Messier 50

Messier 50
Messier 50 na amatérském snímku. Autor: Ole Nielsen.
Messier 50 na amatérském snímku. Autor: Ole Nielsen.
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typotevřená hvězdokupa
TřídaII3r[1]
ObjevitelGiovanni Domenico Cassini
Datum objevu1711
Rektascenze7h 2m 47,5s[2]
Deklinace-8°20′16″[2]
SouhvězdíJednorožec (lat. Monoceros)
Zdánlivá magnituda (V)5,9[2]
Úhlová velikost15'×20'[1]
Vzdálenost881 pc
Fyzikální charakteristiky
Poloměr10[1] ly
Odhadované stáří100 milionů let[3]
Označení v katalozích
Messierův katalogM 50
New General CatalogueNGC 2323
Collinderův katalogCollinder 124
Melottův katalogMelotte 58
Jiná označeníM50, NGC 2323, OCl 559,[2] Cr 124, Mel 58
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Messier 50 (také M50 nebo NGC 2323) je otevřená hvězdokupa v souhvězdí Jednorožce. Objevil ji G. D. Cassini před rokem 1711 a nezávisle pak Charles Messier roku 1772.[1] Od Země je vzdálena přibližně 3 100 ly.[3]

Pozorování

Poloha M 50 v souhvězdí Jednorožce

M50 se na obloze nachází v místě bez jasných hvězd, i když se zde nachází mnoho malých hvězdných seskupení a slabých mlhovin. Hvězdokupu je možné nalézt přibližně 7° severně od hvězdy 4. magnitudy Muliphein (γ CMa), která leží nedaleko od Siria, nebo také v třetině vzdálenosti od Siria směrem ke hvězdě Prokyon (α CMi).[4] Díky její blízkosti k nebeskému rovníku je dobře pozorovatelná ze všech obydlených oblastí Země.[5] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od prosince do dubna.

K rozeznání některých hvězd ve hvězdokupě stačí triedr o průměru 50 mm. Je tak možné pozorovat až 15 hvězd, ale jejich pozadí stále zůstává mlhavé. Lepší pohled se naskytne při použití malého astronomického dalekohledu (o průměru 90 až 150 mm), ve kterém se ukáže zcela rozložená na hvězdy s asi 50 hvězdami zhuštěnými v oblasti o průměru 10'. Jasnější hvězdy se nacházejí spíše na okraji této oblasti, což přispívá k tomu, že některým pozorovatelům tvar hvězdokupy připomíná srdce.[1] V dalekohledu o průměru 150 mm je možné napočítat 80 hvězd a některé z nich jsou sdružené do dvojic.

Historie pozorování

Hvězdokupu pravděpodobně objevil G. D. Cassini před rokem 1711. Charles Messier ji nezávisle znovuobjevil 5. dubna 1772 při pozorování komety a popsal ji jako kupu malých hvězd. Je také možné, že M50 pozoroval i Giovanni Battista Hodierna kolem roku 1654.

Vlastnosti

M50 se nachází ve vzdálenosti přibližně 3 100 ly od Země.[3] Její úhlová velikost je 15'×20', takže její skutečný průměr je přibližně 20 ly a střední zhuštěná oblast má průměr kolem 10 ly. Uvádí se, že hvězdokupu tvoří 200 hvězd,[1] ale výzkum z roku 2012 potvrdil celkem 508 členů hvězdokupy.[6]

Výraznou vlastností této hvězdokupy je červený obr spektrálního typu M, který leží 7' jižně od jejího středu a jeho barva výrazně vystupuje vedle ostatních modrobílých členů hvězdokupy. Hvězdokupa také obsahuje několik žlutých obrů.[1]

Stáří hvězdokupy se odhaduje na zhruba 100 milionů let.[3]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M50 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g SEDS.org: Messier 50 [online]. [cit. 2017-04-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d SIMBAD Astronomical Database: Results for M 50 [online]. [cit. 2017-04-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d DIAS, W. S.; ALESSI, B. S.; MOITINHO, A., et al. New catalogue of optically visible open clusters and candidates. S. 871–873. Astronomy and Astrophysics [online]. Červenec 2002 [cit. 2017-04-11]. Roč. 389, s. 871–873. Dostupné online. arXiv astro-ph/0203351. doi:10.1051/0004-6361:20020668. Bibcode 2002A&A...389..871D. (anglicky) 
  4. ↑ Jak je vidět na mapě TIRION, RAPPAPORT, LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. Dostupné online. ISBN 0-943396-14-X. 
  5. ↑ Deklinace 8° jižním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 82° od jižního nebeského pólu. Jižně od 82° jižní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco severně od 82° severní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  6. ↑ FROLOV, V. N.; ANANJEVSKAJA, Yu. K.; POLYAKOV, E. V. Investigation of the open star cluster NGC 2323 (M50) based on the proper motions and photometry of its constituent stars. S. 74–86. Astronomy Letters [online]. Únor 2012 [cit. 2017-04-12]. Roč. 38, s. 74–86. Dostupné online. doi:10.1134/S106377371202003X. Bibcode 2012AstL...38...74F. (anglicky) 

Externí odkazy

Objekty v Messierově katalogu