Třída byla stavěna v letech 1969–1982 v Kolpinu a Chabarovsku. Postaveno bylo 31 jednotek základní varianty Natya I pro sovětské námořnictvo a jedna jednotka pokusné verze Natya II s hliníkovým trupem. Pro export bylo postaveno 23 jednotek ve zjednodušené verzi.[2]
Konstrukce
Trup plavidel byl vyroben z oceli a z hliníkových slitin. Hlavňovou výzbroj tvoří dva 30mm dvoukanóny AK-230M a čtyři 25mm kanóny ve dvouhlavňových postaveních 2M-3M. K obraně proti napadení ze vzduchu byla během služby přidána dvě čtyřnásobná vypouštěcí zařízení protiletadlových řízených střel 9K32 Strela-2. Plavidla dále nesou dva vrhače raketových hlubinných pum RBU-1200. Pohonný systém tvoří dva diesely M-504 o výkonu 3730 kW. Nejvyšší rychlost dosahuje 16 uzlů.[2]
Uživatelé
Indické námořnictvo získalo 12 minolovek této třídy, které nesou označení třída Pondicherry. Do roku 2018 jich bylo 11 vyřazeno. Aktivn je poslední INS Kozhikode.[3]
Odkazy
Reference
↑Seagoing minesweepers Project 266M Akvamarin-M [online]. Russian-ships.info [cit. 2014-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-04-03. (anglicky)
↑ abCHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN80-86215-81-4. S. 179.
↑IN decommissions three more Pondicherry-class minesweepers [online]. Navaltoday.com, rev. 2018-03-26 [cit. 2018-03-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-03-26.
Literatura
PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN80-86158-08-X. S. 353.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Projekt 266M na Wikimedia Commons