Messier 41
Otevřená hvězdokupa M47 na infračerveném snímku z přehlídky oblohy 2MASS.
Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0)
Typ	otevřená hvězdokupa
Třída	I3r[1]
Objevitel	Giovanni Battista Hodierna[2]
Datum objevu	1654[2]
Rektascenze	6h 46m 1s[3]
Deklinace	-20°45′24″[3]
Souhvězdí	Velký pes (lat. CMa)
Zdánlivá magnituda (V)	4,5[3][1]
Úhlová velikost	38'[2][1]
Vzdálenost	2 300[2] ly
Fyzikální charakteristiky
Poloměr	12,5[2] ly
Metalicita [Fe/H]	−0,11
Odhadované stáří	190 až 240 milionů let[2]
Označení v katalozích
Messierův katalog	M 41
New General Catalogue	NGC 2287
Jiná označení	M41, NGC 2287, OCl 597,[3] Cr 118, Mel 52[1]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Messier 41 (také M41 a NGC 2287) je otevřená hvězdokupa v souhvězdí Velkého psa. Objevil ji Giovanni Battista Hodierna před rokem 1654 a možná ji znal již Aristotelés v roce 325 př. n. l. Hvězdokupa je od Země vzdálená okolo 2 300 světelných let a její věk se odhaduje na 190 až 240 milionů let. Obsahuje okolo 100 hvězd.^[2]

Nachází se na západním okraji jasného pásu Mléčné dráhy a je to jedna z nejsnadněji pozorovatelných hvězdokup, kterou lze snadno rozložit na jednotlivé hvězdy. Na severní polokouli je jednou z nejpříznačnějších otevřených hvězdokup zimní oblohy.

M41 je jasná otevřená hvězdokupa viditelná i pouhým okem, za vhodných podmínek vypadá jako jasná skvrna 4° jižně od Siria - nejjasnější hvězdy noční oblohy. Obyčejný triedr s malým zvětšením dokáže hvězdokupu téměř zcela rozložit na desítky modrých až bělavých hvězd. V místech, kde vystupuje vysoko na oblohu, je dokonce možné se v horských oblastech pokusit o její obtížné rozložení na jednotlivé hvězdy pouhým okem. Triedry jako 10x50 či 11x80 hvězdokupu rozloží ještě více, ale stále zůstane drobná část mlhovitá. V ještě větších přístrojích od průměru 114 mm již vypadá zcela rozložená s mnohými hvězdami sdruženými do dvojic, zatímco na pozadí se hemží mnoho slabších hvězd, díky kterým je hvězdokupa ještě jasnější a výrazně vystupuje na tmavé obloze.^[4]

M47 se nachází na jižní nebeské polokouli, což je poněkud výhodnější pro pozorovatele na jižní polokouli nebo v rovníkovém podnebném pásu, ale přesto je pozorovatelná téměř ze všech obydlených oblastí Země.^[5] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od prosince do dubna.

Hvězdokupu objevil Giovanni Battista Hodierna před rokem 1654 a později v roce 1749 ji nezávisle spoluobjevil Guillaume Le Gentil. Potom ji pozoroval i Charles Messier, který ji zahrnul do svého katalogu v roce 1764 s poznámkou, že pouhým okem vypadá jako mlhovina a pomocí dalekohledu je možné ji snadno rozložit na jednotlivé hvězdy. Možná ji však znal již Aristotelés v roce 325 př. n. l.^[2] - pak by byla nejslabším objektem, který byl znám již ve starověkém Řecku.^[4]

M41 se nachází ve vzdálenosti okolo 2 300 světelných let od Země na vnějším okraji galaktického spirálního ramene Orionu a od Země se vzdaluje odhadovanou rychlostí 34 km/s. Zdánlivý průměr hvězdokupy je 38 obloukových minut, takže její skutečný rozměr v odhadované vzdálenosti je přibližně 25 až 26 světelných let. Odhady jejího stáří se nachází v rozmezí 190 až 240 milionů let. Obsahuje okolo 100 hvězd v rozmezí magnitud 7 až 13 a ještě stále obsahuje různé modrobílé hvězdy. Obsahuje také červené obry, nejjasnější z nich je spektrální třídy K3, má magnitudu 6,9 a její svítivost je přibližně 700 větší než svítivost Slunce.^[2] Další složkou hvězdokupy jsou také žlutooranžové hvězdy.^[4]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M41 (astronomia) na italské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 41 na Wikimedia Commons
• Simbad – Messier 41
• Atlas of the Universe: seznam otevřených hvězdokup