Projekt 1134B
Projekt 1134B Berkut-B (v kódu NATO třída Kara) je třída raketových křižníků sovětského námořnictva z doby studené války. Konstrukčně je modifikací lodí předchozího Projektu 1134A (Kresta II).[2] Jejich zaměřením byla protiponorková a protivzdušná obrana. Na rozdíl od starších křižníků tuto třídu poháněly plynové turbíny.[3] Celkem bylo postaveno sedm křižníků této třídy. StavbaMezi lety 1968–1979 bylo loděnicí v Nikolajevu postaveno sedm jednotek lodí této třídy. Jediný Azov byl modifikován pro zkoušky protiletadlových řízených střel S-300 (v kódu NATO SA-N-6 Grumble) a proto označen jako Projekt 1134BF.[4] Jednotky projektu 1134B:[1]
KonstrukceProjekt 1132B![]() ![]() K ničení ponorek sloužilo osm střel RPK-3 Metel (v kódu NATO SS-N-14 Silex) odpalovaných ze čtyřhnásobných kontenjerů, dva raketové vrhače hlubinných pum RBU-6000 Smerč-2 a dva vrhače RBU-1000 Smerč-3. Ochranu proti napadení ze vzduchu zajišťovaly dva dvojité protiletadlové raketové komplety M-11 Štorm (v kódu NATO SA-N-3 Goblet) se zásobou 80 střel, které doplňovaly dva další protiletadlové kompety krátkého dosahu Osa-M se zásobou 40 střel. Hlavňovou výzbroj představují čtyři 76mm kanóny AK-726 a čtyři 30mm kanónové obranné systémy AK-630. Výzbroj doplňují dvě pětihlavňové 533mm torpédomety.[3] Na zádi byla přistávací plocha a hangár pro protiponorkový vrtulník Ka-25.[1] Pohonný systém byl koncepce COGAG. Tvořily jej čtyři plynové turbíny o výkonu 120 000 hp. Nejvyšší rychlost dosahovala 33 uzlů. Dosah byl 7100 námořních mil při rychlosti 18 uzlů.[1] Projekt 1132BFRaketový křižník Azov byl upraven pro testování nového protiletadlového raketového kompletu Fort s dosahem 50 km. Celkem bylo na křižníku instalováno osm šestinásobných odpalovacích zařízená těchto střel (celkem 48 kusů). Loď dále nesla jeden komplet M-11 Štorm se 40 střelami a oba systémy Osa-M. Demontovány byly vrhače RBU-1000 a 533mm torpédomety byly dvouhlavňové. Složení ostatní výzbroje zůstalo beze změny.[3] Služba![]() Sovětské námořnictvo provozovalo celkem sedm křižníků této třídy. Roku 1987 začala přestavba křižníku Nikolajev na modernizovanou verzi Projekt 11342. Ta měla nést výkonnější vrtulník Ka-27, protiponorkový komplex Metel měl nahradit modernější RPK-5 Rastrub, protivzdušné systémy měly být modernizovány na standard Štorm-M a Osa-MA2. Novinkou byla rovněž instalace 16 protilodních střel Ch-35 a nové elektroniky. Po kolapsu SSSR nebyla modrnizace dokončena a loď byla roku 1992 vyřazena. Dokončena nebyla ani modernizace křižníku Vladistok na verzi Projekt 11346.[1] Po konci studené války a rozpadu SSSR byl křižník Nikolajev předán Ukrajině a následně sešrotován. Ostatní plavidla převzalo ruské námořnictvo, které v 90. letech čtyři vyřadilo. Po roce 2000 byly ve stavu námořnictva vedeny pouze křižníky Kerč a Očakov, přičemž ten druhý byl od roku 2000 neschopný služby. Roku 2011 byl Očakov vyřazen ze služby. Během okupace Krymu byl odstrojený křižník dne 5. března 2014 potopen v ústí zálivu Donuzlav, aby zablokoval plavidla ukrajinského námořnictva z přístavu Novoozerne.[5][6] Do konce roku 2014 byl vrak vyzvednut a průjezd uvolněn.[7] V aktivní službě zůstal k roku 2014 pouze křižník Kerč, který provozovalo ruské Černomořské loďstvo.[4] V listopadu 2014 však byl během údržby v Sevastopolu poškozen požárem.[8] Jeho další osud je nejasný. OdkazyReference
Externí odkazy
|