ani náznaky spirální struktury.[10]

M94 má střední severní deklinaci, proto je v severní části střední Evropy a v části severní Ameriky cirkumpolární. Naopak na jižní polokouli je viditelná až do středních zeměpisných šířek mírného pásu, takže je pozorovatelná na většině obydlených oblastí Země.[11] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od ledna do srpna.

Historie pozorování

Galaxii objevil Pierre Méchain 22. března 1781 a svůj objev oznámil Charlesi Messierovi, který o dva dny později změřil její polohu a zapsal ji do svého katalogu[7] s tímto popisem: „mlhovina bez hvězd viditelná severně od hvězdy Cor Caroli; má velmi jasné neostré jádro a vypadá jako Messier 79 v souhvězdí Zajíce.“ William Herschel i William Parsons ji popsali jako kulatou skvrnu s neostrým obrysem a Parsons dokonce dodal, že ji obepíná nejasný prstenec a že může mít spirální tvar.[10]

Vlastnosti

Infračervený a ultrafialový složený snímek M94 v nepravých barvách

M94 se řadí mezi běžné spirální galaxie typu Sab[6] nebo případně k přechodnému typu SAB0/a[1] a k Zemi je natočena téměř přímo čelně. Její vzdálenost je odhadována v širokém rozsahu, ale nejnovější výzkumy se shodují na hodnotě 15 milionů ly[8] nebo 16 milionů ly.[7] Galaxie se od Slunce vzdaluje rychlostí 308 km/s.[2]

Na snímcích galaxie je vidět prstenec způsobený probíhající tvorbou hvězd a tyto mladé hvězdy na barevných snímcích způsobují modrý odstín zmíněného prstence, což jej odlišuje od mnohem méně jasných vnějších oblastí disku, které jsou tvořeny mnohem staršími nažloutlými hvězdami. Ovšem na okraji galaxie je disk zakončen dalším prstencem se středně silnou tvorbou hvězd, takže se M94 řadí mezi poměrně vzácné galaxie, ve kterých je možné pozorovat dvě období tvorby hvězd. Na fotografiích s dlouhou expozicí je vidět další velmi slabý prstenec.

Výzkum provedený v roce 2008 zjistil, že tato galaxie buď neobsahuje žádnou skrytou hmotu, nebo pouze velmi malé množství. Tento výzkum byl zaměřen na rozbor rotačních křivek hvězd v galaxii a na hustotu vodíkových mračen a dospěl k závěru, že viditelná hmota představuje naprostou většinu hmoty galaxie. Tento závěr je velmi ojedinělý a neočekávaný a přinesl nové otázky, například jakým způsobem mohla galaxie vzniknout bez hala skryté hmoty, nebo jak ji případně mohla ztratit.[12] Jiné možné výklady její rotační křivky nedokázaly vysvětlit podstatu tohoto problému.[13]

Sousední galaxie

Podrobnější informace naleznete v článku Skupina Honicích psů I.

M94 je nejjasnějším členem skupiny galaxií Honicích psů I, ale jejím největším členem je NGC 4244.[9] Tato skupina obsahuje 16 až 24 galaxií[14][15][16] a je jednou z mnoha skupin dohromady tvořících Nadkupu galaxií v Panně.[17] Spolu s M94 může být ve skupině mnoho galaxií, ale zdá se, že jen málo z nich je skutečně navzájem gravitačně vázaných a mnoho dalších se kolem této skupiny pohybuje nezávisle.[18]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M94 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. ↑ a b SIMBAD Astronomical Database: Results for M 94 [online]. [cit. 2018-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 94 [online]. [cit. 2018-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b Armando Gil de Paz, Luciana Bianchi, Patrick Morrissey, Samuel Boissier, David Schiminovich, Barry F. Madore, David Thilker, Timothy Heckman, Alessandro Boselli, Robert Rich, Alex Szalay, Mark Seibert, Todd A. Small, Bruno Milliard, Tim Conrow, Soo-Chang Rey, Sukyoung Yi, Young-Wook Lee, Susan G. Neff: The GALEX Ultraviolet Atlas of Nearby Galaxies. In: The Astrophysical Journal Supplement Series. prosinec 2007. DOI 10.1086/516636.
  4. ↑ a b Robert Kennicutt, Daniela Calzetti, David Cook, Charles Engelbracht, Janice Lee, Daniel Dale, Shawn M. Staudaher: The Spitzer Local Volume Legacy (LVL) global optical photometry. In: Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. září 2014. DOI 10.1093/MNRAS/STU1580.
  5. ↑ a b c Thomas H. Jarrett, John M. Carpenter, John E. Gizis, Carol Lonsdale: The Two Micron All Sky Survey (2MASS). In: The Astronomical Journal. únor 2006. DOI 10.1086/498708.
  6. ↑ a b c FROMMERT, Hartmut. SEDS.org: Revised NGC Data for NGC 4736 [online]. [cit. 2018-03-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (anglicky) 
  7. ↑ a b c d SEDS Messier Objects Database: Messier 106 [online]. 2007-09-02 [cit. 2018-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b TULLY, R. Brent; COURTOIS, Hélène M.; SORCE, Jenny G. Cosmicflows-3. S. 21. Astronomical Journal [online]. Srpen 2016 [cit. 2018-03-05]. Roč. 152, čís. 2, s. 21. Dostupné online. doi:10.3847/0004-6256/152/2/50. Bibcode 2016AJ....152...50T. (anglicky) 
  9. ↑ a b POWELL, Richard. Atlas of the Universe: The Canes I Group [online]. [cit. 2018-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ a b MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  11. ↑ Deklinace 41° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 49° od severního nebeského pólu. Severně od 49° severní šířky je tedy tato galaxie cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 49° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  12. ↑ JAŁOCHA, Joanna; BRATEK, Łukasz; KUTSCHERA, Marek. Is Dark Matter Present in NGC 4736? An Iterative Spectral Method for Finding Mass Distribution in Spiral Galaxies. S. 373–378. Astrophysical Journal [online]. Květen 2008 [cit. 2018-03-06]. Roč. 679, s. 373–378. Dostupné online. arXiv astro-ph/0611113. doi:10.1086/533511. Bibcode 2008ApJ...679..373J. (anglicky) 
  13. ↑ BATTERSBY, Stephen. Galaxy without dark matter puzzles astronomers [online]. 2008-02-06 [cit. 2018-03-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ TULLY, R. B. Nearby Galaxies Catalog. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. ISBN 0-521-35299-1. 
  15. ↑ GARCIA, A. General study of group membership. II - Determination of nearby groups. S. 47–90. Astronomy and Astrophysics Supplement [online]. Červenec 1993 [cit. 2018-03-06]. Roč. 100, s. 47–90. Dostupné online. Bibcode 1993A&AS..100...47G. (anglicky) 
  16. ↑ GIURICIN, Giuliano; MARINONI, Christian; CERIANI, Lorenzo, et al. Nearby Optical Galaxies: Selection of the Sample and Identification of Groups. S. 178–194. Astrophysical Journal [online]. Listopad 2000 [cit. 2018-03-06]. Roč. 543, čís. 1, s. 178–194. Dostupné online. arXiv astro-ph/0001140. doi:10.1086/317070. Bibcode 2000ApJ...543..178G. (anglicky) 
  17. ↑ TULLY, R. B. The Local Supercluster. S. 389–422. Astrophysical Journal [online]. Červen 1982 [cit. 2018-03-06]. Roč. 257, s. 389–422. Dostupné online. doi:10.1086/159999. Bibcode 1982ApJ...257..389T. (anglicky) 
  18. ↑ KARACHENTSEV, I. D. The Local Group and Other Neighboring Galaxy Groups. S. 178–188. Astronomical Journal [online]. Leden 2005 [cit. 2018-03-06]. Roč. 129, čís. 1, s. 178–188. Dostupné online. arXiv astro-ph/0410065. doi:10.1086/426368. Bibcode 2005AJ....129..178K. (anglicky) 

Literatura

Knihy

Mapy hvězdné oblohy

  • Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-03-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-05. (anglicky)  - Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
  • TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. Dostupné online. ISBN 0-943396-14-X. 
  • TIRION; SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5. 
  • TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0-521-80084-6. 

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 94 na Wikimedia Commons
  • NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 94 [online]. [cit. 2018-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 94 [online]. [cit. 2018-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SEDS Messier Objects Database: Messier 106 [online]. 2007-09-02 [cit. 2018-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Honicí psi [online]. [cit. 2018-03-05]. Dostupné online. 
  • NASA - APOD. Astronomický snímek dne - Galaxie Messier 94 [online]. astro.cz, 2015-10-23 [cit. 2018-03-05]. Dostupné online. 

Objekty v Messierově katalogu