Projekt 205P

Projekt 205P Tarantul / třída Stenka
Ukrajinský hlídkový člun Podillia (BG-62)
Obecné informace
Uživatelé	Sovětské námořnictvo Ukrajinské námořnictvo Kubánské revoluční námořnictvo další...
Typ	torpédový člun
Lodě	137
Osud	aktivní (2025)
Předchůdce	Projekt 206 / třída Shershen
Nástupce	Projekt 206EP / třída Mol
Technické údaje
Výtlak	211 t (standardní) 245 t (plný)
Délka	39,98 m
Šířka	7,91 m
Ponor	1,96 m
Pohon	3 diesely
Rychlost	34 uzlů
Dosah	800 nám. mil při 20 uzlech
Posádka	31 (z toho 5 důstojníků)
Výzbroj	4× 30mm kanón AK-230 (2×II) 4× 406mm torpédomet (4×I) 2× skluzavka hlubinných pum (12 pum)
Sonar	MG-329 Šeksna MG-11 sonar MG-7 Braslet

Projekt 205P Tarantul (v kódu NATO třída Stenka) je třída torpédových člunů sovětského námořnictva z doby studené války. Trup, pohon a hlavňová výzbroj byli převzaty z raketových člunů Projektu 205 (třída Osa). Čluny byly určeny především k protiponorkovému hlídkování. Celkem bylo postaveno 137 jednotek této třídy.^[1] Část jich byla prodána námořnictvům sovětských spojenců. Řada jich je používána v roli hlídkových plavidel nenesoucích torpédomety. Za studené války jich určité množství provozovala pohraniční vojska KGB. Po rozpadu SSSR sovětské čluny získalo ruské námořnictvo a ukrajinské námořnictvo.

Celkem bylo v letech 1967–1989 postaveno 137 člunů této třídy. Z toho 105 hlídkových plavidel projektu 205P postavila v letech 1967–1989 loděnice Primorskij (od roku 1970 Almaz) v Leningradu, 25 plavidel projektu 205P dodala v letech 1968–1976 loděnice ve Vladivostoku a dalších sedm dělových člunů projektu 02059 dodala loděnice Almaz v Leningradu v letech 1984–1987.^[1]

Trup a pohonný systém byly převzaty z projektu 205 (třída Osa I). Trup byl o 90 centimetrů prodloužen. Plavidla byla vybavena sonary MG-329 Šeksna, MG-11 a MG-7 Braslet. Výzbroj tvořily dva 30mm dvoukanóny AK-230, čtyři 406mm torpédomety pro torpéda SET-40, nebo SET-72 a dvě skluzavky hlubinných pum, kterých bylo neseno dvanáct kusů. Pohonný systém tři diesely M-503G o celkovém výkonu 12 000 hp, roztáčející tři lodní šrouby s pevnými lopatkami. Nejvyšší rychlost dosahovala 34 uzlů.^[1]

Část plavidel projektu 205P poháněly výkonnější diesely M-504B-2 (nebo M-504B-4, M-504M-3) o celkovém výkonu 15 000 hp. S nimi se nejvyšší rychlost zvýšila na 36 uzlů.^[1]

Abcházie Abcházie

• Námořnictvo – Roku 1993 získalo čluny PSKR-633 a PSKR-634.

Ázerbájdžán Ázerbájdžán

• Ázerbájdžánská pobřežní stráž – Získala čtyři jednotky. Využívány jako strážní čluny.

Gruzie Gruzie

• Gruzínské námořnictvo – Získalo plavidla Batumi (301) a Georgiy Toreli (P-21). Vyřazeny 2006 a 2023.^[1]

Kambodža Kambodža

• Kambodžské námořnictvo – Získalo čtyři jednotky projektu 02059.^[1]

Kuba Kuba

• Kubánské revoluční námořnictvo – Získalo tři jednotky projektu 02059.^[1]

Rusko Rusko

• Ruské námořnictvo

Sovětský svaz Sovětský svaz

• Sovětské námořnictvo

Turkmenistán Turkmenistán

• Námořnictvo Turkmenistánu – Získal jedno plavidlo projektu 205P.^[1]

Ukrajina Ukrajina

• Ukrajinské námořnictvo – Získalo sedmnáct jednotek.^[1]
• Ukrajinská pobřežní stráž – Převzala některá plavidla námořnictva.

• PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Projekt 205P na Wikimedia Commons
• Border patrol ship - Project 205P [online]. russianships.info [cit. 2025-08-11]. Dostupné online. (anglicky)