Prototyp vzlétl pod označením ANT-40 poprvé 7. 10. 1934. Do výzbroje letectva Rudé armády se dostal v roce 1936. Svou rychlostí a svými schopnosti zaujal i československé vojenské experty, kteří projevili zájem o nákup a licenci. Letoun se účastnil španělské občanské války na straně republikánů, kde v rychlosti překonával i většinu tehdejších stíhacích letadel frankistů. Po ukončení bojů se SB-2 dostal do výzbroje španělské armády, další kusy získala Čínská republika. Od roku 1938 se vyráběl vylepšený typ SB-2bis s motory M-103. Letouny se účastnily bojů v zimní válce, přičemž finské vojsko několik strojů ukořistilo. Výroba SB-2 skončila v roce 1942.
SB-2 v Československu
Československo zakoupilo mezi lety 1937 a 1938 celkem 61 kusů stroje,[4] označeného zde jako B-71,[p 1] které byly pro potřeby československého letectva mírně upraveny, zejména přezbrojením kulomety vz. 30 a vybavením radiostanicemi vz. 35, pumovým zaměřovačem vz. 37 a dalšími palubními přístroji kompatibilními s ostatní jím užívanou technikou. Na letouny byly také instalovány motoryAvia-Hispano Suiza 12 Ydrs B československé výroby, nikoliv původní sovětské M-100,[p 2] a československé vrtule typu Letov Hd-43.
Firmou Avia byla v roce 1937 získána i práva k licenční výrobě, částečnou výměnou za dodávku letounů Avia Ba-122 a postoupení licence na výrobu dělostřelecké techniky Škodových závodů[4][p 3] Sovětskému svazu.
Produkce typu, konstrukčně upraveného podle československých norem, byla připravována od roku 1938, ale do německé okupace českých zemí se nepodařilo ani jeden stroj zkompletovat, a až mezi červencem 1939 a dubnem 1941 jich bylo v závodech Avia a Aero[p 4] vyrobeno celkem 111 kusů, ve dvou mírně odlišných variantách B-71A a B-71B, obou určených primárně k vlekání vzdušných terčů pro Luftwaffe.[5]
Již v září 1939 bylo 24 z původních strojů československého letectva prodáno NěmeckemBulharsku, které je, pod označením Žerav (jeřáb), zařadilo do stavu 5. orljak (leteckého pluku).[5] Později údajně došlo k prodeji i dalších osmnácti kusů.
Jeden stroj B-71 byl jako kurýrní užíván Slovenskými vzdušnými zbraněmi. Původně náležel 74. letce6. leteckého pluku, a po poškození při přistání na letišti ve Spišské Nové Vsi v listopadu 1938 zůstal ve zdejších dílnách a opraven byl až poté, co tehdejší Slovensko získalo nezávislost. V dubnu 1943 jej pětice slovenských letců pod vedením Antona Vanka použila k úletu do Turecka.[6]
↑Které byly sovětskou licenční variantou téhož původem francouzského motoru Hispano-Suiza 12Y.
↑Společnost Avia byla od r. 1929 součástí koncernu Škoda.
↑Plánovaná výroba i v Letovu byla okupanty zrušena.
Reference
↑STAPFER, Hans-Heiri. Tupolev SB in action. Carroltown, TX: Squadron/Signal Publications, 2004. ISBN0-89747-481-3. Kapitola SB-2-M-100-A in Chinese Service; SB-2-M-103 in Chinese Service, s. 14; 44. (anglicky)
↑ŠNAJDR, Miroslav. Tupolevy SB nad Chalchyn golem. NV Military revue. 25. 11. 2015, roč. 2015, čís. 12, s. 4–7.
↑ abVÁCLAVÍK, Josef. Lehký bombardovací a zvědný letoun AVIA B-71. Historie a plastikové modelářství. Září 2000, roč. X., čís. 09, s. 2–9. ISSN1210-1427.
↑ abVÁCLAVÍK, Josef. Lehký bombardovací a zvědný letoun AVIA B-71 (2. část). Historie a plastikové modelářství. Říjen 2000, roč. X., čís. 10, s. 2–8. ISSN1210-1427.
↑VÁCLAVÍK, Josef. Lehký bombardovací a zvědný letoun AVIA B-71 (3. část). Historie a plastikové modelářství. Listopad 2000, roč. X., čís. 11, s. 2–9. ISSN1210-1427.
↑GUNSTON, Bill. Bojová letadla druhé světové války. Praha: Svojtka, 2006. ISBN80-7237-203-3. Kapitola Tupolev SB-2, s. 466.
Literatura
DUFFY, Paul, KANDALOV, Andrej. Tupolev, muž a jeho letadla. Překlad PhDr. Jiří Chodil. 1. vyd. Praha: Jan Vašut, 1999. ISBN80-7236-051-5. S. 232.