Organické sloučeniny telluru

Organické sloučeniny telluru jsou chemické sloučeniny obsahující vazby mezi atomy uhlíku a telluru. Jedná se o málo prozkoumanou skupinu sloučenin, protože nemají mnoho využití.[1][2]

Funkční skupiny

Existují tellurové obdoby organosírových a organoselenových funkčních skupin. Telluroly, analogy thiolů, jsou však nestabilní a oxidují se na ditelluridy. K běžným organickým sloučeninám telluru patří diorganomono- a ditelluridy, R2Te a (RTe)2. Dalšími skupinami organotelluričitých sloučenin jsou R4−xTeClx a telluroxidy (R2TeO).

Příprava a reakce

Redukované organoTe sloučeniny

Redukované organické sloučeniny telluru se obvykle připravují z hydrogentelluridu (LiHTe) nebo telluridu lithného (Li2Te):

Li2Te + 2 RBr → R2Te + 2 LiBr

Lze také použít reakce telluru s organolithnými sloučeninami nebo Grignardovými činidly:

Te + ArLi → ArTeLi

Butyllithium dává podobné výsledky:[3]

Te + BuLi → BuTeLi

Organotelluridové anionty lze oxidovat nebo alkylovat:

2 RTeLi + 0.5 O2 + H2O → RTeTeR + 2 LiOH
RTeLi + R'Br → RTeR' + LiBr

Diorganoditelluridy, například difenylditellurid, jsou využitelné jako meziprodukty, obzvláště v přípravách arylových sloučenin:

Ar2Te2 + RLi → RTeAr + LiTeR
Ph2Te2 + 2 Li → 2 LiTePh

Deriváty TeCl4

Struktura PhTeCl4−; vzdálenosti v pm: Te-Cl = 250-253, Te-C = 213.[4]

Jednou z výhod oproti sloučeninám síry a selenu je dostupnost chloridu, TeCl4.[5] Tato látka reaguje s areny za vzniku trichloridů aryltelluriových kationtů:[6]

ArH + TeCl4 → ArTeCl3 + HCl

U arenů bohatých na elektrony dochází k dvojnásobné substituci:

ArH + ArTeCl3 → Ar2TeCl2 + HCl

Chlorid telluričitý se váže na alkeny a alkyny za tvorby chloralkyltellurtrichloridů:

RCH=CH2 + TeCl4 → RCH(Cl)-CH2TeCl3

Tyto trichloridy vytvářejí dimery, protože jsou Lewisovsky kyselé na Te4+ centrech. Dimery lze rozštěpit pomocí halogenidů či jiných Lewisových zásad:[7]

RTeCl3 + Cl− → RTeCl4−

Anionty druhu RTeCl4− (a podobné adukty RTeCl3L) mívají čtvercově pyramidální struktury, kde se elektronegativní skupiny nacházejí v jedné rovině.

Organotelluričité chloridy jsou schopné provádět substituce, při nichž se chloridové skupiny nahrazují jinými halogenidy a pseudohalogenidy. TeClx skupiny lze také odstraňovat Raneyovým niklem.[6]

Organotelluričité sloučeniny se účastní Stilleových reakcí:[8]

Reakce organotelluričitých sloučenin s organostannany

Telluroxidy

Telluroxidy se připravují obdobně jako sulfoxidy a selenoxidy. Na rozdíl od svých lehčích analogů se ovšem při krystalizaci (vratně) polymerizují. Podobně jako u oxidací selenoxidů se allylové telluroxidy zapojují do [2,3]-sigmatropních přesmyků, z nichž se po hydrolýze tvoří allylalkoholy. Existuje i reakce analogická k eliminaci selenoxidů, některé telluroxidy vytvářejí po zahřátí alkeny.

Použití a výskyt

Dimethyltellurid se používá při epitaxi z organokovových sloučenin, kde slouží jako těkavý zdroj telluru.

Jedná se jedinou organickou sloučeninu telluru nalezenou v životním prostředí.[9]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Organotellurium chemistry na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Nicola Petragnani, Tellurium in Organic Synthesiss 1994, Academic Press, New York. ISBN 0-12-552810-8
  2. ↑ M. Detty, M. O'Regan, Tellurium-Containing Heterocycles., John Wiley & Sons, Inc., New York, 1994 ISBN 0-471-63395-X
  3. ↑ Nobuaki Kambe; Toru Inoue; Noboru Sonoda. Generation of N,N-Diethylcarbamoyllithium Via Lithium-Tellurium Exchange and Its Reaction with 3-Phenylpropanal: N,N-Diethyl-2-Hydroxy-4-Phenylbutanamide. Organic Syntheses. 1995, s. 154. DOI 10.15227/orgsyn.072.0154. 
  4. ↑ Jens Beckmann; Andrew Duthie; Steven Moran. Crystallographic report: Bis(triphenylphosphoranylidene)ammonium Phenyltetrachlorotellurate. Applied Organometallic Chemistry. 2005, s. 690–691. DOI 10.1002/aoc.798. 
  5. ↑ Lars Engman, "Tellurium(IV) Chloride" E-EROS. 2001. DOI:10.1002/047084289X.rt003
  6. ↑ a b J. Bergman; R. Carlsson; B. Sjöberg. Biaryls from Simple Arenes via Organotellurium Intermediates: 4,4'-Dimethoxy-1,1'-biphenyl. Organic Syntheses. 1977, s. 18. DOI 10.15227/orgsyn.057.0018. 
  7. ↑ Jens Beckmann; Stephan Heitz; Malte Hesse. Four Distinctively Different Decomposition Pathways of Metastable Supermesityltellurium(IV) Trichloride. Inorganic Chemistry. 2007, s. 3275–3282. DOI 10.1021/ic062469m. PMID 17375915. 
  8. ↑ Palladium- and copper-catalyzed cross-coupling and carbonylative cross-coupling of organotellurium compounds with organostannanes (Chemical Communications 1999, 2117) - Royal Society of Chemistry Suk-Ku Kang, Sang-Woo Lee and Hyung-Chul Ryu [1]
  9. ↑ D. Wallschläger; F. Feldmann. Formation, Occurrence, Significance, and Analysis of Organoselenium and Organotellurium Compounds in the Environment. Metal Ions in Life Sciences. 2010. ISBN 978-1-84755-177-1. 

Externí odkazy

Organické sloučeniny s vazbami uhlíku na ostatní prvky
Legenda, chemické vazby s uhlíkem:
  • zákl. org. chemie
  • různé použ. v chemii
  • pouze akad. výzkum
  • není známo