Projekt 41

Projekt 41 / třída Něustrašimij
Něustrašimij
Obecné informace
Uživatel	Sovětské námořnictvo
Typ	torpédoborec
Lodě	1
Osud	vyřazen 1974
Předchůdce	Projekt 30bis / třída Skoryj
Nástupce	Projekt 56 / třída Kotlin
Technické údaje projektu 41[1]
Výtlak	3010 t (standardní) 3800 t (plný)
Délka	133 m
Šířka	13,6 m
Ponor	4,4 m
Pohon	2 turbíny, 4 kotle
Rychlost	34 uzlů
Posádka	328
Výzbroj	4× 130mm kanón (2×2) 8× 45mm kanón (4×2) 8× 25mm kanón (2×4) 10× 533mm torpédomet (2×5) 6 vrhačů

Projekt 41 (jinak též třída Něustrašimij) byla třída torpédoborců sovětského námořnictva z doby studené války. Dokončen byl pouze jeden torpédoborec této třídy. Sloužil v letech 1955–1974. Byla to poslední třída sovětských torpédoborců, vycházejících z italských vzorů z poloviny 30. let (počínaje třídou Gněvnyj).^[2]

Ze čtyř původně objednaných lodí této třídy byl nakonec postaven pouze torpédoborec Něustrašimij. Kýl lodi byl založen 5. července 1950, dne 29. ledna 1951 byl trup spuštěn na vodu a 26. července 1955 byl Něustrašimij dokončen.^[3] Stavba dalších tří byla zrušena před založením kýlu.^[2]

Výzbroj tvořily čtyři 130mm kanóny ve dvou dvoudělových věžích, které doplňovaly čtyři 45mm dvojkanóny (roku 1957 později nahrazené čtyřhlavňovou lafetací). Roku 1959 bylo instalováno ještě osm kanónů ráže 25 mm. K napadání hladinových lodí sloužily dva pětihlavňové 533mm torpédomety. K ničení ponorek loď nesla šest vrhačů hlubinných pum (později dva salvové vrhače RBU-2500).^[3] Pohonný systém tvořily dvě parní turbíny a čtyři kotle. Jeho výkon byl 66 000 shp. Nejvyšší rychlost dosahovala 34 uzlů.^[1]

• PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Projekt 41 na Wikimedia Commons
• Destroyers - Project 41 [online]. russianships.info [cit. 2015-05-09]. Dostupné online. (anglicky)