Organické sloučeniny palladia jsou organické sloučeniny obsahující palladium. Používají se často jako katalyzátory redukcí alkenů a alkynů pomocí vodíku, přičemž se tvoří kovalentní vazby mezi atomy palladia a uhlíku. Sloučeniny palladia se také účastní párovacích reakcí vytvářejících vazby uhlík–uhlík.^[1]

• 1873 – Alexandr Michajlovič Zajcev popsal redukci benzofenonu vodíkem za katalýzy palladia.
• 1894 – F. C. Phillips zjistil, že se chlorid palladnatý redukuje na palladium při styku s ethenem.^[2]
• 1907 – Objev autoklávu umožnil provádět hydrogenace za vysokých tlaků.
• 1956 – Objev Wackerova procesu, ve kterém reaguje ethen s kyslíkem za vzniku acetaldehydu a katalyzátorem je směs PdCl₂ a CuCl₂.
• 1957 – Popsáno tetrakis(trifenylfosfin)palladium
• 1972 – Objev Heckovy reakce, spočívající v reakci halogenidu s alkenem; meziprodukty jsou sloučeniny Pd⁰.
• 1973 – Popsána asymetrická Trostova allylová alkylace, patřící mezi nukleofilní substituce
• 1975 – Sonogaširova reakce umožnila párování koncových alkynů s aryl- nebo vinylhalogenidy.
• 1994 – Objev Buchwaldovy–Hartwigovy aminace, vytvářející vazby C-N

Na rozdíl od Ni²⁺, ovšem podobně jako Pt²⁺, vytvářejí palladnaté halogenidy řadu komplexů s alkeny. Jednou z takových sloučenin je dichlor(cyklookta-1,5-dien)palladium, u něhož lze snadno odštěpit dien, díky čemuž je vhodným prekurzorem katalyzátorů. V průmyslově využívaném Wackerův proces se přeměňuje ethen na acetaldehyd přes nukleofilní atak hydroxidy na Pd²⁺-ethenový meziprodukt, po němž se vytváří komplex vinylalkoholu.

Na dvojmocné palladium se také mohou navázat fullerenové ligandy.

Častými sloučeninami používanými na přípravu těchto komplexů jsou octan palladnatý a některé podobné látky, protože karboxyláty jsou dobrými odstupujícími skupinami, například trifluoroctan palladnatý může být zapojen do aromatických dekarboxylací.^[3]

Příkladem allylového komplexu palladia je dimer chloridu allylpalladnatého (APC). Allylové sloučeniny s vhodnými odstupujícími skupinami reagují s palladnatými solemi za vzniku pí-allylových komplexů s hapticitou 3. Tyto meziprodukty rovněž reagují s nukleofily, jako jsou například karboanionty odvozené od malonátových esterů^[4] nebo s aminy v allylových aminacích.^[5] Reaktantem je triethylfosfitový ligand DBU (který absorbuje protony z aminu, jež by mohly spustit izomerizaci) v tetrahydrofuranu (THF).

Příklady reakcí, do kterých se tyto sloučeniny zapojují, jsou allylpalladnaté Trostovy asymetrické allylové alkylace, Carrollovy přesmyky a oxo varianty Saegusových–Itoových oxidací.

Na palladium se může navázat mnoho různých organických skupin za tvorby stabilních komplexů obsahujících vazby sigma. Stabilita vazeb vyjádřená jejich disociačními energiemi klesá v této řadě: Pd-alkynyl > Pd-vinyl ≈ Pd-aryl > Pd-alkyl a délka vazeb kov-uhlík se mění v opačném směru: Pd-alkynyl < Pd-vinyl ≈ Pd-aryl < Pd-alkyl.^[6]

Ke komplexním sloučeninám palladia v oxidačním čísle 0 patří tris(dibenzylidenaceton)dipalladium a tetrakis(trifenylfosfin)palladium. Tyto komplexy reagují s halogenderiváty uhlovodíků (R-X) v oxidačních adicích za tvorby R-Pd-X meziproduktů obsahujících kovalentní vazby Pd-C. Tyto reakce tvoří základy mnoha organických reakcí nazývaných párovací reakce; příkladem může být Sonogaširova reakce:

První organopalladičitá sloučenina byla popsána v roce 1986, jednalo se o komplex Me₃Pd(IV)(I)bpy (bpy =2,2'-bipyridin),^[7] připravený oxidační adicí jodmethanu na Me₂Pd(II)bpy.

Reaktivitu sloučenin palladia způsobuje snadnost přeměn mezi Pd⁰ a Pd²⁺ meziprodukty. Přeměny Pd²⁺ na Pd⁴⁺ při organokovových reakcích řízených palladiem ovšem nebyly potvrzeny.^[8]

V roce 2000 byl navržen mechanismus jedné takové reakce, jednalo se o Heckovu reakci. Při ní dochází k 1,5-přesunu vodíku za přítomnosti aminů:^[9]

Přesun hydridu pravděpodobně probíhal přes palladičitý metalocyklický meziprodukt:

V podobné studii obsahoval meziprodukt spojený s hydridovým přesmykem Pd²⁺:^[10]

a v jiné práci zabývající se přípravou indolů s využitím dvou přesunů Pd) se tvořila chemická rovnováha mezi různými palladacyklickými sloučeninami:^[11] Reaktanty byly tyto: difenylacetylen, octan palladnatý, bis(difenylfosfino)methan (dppm) a cesná sůl kyseliny pivalové (CsPiv).

U některých vnitromolekulárních párovacích reakcí bylo zjištěno, že jejich syntetická využitelnost nezávisí na oxidačním čísle:^[12]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Organopalladium na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Organické sloučeniny palladia na Wikimedia Commons