Měděné rudy

Měděné rudy jsou minerály (nebo horniny) ve kterých se vyskytuje měď (případně s dalšími nerostnými surovinami) v dostatečném množství, aby byla její těžba ekonomicky návratná.

Měď je pro lidstvo významným kovem už od eneolitu a stále má široké uplatnění. Díky dobré elektrické vodivosti se hojně využívá v elektrotechnice, tepelné vodivosti mědi se využívá při výrobě ohřívačů a chladičů, je také důležitým materiálem pro ražbu mincí. Důležité jsou slitiny mědi (bronz, mosaz, tombak) a měděné plechy se používají jako krytiny.[1]

Počátky těžby a zpracování

Jak již bylo řečeno, člověk začal používat měď jako jeden z prvních kovů. Nejstarší doklady o tavení tohoto kovu pocházejí z 3. tisíciletí ze severní Mezopotámie. [2] Těžila se na Kypru (odtud pochází její odborné jméno cuprum) již v období Římské říše. Český název pochází ze staré perštiny.

Těžba v současnosti

Důl Chuquicamata, Calama, severní Chile

Vzhledem k tomu, že poptávka po mědi ve světě v současnosti z dlouhodobého hlediska neklesá, mohou se těžit rudy s obsahem mědi až do obsahu 0,2% kovu, 90% mědi je těženo povrchově. Důležitým zdrojem mědi je recyklace, v roce 2011 tvořila 41% produkce rafinované mědi.[3] Nejvíce světové produkce mědi odebírá Čína (cca 48%).[4]

Země s největším podílem světové těžby mědi (s procentním podílem na světové těžbě):[5]

Výskyt měděných rud

Měď nepatří mezi prvky, které by se vyskytovaly v zemské kůře v hojném množství, nicméně měděných rud je mnoho různých. Nejčastěji se vyskytuje v sloučeninách se sírou a kyslíkem, malachit a azurit jsou zásadité uhličitany. Vzhledem k tomu, že měď je ušlechtilý kov, může se vyskytovat i ryzí (čistá).

Význam mají jak hydrotermální ložiska, kde se měď vyloučila z horkých roztoků, tak metasomatická ložiska. Dalším, a neméně významným, druhem ložisek jsou tzv. porfyrová. Nazývají se tak proto, že měděné rudy jsou rozptýleny v hlubinných vyvřelinách, nejčastěji v žulových porfyrech.[6] Mají sice menší obsah rud, ale jsou obrovská. Největší ložiska tohoto typu se nachází v Arizoně (USA) a Kazachstánu.

Měděné rudy

Zde je tabulka se základními informacemi o jednotlivých minerálech obsahujících měď. Podrobnější informace naleznete v článcích o jednotlivých minerálech.

Název rudy chemický vzorec krystalografická soustava hustota v g/cm³ přibližný obsah mědi místo výskytu v ČR výskyt ve světě další informace
ryzí měď Cu krychlová 8,94 místy až 100% Vrančice, Příbramsko; Borovice, západní Morava; Studenec u Lomnice n. Polelkou; Vrchoslav, Plzeňsko Keewenaw Point, Michigan, USA*; a další

*Toto ložisko je velice velice vydatné. Žíly dosahují mocnosti až 10 m, a některé kusy čisté mědi ve skále váží až 150 tun.

Ložiska ryzí mědi v ČR jsou spíše vzácností především s vědeckým a sběratelským významem.
Kuprit Cu2O krychlová 6,14 až 88,8% Běloves, Náchodsko; Horní Kalná, Libštát, Studenec, Podkrkonoší Francie; Slovensko; Kazachstán; Arizona, USA; Chile a další Vzniká jako produkt oxidace sulfidů mědi. Nachází se také v sedimentárních rudách permského stáří.
Chalkocit Cu2S nejčastěji kosočtverečná 5,8 až do 79,9%[7] Vrančice u Milína[8]; Horní Vernéřovice[9]; Horní Kalná[10] Anglie; Španělsko; Rusko; DR Kongo; Arizona, Utah, Montana, Alaska, USA a další vzniká z hydrotermálních roztoků, na povrchu bývá vlivem chemického zvětrávání pokryt malachitem nebo azuritem.
Bornit Cu5FeS4 kosočtverečná 5,3 - 4,9 63,3% (jiný zdroj 56%[11]) Vrančice u Milína[11]; Jáchymov; Cínovec; Anglie; Německo; Francie; Švédsko; Polsko; JAR; Montana, Connecticut, Arizona, USA; Chile; Mexiko; Kazachstán; Rusko a další Původ má magmatický, sedimentární, metamorfní i hydrotermální. Těží se povrchově.
Covellin CuS hexagonální (šesterečná) 4,58 66,4% Horní Vernéřovice[12] Montana, Alaska, Arizona, USA; Namibie; Srbsko; Španělsko a další Vzhledem k vzácnému výskytu se jako měděná ruda netěží, nicméně díky indigově modré barvě je významný ze sběratelského hlediska.
Chalkopyrit CuFeS2 čtverečná 4,25 35% Horní Slavkov; Příbram; Cínovec; Krupka; Zlaté hory Slovensko; Německo; Španělsko; Rusko; Spojené království; USA; Chile a další Nejrozšířenější měděná ruda[13] se těží povrchově. Obsahuje také 30% Fe, přesto se jako železná ruda nedobývá.Často se vyskytuje s dalšími sulfidy, například s galenitem, nebo sfaleritem.
Bournonit PbCuSbS3 kosočtverečná 5,83 13% Kutná Hora; Příbram Slovensko; Rumunsko; Spojené království; USA; Bolívie; Čína a další Polymetalický minerál (obsahuje více kovů a polokovů) vzniká z hxdrotermálních roztoků. Obsahuje 42,5% Pb, 25% Sb a 19,5% S. Protože všechny tyto prvky dnes mají své průmyslové využití, je výhodným zdrojem surovin.
Malachit Cu2(OH)2CO3 monoklinická (jednoklonná) 3,9 57% Příbram; Podkrkonoší; vrch Mědník Rusko; DR Kongo; Namibie; Mexiko; Wales; Arizona, USA a další Přestože se malachit a azurit většinou jako ruda mědi nevyužívají, jsou pro těžbu významné. Nacházejí se v místech zvětrávání jiných měděných rud, často při povrchu, čímž na ložisko upozorňují. Často se vyskytují společně.
Azurit Cu3(CO3)2(OH)2 monoklinická

(jednoklonná)

3,83 55% Cínovec; Podkrkonoší; Český Brod Rusko; Arizona, USA; Namibie; Izrael; Slovensko Azurit vzniká další hydratací malachitu, naopak malachit může vznikat vysoušením azuritu. Oba minerály slouží již několik staletí jako ozdobné kameny, ve špercích, amuletech, k výrobě barviv atp.
Malachit a azurit se často vyskytují společně.

Odkazy

Reference

  1. ↑ KOUŘIMSKÝ, Jiří. Naše nerostné bohatství. Ilustrace Pros Ladislav. první. vyd. Praha: Albatros, 1982. 460 s. S. 179. 
  2. ↑ BIČ, Miloš. Při řekách Mezopotámských. první. vyd. Praha: Mladá fronta, 1990. ISBN 80-204-0704-9. S. 31–32. 
  3. ↑ Doména je zaregistrována u společnosti Web4U s. r. o.. www.copperalliance.cz [online]. [cit. 2020-04-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-04-18. 
  4. ↑ Investice, ekonomika a finance, kurzy, akcie, měny a komodity - Patria.cz. www.patria.cz [online]. [cit. 2020-04-09]. Dostupné online. 
  5. ↑ Home. American Resources Policy Network [online]. [cit. 2020-04-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ KOUŘIMSKÝ, Jiří. Naše nerostné bohatství. první. vyd. Praha: Albatros, 1982. 460 s. S. 181. 
  7. ↑ KOUŘIMSKÝ, Jiří. Naše nerostné bohatství. první. vyd. Praha: Albatros, 1982. 460 s. S. 191–192. 
  8. ↑ KRATOCHVÍL, Josef. Topografická mineralogie Čech VII.. druhé. vyd. Praha: NČSAV, 1964. 308 s. S. 109. 
  9. ↑ JIRÁSEK, Václav. Ve znamení mlátku a želízka 1.. první. vyd. Liberec: Bor, 2003. 208 s. ISBN 80-902901-9-1. S. 35. 
  10. ↑ KRATOCHVÍL, Josef. Topografická mineralogie Čech III.. první. vyd. Praha: NČSAV, 1960. 408 s. S. 168. 
  11. ↑ a b KOUŘIMSKÝ, Jiří. Naše nerostné bohatství. první. vyd. Praha: Albatros, 1982. 460 s. S. 190. 
  12. ↑ Atlas minerálů - covellin. mineraly.sci.muni.cz [online]. [cit. 2020-04-09]. Dostupné online. 
  13. ↑ KOUŘIMSKÝ, Jiří. Naše nerostné bohatství. první. vyd. Praha: Albatros, 1982. 460 s. S. 184. 

Související články

Literatura

J. Kouřimský; ilustr. L. Pros; Naše nerostné bohatství; Albatros, Praha, 1982.