"Rumunsko" pochází z místního názvu pro Rumuny (rumunsky român), který je zase odvozen z latinskéhoromanus, což znamená „římský“ nebo „z Říma“. [10] Toto etnonymum pro Rumuny je poprvé doloženo v 16. století italskými humanisty cestujícími po Sedmihradsku, Moldávii a Valašsku. [11][12][13] Nejstarší známý dochovaný dokument psaný rumunsky, dopis z roku 1521 známý jako „Neacșův dopis z Câmpulungu“,[14] je pozoruhodný tím, že obsahuje první doložený výskyt Rumunů v názvu země: Valašsko je uvedeno jako Țeara Rumânească.
Řecké kolonie založené na pobřeží Černého moře v 7. století před naším letopočtem (např. Histria) se staly důležitými centry obchodu s místními kmeny. Původ těchto kmenů je nejasný, Hérodotos na začátku 5. století př. n. l. je nazývá Getové a patrně šlo o thrácký kmen.[19] Jmenuje i další kmeny, jež byly možná skytského původu. Strabón je všechny později ztotožnil s Dáky, ale patrně se mýlil, Dákové podle všeho přišli do oblasti až v 1. století př. n. l. Rychle však území podél jižních Karpat ovládli a dácký vládce Burebista byl prvním panovníkem, který spojil místní kmeny do státního útvaru.[20] Mezi lety 55 a 44 př. n. l. také dobyl řecké kolonie v Dobrudži, Střední Dunaj a Balkánské hory. Poté, co byl v roce 44 př. n. l. zavražděn, se však jeho království zhroutilo. Kolem roku 87 znovu Dáky sjednotil Decebalus.[21] Hlavním městem ustavil Sarmizegetusu. Napadl a vydrancoval silně opevněnou pohraniční římskou provinciiMoesii. To vedlo k vleklému konfliktu s Římskou říší, jenž vyvrcholil tím, že Římané roku 106, za vlády Traiana, Dácii dobyli (toto vítězství v Římě připomíná známý Traianův sloup).[22]
Zbytky římské Sarmizegetusi
Území, z něhož Římané udělali svou provincii Dacia Traiana, si však i po dobytí ponechalo značnou míru samostatnosti. Římané ovlivnili místní obyvatele jazykově a lidová verze latiny se tak stala základem rumunštiny.[23] Dokonce i pojem Rumunsko je odvozen z latinského pojmu romanus, tedy "římský občan" (prvně byl užit v 16. století italskými cestovateli).[24] Staletí žila Dácie pod nadvládou Říma vcelku blahobytně. Okolo roku 210 však začali území ohrožovat svými nájezdy Karpové a Gótové.[25] Římané nedokázali provincii ubránit a císař Aurelianus nařídil v roce 271 evakuaci celé provincie.[26] Jak velké množství obyvatelstva skutečně odešlo, je nejasné. O podílu Dáků a římských kolonistů na etnogeneziRumunů tak vedou odborníci dodnes diskuse.[27]
Avaři mezi lety 582–612
Raný středověk byl na území Rumunska velmi nepřehledný. Po odchodu Římanů vládli Gótové, ale jejich vláda skončila roku 376, po invazi Hunů.[28] Hunové přinutili zbytky místního obyvatelstva k podrobení, ale jejich říše se zhroutila v roce 454. Poté se území zmocnili Gepidové.[29] Ti byli poraženi kočovnými Avary, kteří na rumunském území kolem roku 570 založili mocnou říši.[30] V roce 680 přišli do oblasti dolního Dunaje z eurasijských stepíProtobulhaři. Řada slovanských místních jmen v Rumunsku upomíná, že také Slované byli významnou součástí rumunského "tavicího kotle", a to nejen bulharští. Po zhroucení avarského kaganátu na konci 8. století se nicméně právě Bulharsko stalo dominantní kulturní a politickou silou regionu a zabralo území až k řece Tise. Kontrolu nad severem území získali v první polovině 9. století Maďaři, ale na konci století je vytlačili Pečeněhové. O několik století později se psalo v kronice Gesta Hungarorum, že se Maďaři střetli na území Rumunska i s Chazary či Sikuly, ale to se řadě historiků nezdá důvěryhodné.
Na konci 10. století ovládla Dobrudžu Byzanc. Do ní pak prchli Pečeněhové před maďarským tlakem v 11. století. Do jimi opuštěné krajiny vstoupili některé turkické kmeny (Oghuzové, Kumáni) a spolu s nimi Valaši. Ti uzavřeli spojenectví proti Byzanci. Odborníci, kteří neuznávají teorii o dácko-římské etnogenezi Rumunů, považují právě Valachy za jádro rumunské etnogeneze. Tento kmen měl patrně thrácko-ilyrský původ a dlouho žil v horských oblastech Karpat.[31] Až v 11. století sestoupil do nížin. V té době ale oblast osídlili i Sikulové, kteří se stali "pohraniční stráží" maďarské říše, a Sedmihradští Sasové, kteří plnili podobnou funkci. Na počátku 13. století se v písemných pramenech začínají objevovat zmínky o "Valašské zemi", což naznačuje, že Valaši v oblasti převládli, nebo že převládla valašská identita. V té době si v zemi zřídila řadu městských kolonií také Janovská republika, která tak přispěla ke "druhé romanizaci" oblasti. Tyto kolonie existovaly až do 15. století.[32]
Během vlády Michala Chrabrého byla roku 1600 tři knížectví poprvé spojena do jednoho státního celku.[34] Michalova krátce existující říše pokrývala téměř celé území současného Rumunska. Sousední mocnosti Michala sice již v září roku 1600 donutily k abdikaci, ale stal se důležitým rumunským symbolem, zvláště pro obrozence 19. století. Michal utekl po svržení do Prahy, na dvůr Rudolfa II., svého velkého spojence, ten ho ale nakonec nechal zavraždit.
Ač pokus o velký rumunský stát nevyšel, mnohá knížata ze všech tří knížectví si dokázala v 17. století zajistit vysokou míru suverenity. V Sedmihradsku to byl například Gabriel Betlen, známý svým angažmá po boku českých stavů v protihabsburském povstání.[35][36] Ve Valašsku Matei Basarab (vládl 1632-1654), jenž dal sepsat první valašský zákoník a byl znám jako velký patron umělců. V Moldavsku pak zejména Vasile Lupu (1634-1653), známý jako "nejbohatší muž křesťanského východu".[37]
Spojené armády Svaté ligy vyhnaly v letech 1684 až 1699 osmanská vojska ze střední Evropy a Sedmihradské knížectví bylo roku 1711 znovu plně začleněno do habsburské monarchie. V Moldavsku a Valašsku však došlo k úplně opačnému vývoji. Moldavský vládce Dimitrie Cantemir a valašský kníže Constantin Brâncoveanu se pokusili vydobýt si nezávislost na Osmanech spojenectvím s Ruskem a Habsburky, ale jejich hra nevyšla. Osmani je sesadili, přestali definitivně věřit lokálním vládcům a nastolili mnohem tužší režim, přičemž do čela obou zemí dosazovali své vlastní panovníky, obvykle tzv. fanarioty, osmanské Řeky z Cařihradu. Fanariotská knížata prováděla nemilosrdnou daňovou politiku a rozpustila armádu. Ani v habsburském Sedmihradsku se ale Rumunům v 18. století nevedlo příliš dobře. Nebyli uznáváni jako národ, a když chtěl tuto výsadu pro ně biskup Inocențiu Micu-Klein vybojovat, byl vyhnán do exilu.[38]
Povstání v Bukurešti roku 1821
Tlak Habsburků a Ruska na osmanská území v jihovýchodní Evropě však nepolevoval. Habsburská monarchie anektovala v roce 1775 severozápadní část Moldávie neboli Bukovinu. V roce 1812 se Ruské impérium zmocnilo východní poloviny Moldávie neboli Besarábie. Roku 1821 vypuklo valašské protiosmanské povstání vedené panduremTudorem Vladimirescem.[39] Do značné míry bylo koordinované s povstáním řeckým (zejména s Alexandrosem Ypsilantim) a inspirované jím. Povstalci prohráli, ale dosáhli aspoň ukončení vlády fanariotů. Po rusko-turecké válce v letech 1828-1829 donutil Drinopolský mír stále slábnoucí Osmanskou říši udělit Valašsku i Moldávii autonomii.
Revoluční rok 1848 zasáhl i obě knížectví, revoluci zde vedli Mihail Kogălniceanu nebo Nicolae Bălcescu, mj. s požadavkem na spojení obou knížectví.[40][41] Ruská a osmanská vojska jejich povstání však rozdrtila. V Sedmihradsku se Rumuni naopak postavili proti uherskému povstání. Revoluční vlna nicméně zanechala jedno symbolické dědictví: Byli to právě valašští revolucionáři z roku 1848, kteří jako první začali užívat modro-žluto-červenou vlajku.
Územní vývoj nezávislého Rumunska. Fialovou barvou Rumunské království 1881–1918; Velkému Rumunsku (1918–1940) náležela veškerá vyznačená území; v červených hranicích současné Rumunsko.
V roce 1947 byl král Michal I. Rumunský nucen abdikovat a odejít ze země. Rumunsko se stalo republikou a součástí komunistickéhovýchodního bloku. Zahájily se rozsáhlé projekty na industrializaci chudé zemědělské země, potřebné technologie byly zajišťovány hlavně ze západní Evropy (např. Francie). V zemi pokročily mnohé velkolepé projekty, jako například rozvoj jaderné energetiky, výstavba vodních kanálů, či přehrada Železná vrata na Dunaji. I přesto se ale nepodařilo situaci radikálně změnit a Rumunsko se zařadilo mezi ty nejchudší země RVHP, kam patřilo víceméně až do konce 80. let.
Nově nabytá svoboda otevřela staronové a problematické otázky. K těm patřilo jak soužití se zhruba milionovou maďarskou menšinou, tak integrace do Evropy a ekonomická situace. Rumunsko se propadlo velmi rychle do problémů ve všech těchto oblastech. Začaly národnostní nepokoje, měna se destabilizovala a mnohé země střední Evropy se k integrované části kontinentu přibližovaly mnohem rychleji než Rumunsko. Teprve po roce 2000 se podařilo rozvoj odblokovat. Roku 2004 vstoupila země do NATO a roku 2007 společně s Bulharskem do Evropské unie.[66]
Vstup do EU znamenal průlom a Rumunsko začalo dosahovat nejvyššího hospodářského růstu v Evropě. Začalo se dokonce hovořit o "východoevropském tygru".[67][68] Tento růst byl pozastaven ekonomickou a politickou krizí roku 2012, která vyvrcholila dokonce pohrůžkou vyloučení z Evropské unie.[69] Ale v roce 2013 se podařilo masivní růst obnovit.[70] To vedlo k velkému zlepšení životní úrovně. Nezabránilo to nicméně mohutné vlně odchodu tisíců Rumunů z vlasti, již umožnily nově otevřené hranice. Mnoho Rumunů emigrovalo do západní Evropy, zvláště velké komunity se vytvořily v Itálii, Německu a Španělsku. V roce 2016 se rumunská diaspora odhadovala na více než 3,6 milionu lidí, což je pátá největší emigrantská populace na světě.[71]
Rumunská vlajka je tvořena listem o poměru stran 2:3 se třemi svislými pruhy: tmavomodrým, žlutým a červeným.
V roce 1989 byl z rumunské vlajky odstraněn socialistický znak a vlajka se tak stala, až na odstín modrého pruhu, shodná s čadskou. Tento problém přednesl Čad v OSN již v roce 1989.
Rumunský státní znak je tvořen heraldicky vpravo hledící zlatou orlicí na modrém štítu, korunovanou rumunskou královskou korunou, s červenou zbrojí, držící v zobáku zlatý kříž, v pravém spáru stříbrný meč se zlatým jílcem, v levém stříbrný palcát.
Hymna
Podrobnější informace naleznete v článku Rumunská hymna.
Rumunská hymna je píseň Deșteaptă-te, române! (českyProbuď se, Rumune!). Hudbu složil básník, etnograf a skladatel Anton Pann. Slova napsal básník, novinář a překladatel Andrei Mureșanu.
S rozlohou 238 391 km² je Rumunsko největší zemí v jihovýchodní Evropě, 3× větší než Česká republika. Zabírá 5,4 % rozlohy Evropské unie. Dunaj, největší rumunská řeka, tvoří jižní hranici se Srbskem a Bulharskem. Hranici s Moldavskem tvoří řeka Prut, která se vlévá do Dunaje. Dunaj se vlévá do Černého moře a na rumunském území tvoří deltu Dunaje, druhou největší a nejlépe zachovalou deltu a biosférickou rezervaci v Evropě. Lze v ní nalézt 1688 druhů rostlin.[72] Je zapsána i na seznamu Světového přírodního dědictví UNESCO a je zároveň jedním ze 13 rumunských národních parků. Chráněných oblastí je v zemi asi 10 000 kilometrů čtverečních. Pro Rumunsko je zachovalost původní přírody typická, asi 47% půdní plochy země je pokryto přírodními a polopřírodními ekosystémy.[73] Rumunsko má jednu z největších oblastí původních lesů v Evropě, pokrývá téměř 27% území.
V Rumunsku roste 3 700 druhů rostlin a žije 33 792 druhů zvířat, z toho 33 085 bezobratlých a 707 obratlovců, mezi nimi téměř 400 druhů savců, ptáků, plazů a obojživelníků, včetně asi 50% evropských medvědů hnědých (nepočítáme-li Rusko) a 20% evropských vlků.
Střed Rumunska je hornatý, dominují mu Karpaty. Nejvyšší hora, Moldoveanu, dosahuje výšky 2544 m n. m. Na západě se také rozkládá pohoří Munții Apuseni. Pohraniční oblasti jsou tvořeny nížinami: Panonská pánev na západě, Valašská nížina na jihu a rovina kolem řeky Prut na východě.
Rumunsko má mírné a kontinentální klima. Průměrná roční teplota je na jihu 11 °C, na severu 8 °C.[74] V létě dosahují průměrné teploty v Bukurešti 28 °C, v jižních částech země 35 °C. V zimě je průměrná teplota 2 °C. Existují některé regionální rozdíly: v západních částech, jako je Banát, je klima mírnější a s některými středomořskými vlivy. Přímořská Dobrudža má klima ovlivněné především Černým mořem.
Největšími městy jsou (v závorce počet obyvatel podle sčítání lidu z roku 2011): Bukurešť (1 883 425), Kluž (324 576), Temešvár (319 279), Jasy (290 422), Constanța (283 872), Craiova (269 506), Brašov (253 200), Galați (249 342) a Ploješť (209 945).
Klaus Iohannis, od roku 2014 současný rumunský prezident.
Zákonodárná moc je v Rumunsku rozdělena mezi Senát a Poslaneckou sněmovnu, takzvanou Camera Deputaților. Senát má 137 členů, Poslanecká sněmovna 334. Členové obou komor jsou voleni ve všeobecných volbách konajících se jednou za čtyři roky. Parlament sídlí v Paláci Parlamentu, obřím komplexu z Ceaușescových časů, objemově třetí největší stavbě světa.
Ústava Rumunska je založena na ústavě páté francouzské republiky (s Francií pojily Rumunsko vždy četné vazby, založené na jazykové příbuznosti) a byla schválena v národním referendu 8. prosince 1991. Také rumunský soudní systém je silně ovlivněn francouzským modelem a spadá tedy spíše do tradice kontinentálního evropského práva. Ústavnost hlídá Ústavní soud (Curtea Constituţională). Ústava může být změněna pouze prostřednictvím referenda, poslanci tak učinit nemohou.
Rumunsko má silné historické vazby k Moldavsku, někteří rumunští politici dokonce bojují o spojení obou zemí, toto hnutí bylo silné zejména v 90. letech. Silné geopolitické vazby si vytvořilo Rumunsko v posledních letech s Ukrajinou a Gruzií. Podporuje jejich zapojení do evropských struktur. Podobně Rumunsko podporuje vstup Turecka do Evropské unie. Navzdory komplikovaným vztahům z minulosti a velké maďarské menšině si Rumunsko vyvinulo rovněž silné vztahy s Maďarskem. Klíčové bezpečnostní vazby má však se Spojenými státy americkými. V prosinci 2005 prezident Traian Băsescu a americká ministryně zahraničí Condoleezza Riceová podepsali dohodu, která umožňuje vojenskou přítomnost USA v Rumunsku, především ve východní části země.[78] V roce 2020 byla americká vojenská přítomnost v Rumunsku významně posílena.[79]
Rumunská armáda má v současnosti 90 000 profesionálně vycvičených vojáků, z nichž 75 000 je vojenský personál a 15 000 jsou civilisté. Z 90 000 vojáků je 60 000 aktivních, zatímco zbytek vojáků patří do armádních záloh. Rozpočet armády je asi 1,8 miliard eur (tj. asi 1,33 % rumunského HDP).[zdroj?]
Rumunsko se zapojilo do mezinárodní vojenské koalice, jež v roce 2002 vstoupila do Afghánistánu. Jeho zapojení kulminovalo v roce 2010, kdy dosáhlo 1600 vojáků. Afghánskou misi ukončilo v roce 2014. Rumunské jednotky se podílely i na válce v Iráku, kde dosáhly vrcholu 730 vojáků. Rumunsko misi v Iráku ukončilo v roce 2009, bylo mezi posledními zeměmi, které tak učinily. Rumunská fregata krále Ferdinanda se účastnila i vojenské intervence v Libyi v roce 2011.
Rumunsko bylo jednou z chudších zemí RVHP a dodnes se řadí k méně rozvinutým zemím Evropy. Mezi zeměmi Evropské unie je jeho HDP na obyvatele třetí nejnižší, po Bulharsku a Chorvatsku. Může za to především dlouholetá autoritativní vláda Nicolae Ceaușesca, která naprosto znemožnila rozvoj rumunské ekonomiky.
Rumunský HDP v roce 2007 (rok vstupu Rumunska do EU) činil 41% průměru EU. V roce 2017 to již bylo 63% průměru EU, čímž se Rumunsko stalo jednou z nejrychleji se rozvíjejících ekonomik Evropy. Prudce roste zejména vývoz (např. o 13% v roce 2010). 22 % rumunského vývozu míří do Německa, 12 % do Itálie a 7 % do Francie, podobnou strukturu má dovoz: 21 % je z Německa, 10 % z Itálie a 7 % z Maďarska.[75] Rumunsko má však stále jednu z nejnižších průměrných měsíčních mezd v EU (540 eur v roce 2016). Od reforem v roce 2005 má Rumunsko jedny z nejnižších daňových sazeb v EU.
Automobil Dacia Logan (2013)
Největší rumunskou firmou je petrochemická společnost Petrom, součást rakouského koncernu OMV. Významná je pro rumunskou ekonomiku výroba aut značky Dacia, která je součástí francouzského koncernu Renault. V minulosti se v Rumunsku vyráběla též terénní vozidla, avšak automobilka ARO, jež je vyráběla, již zanikla. Strojírenskému průmyslu pomáhá rumunské hutnictví – nicméně zásoby rumunského nerostného bohatství nejsou zcela využity. K současným nejvíce se rozvíjejícím firmám patří antivirová společnost Bitdefender či soukromé letecké společnosti Blue Air a Carpatair. Podíl průmyslu na rumunském hospodářství činí 25,7 %. Nicméně ještě v roce 2006 bylo 30% rumunské populace zaměstnáno v zemědělství, což je jedna z nejvyšších úrovní v Evropě. Rumunsko je pro zemědělství vhodné – ve Valašské nížině se pěstují plodiny jako pšenice, slunečnice, kukuřice, brambory, zelenina či ovoce. Z živočišné výroby je významný chov vepřů, ovcí, skotu či koní.
Rumunsko je čistým vývozcem elektrické energie a je 52. na světě z hlediska spotřeby elektrické energie. Zhruba třetina vyrobené energie pochází z obnovitelných zdrojů, většinou z vodních elektráren. V roce 2015 byly hlavními energetickými zdroji uhlí (28%), voda (30%), jádro (18%) a uhlovodíky (14%). Jedinou jadernou elektrárnou je Jaderná elektrárna Cernavodă. Rumunsko usiluje o její další rozšíření, ve spolupráci se Spojenými státy.[80] Rumunsko má též jednu z největších rafinérských kapacit ve východní Evropě, přestože produkce ropy a zemního plynu setrvale klesá.
Asi 5 % rumunského HDP zajišťuje turistický ruch. V roce 2014 do země přijelo přes 1 900 000 zahraničních turistů. Rumunsko má velký potenciál pro cestovní ruch, turisty lákají především Karpaty, ale vzhledem ke slabé úrovni služeb jsou příjmy z turismu zatím malé.
Podle rumunského Národního statistického ústavu je rumunská silniční síť tvořena 86 080 kilometry silnic (k roku 2015). V roce 2023 byla otevřena klíčová infrastrukturní stavba, 2,2 kilometry dlouhý Brăilský most. Jde o nejdelší most přes Dunaj a třetí nejdelší visutý most v Evropské unii. Propojil rumunské vnitrozemí s přímořskou oblastí Dobrudža.[81][82]
Světová banka odhaduje rozsah železniční sítě na 22 298 kilometrů tratí, což z ní činí čtvrtou největší železniční síť v Evropě. Rumunská železniční doprava zaznamenala po roce 1989 dramatický pokles ale v důsledku masivní privatizace v roce 2013 došlo k oživení. Zhruba 45 % rumunské železniční dopravy je dnes privatizováno.
Jediným městem v zemi, které má systém podzemní dráhy, tedy metro, je Bukurešť. Bukurešťské metro bylo otevřeno v roce 1979 a jeho kolejová síť měří 61,41 km.
Rumunsko má také šestnáct mezinárodních komerčních letišť. Největším je Letiště Bukurešť Henriho Coandy. V roce 2017 jeho služeb využilo více než 12,8 milionu cestujících.
Korupce
Přes 500 000 lidí demonstrovalo 5. února 2017 proti vládnímu rozhodnutí o beztrestnosti některých korupčních činů.
Rumunsko bylo dlouhodobě kritizováno kvůli vysoké míře korupce, vznikla proto speciální protikorupční prokuratura (DNA). V roce 2015 byl rumunský premiér Victor Ponta obviněn z korupce a praní špinavých peněz a po protestech odstoupil z funkce i s celou svou vládou.[83] Kvůli podezření z korupce v roce 2015 ve funkci skončili i ministr financí nebo předseda Úřadu pro bezúhonnost, který má boj proti korupci za úkol. Před soudem se ocitli i bývalý premiér Adrian Năstase nebo mediální magnát Adrian Sarbu.[84][85] Speciální prokuratura v letech 2014 až 2016 obžalovala ze zneužití postavení 2000 lidí a škodu v souvislosti s jejich korupčním jednáním vypočítala na 27 miliard korun.[86]
V lednu 2017 vydala rumunská vláda dekret o beztrestnosti některých trestných činů spojených s korupcí, který by poskytl amnestii politikům odsouzeným z korupce. Z korupčního jednání je mimo jiné obviněn i předseda vládní strany Liviu Dragnea. Proti vládnímu nařízení protestovaly statisíce Rumunů a vláda nakonec nařízení v únoru 2017 stáhla.[87]
Podle sčítání lidu z roku 2011 má Rumunsko 20 121 411 obyvatel.[88] V posledních letech se ovšem potýká s odchodem mladých lidí do zahraničí. V letech 2008–2018 odešlo z Rumunska 3,4 milionu lidí, což je rekord v Evropské unii. Z lidí v produktivním věku odešla celá pětina.[89] Navíc i porodnost patří k nejnižším na světě, 1,33 dětí na ženu, takže se v příštích letech očekává pokles populace. Průměrná délka života je 74,9 let (k roku 2015). 2,2 milionu obyvatel žije v Bukurešti a jejím bezprostředním okolí. Kluž a Temešvár jsou dvě další města s více než 300 000 obyvateli.
Komunita Čechů žijících v oblasti Banátu od první poloviny 19. století, tzv. Pémové, čítá 2 242 osob (k roku 2010). Ještě v roce 2000 nicméně v banátských vesnicích žilo Čechů dvakrát více – jejich počet se kvůli emigraci každým rokem snižuje, především z důvodu vysoké nezaměstnanosti.[91] V roce 1992 žilo v Rumunsku 5 800 Čechů.[92]
V Karpatech žijí maďarští Sikulové, kteří byli v minulosti pověřeni ostrahou uherských hranic.[93] Němci v Sedmihradsku, tzv. Sedmihradští Sasové, se v oblasti usazovali již ve 12. století a ještě v roce 1930 žilo v Rumunsku 745 000 Němců. Dnes jich zbývá 36 000. V deltě Dunaje žijí ruští Lipované, potomci starověrců, a také Ukrajinci, kteří jsou potomci záporožských kozáků. Část Ukrajinců v rumunských Karpatech se označuje za Rusíny. Na území Dobrudže žijí ještě z dob Osmanské říše Turci, Tataři a Nogajci. V roce 1930, před holokaustem, žilo v Rumunsku 728 000 Židů.
Podle oficiálních statistik z roku 2011 žije v zemi okolo 620 tisíc Romů. Neoficiální odhady počtu Romů se však pohybují mezi 1,2 až 2,5 miliony[94] a rumunští Romové tak tvoří největší romskou komunitu v Evropě.[95]
Jazyk
Úředním jazykem je rumunština, která je románským jazykem, což je důležitý aspekt, který v minulosti mnohokrát sehrál politickou či geopolitickou roli. Rumunská abeceda obsahuje 26 písmen standardní latinky a pět dalších speciálních znaků (ă, â, î, ț a ș). Rumunština je prvním jazykem přibližně 90% rumunské populace. Maďarština je to u 6,2 procenta občanů Rumunska, romština, přesněji její specifický místní dialekt zvaný vlašská romština, je pak prvním jazykem 1,2% populace. V Rumunsku žije také 50 000 rodilých mluvčích ukrajinštiny, soustředěných v regionech poblíž hranic, dále 25 000 rodilých mluvčích němčiny a 32 000 rodilých mluvčích turečtiny.
Ústava zajišťuje jazyková práva všem menšinám, přičemž v lokalitách, kde menšina tvoří více než 20% populace, je možno její jazyk používat ve veřejné správě, soudnictví a vzdělávání. Angličtina a francouzština jsou hlavními cizími jazyky vyučovanými ve školách. V roce 2010 organizace Internationale de la Francophonie uvedla, že v Rumunsku ovládá francouzštinu 4 756 100 lidí.[96] Podle Eurobarometru (2012) ovládá 31% Rumunů angličtinu, 17% francouzštinu a 7% italštinu a němčinu.
Podle sčítání lidu v roce 2011 se většina obyvatel hlásila ke křesťanství. 81 % patřilo k Rumunské pravoslavné církvi, 6,2 % k protestantství, 4,3 % k římskokatolické církvi a 0,8 % k řeckokatolické. Přes 64 000 obyvatel, především Turků a Tatarů, se hlásilo k islámu a 3 500 bylo židů (ještě v roce 1930 jich v Rumunsku žilo 728 115). Jen 0,1 % obyvatel se označuje jako "bez vyznání".[97]
Rumunská pravoslavná církev (rumunskyBiserica Ortodoxă Română) má na celém světě asi 20 miliónů příslušníků, čímž je po ruské pravoslavné církvi druhou nejpočetnější pravoslavnou církví na světě. Významnou protestantskou osobností 20. století se stal teolog Richard Wurmbrand, který byl komunisty vězněn v letech 1948–1956 a 1959–1964, kdy byl kvůli mezinárodnímu politickému tlaku propuštěn a následně vykoupen křesťanskými organizacemi na Západ. Zaměřil se poté na publikování zpráv o perzekuci křesťanů po světě a k tomuto účelu založil organizaci Hlas mučedníků.[98]
Dimitrie Cantemir sepsal první rumunský román. Nejvýznamnějším autorem, který neopustil ani Rumunsko, ani rumunštinu, byl zřejmě romantický básník Mihai Eminescu. Jeho blízkými přáteli a spoluzakladateli vlivné literární skupiny Junimea byli prozaik Ion Creangă, literární kritik Titu Maiorescu a dramatik Ion Luca Caragiale. Ke skupině patřil i Ioan Slavici, klasik realistické venkovské prózy. Další obrozeneckou postavou 19. století byl Vasile Alecsandri, velký sběratel lidového umění, nebo George Coșbuc, proslulý svým patetismem a oslavou venkova. Poněkud jinou linii národního obrození reprezentoval Ion Heliade Rădulescu, který se nakonec s jeho hlavním proudem neshodl politicky ani pojetím rumunštiny. Symbolismus do rumunské literatury na konci 19. století vnesl Alexandru Macedonski.
V populární hudbě pronikly v posledních letech za hranice zpěvačky Alexandra Stan či Inna. Michael Cretu je spojen se slavným elektronickým projektem Enigma, v elektronické hudbě se prosadil i Edward Maya, především svým hitem Stereo Love z roku 2009, či kapela Morandi. Rumunskou divou se již před druhou světovou válkou stala Maria Tănaseová věnující se jak tradiční rumunské lidové hudbě, tak operetě, šansonu a dalším žánrům.
Za zakladatele moderního rumunského malířství bývá označován Nicolae Grigorescu. V Rumunsku se narodili malíř a jeden ze zakladatelů dadaismu Marcel Janko.
K abstraktními expresionismu je řazen sochař Constantin Brâncuși, jenž je patrně nejvýznamnějším výtvarným umělcem rumunské historie a bývá označován za zakladatele moderního sochařství. Proslulou se stala jeho socha Pták v prostoru (Pasărea în văzduh), i kvůli skandálu, který vyvolala v USA v roce 1926, když ji celníci odmítli považovat za umění a přidal se k nim jízlivý tisk.[105] V roce 2005 byla socha v aukci prodána za 27 milionů dolarů a stala se tak nejdražší vydraženou sochou v historii.[106]
Tradičním rumunským jídlem je sarmale, což jsou vepřové rolky se zelím. Jako příloha je k nim často podávána další rumunská specialita - mamaliga, tedy hustá kukuřičná kaše, kterou lze přirovnat k polentě. Místní kulinářskou specialitou jsou rovněž polévky zvané ciorba, její zvláštností je kyselost, kterou získává z citronové šťávy nebo kysaného zelí. Nekyselé polévky se označují jako supa. Jako borș se označují polévky, které jsou okyselené vodou, v které kvasily otruby. Rumunská verze čevabčiči se jmenuje mititei, tyto válečky jsou povětšinou připraveny z mletého vepřového nebo jehněčího masa. Další hovězí pochoutkou, dědictvím tureckého vlivu, je musaka, podávaná obvykle s lilkem, cibulí a rajčaty. Zapékaný lilek je základem i jídla, jemuž se říká impletata. Vepřové se uplatňuje v zapékaném jídle zvaném ghiveci. Mnoho z jídel je podáváno s ovčími sýry, k jejich nejoblíbenějším druhům patří Branza de burduf a Urda. V oblastech kolem Černého moře se více jedí ryby.
Velikonoční specialitou jsou jehněčí vnitřnosti drob de miel. Nejoblíbenějším salámem je salam de Sibiu.
Ke sladkým specialitám patří cozonac (kynuté pečivo s rozinkami, kandovaným ovocem a ořechy), jež je připravováno o svátcích, či clatita, rumunská verze palačinek. Sladkou verzi má často koláč zvaný plăcintă, ale nezřídka se připravuje i na slano, zejména se špenátem nebo sýrem. Plăcintă dobrogeană má chráněné označení původu[119].
Rumuni pěstují víno (např. odrůda Murfatlar), ale rádi pijí i pivo, zdaleka nejoblíbenější domácí značkou je Ursus. Z pálenek je typickou švestková brandy Tuica, jež je velmi silná, obsahuje 70 procent alkoholu.[120]
Na začátku roku 2012 vypustilo Rumunsko z kosmodromu na Francouzské Guyaně svůj první kosmický satelit pod názvem Goliat.[124] Roku 2014 se Rumunsko stalo spoluvlastníkem Mezinárodní vesmírné stanice a začalo se podílet na vývoji raket Ariane.[125] Rumunsko patří k nejúspěšnějším zemím na Mezinárodní matematické olympiádě. V historické tabulce medailistů je s pěti celkovými vítězstvími na pátém místě. Jediná země srovnatelné velikosti, která mu konkuruje, je Maďarsko.
Dvě jména světové proslulosti dalo Rumunsko světu v oblasti humanitních a sociálních věd. Je to především religionista Mircea Eliade, který se stal přímo ikonou svého oboru. Ve Francii, stejně jako Eliade, se prosadil i pesimistický filozof Emil Cioran. Intelektuální Paříž je přijala navzdory tomu, že se oba zapletli s fašismem (což se ovšem dlouho nevědělo).[126] To tvůrce originálního filozofického systému Lucian Blaga zůstal v rodném Rumunsku a potýkal se s nepřízní komunistického režimu. I tak je jeho dílo dnes stále více doceňováno. Jakýmsi zakladatelem moderní rumunské učenosti byl všestranný učenec Dimitrie Cantemir. Významným historikem Nicolae Iorga, zavražděný fašistickou Železnou gardou.[127] Bukurešťským rodákem byl i zakladatel psychodramatu, sociometrie a skupinové psychoterapieJakob Levy Moreno.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Romania na anglické Wikipedii.
↑U.N. Classification of Geographic Regions [online]. [cit. 2023-08-29]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑The OECD and South-East Europe [online]. 2022. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Romania Geography [online]. aboutromania.com [cit. 2015-04-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 March 2015.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑STOLERU, Ciprian. Romania during the period of neutrality [online]. 13 September 2018 [cit. 2020-03-04]. Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Middle Powers Realities in the EU amid Great Power Ambitions [online]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑A Balancing Act | Strategic Monitor 2018-2019 [online]. [cit. 2023-04-01]. Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Explanatory Dictionary of the Romanian Language, 1998; New Explanatory Dictionary of the Romanian Language, 2002 [online]. Dexonline.ro [cit. 2010-09-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 May 2016. (rumunsky)Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Cl. Isopescu. Notizie intorno ai romeni nella letteratura geografica italiana del Cinquecento. Bulletin de la Section Historique. 1929, s. 1–90.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑HOLBAN, Maria. Călători străini despre Țările Române. [s.l.]: Ed. Științifică și Enciclopedică, 1983. S. 158–161. (rumunsky)Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑CERNOVODEANU, Paul. Voyage fait par moy, Pierre Lescalopier l'an 1574 de Venise a Constantinople, fol 48. Studii și Materiale de Istorie Medievală. 1960, s. 444. (rumunsky)Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑TRINKAUS, Erik; MOLDOVAN, Oana; MILOTA, ştefan. An early modern human from the Peştera cu Oase, Romania. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 2003-09-30, roč. 100, čís. 20, s. 11231–11236. PMID 14504393
PMCID: PMC208740. Dostupné online [cit. 2021-05-22]. ISSN0027-8424. DOI10.1073/pnas.2035108100. PMID14504393.
↑GEORGESCU, Vlad. The Romanians: A History. [s.l.]: Ohio State University Press 384 s. Dostupné online. ISBN978-0-8142-0511-2. (anglicky) Google-Books-ID: khtpAAAAMAAJ.
↑WELLER, Olivier; DUMITROAIA, Gheorghe. The earliest salt production in the world: an early Neolithic exploitation in Poiana Slatinei-Lunca, Romania. Semantic Scholar [online]. 2005 [cit. 2021-05-22]. Dostupné online. (anglicky)
↑ZBENOVICH, Vladimir G. The Tripolye Culture: Centenary of Research. Journal of World Prehistory. 1996, roč. 10, čís. 2, s. 199–241. Dostupné online [cit. 2021-05-22]. ISSN0892-7537.
↑ELIADE, Mircea; TRASK, Willard R. Zalmoxis. History of Religions. 1972, roč. 11, čís. 3, s. 257–302. Dostupné online [cit. 2021-05-22]. ISSN0018-2710.
↑CRIȘAN, Ion Horațiu. Burebista and His Time. [s.l.]: Editura Academiei Republicii Socialiste Romania 266 s. Dostupné online. (anglicky) Google-Books-ID: jrFBAAAAYAAJ.
↑ Decebalus. World History Encyclopedia [online]. [cit. 2021-05-22]. Dostupné online. (anglicky)
↑SALMON, Edward Togo. Trajan's Conquest of Dacia. Transactions and Proceedings of the American Philological Association. 1936, roč. 67, s. 83–105. Dostupné online [cit. 2021-05-22]. ISSN0065-9711. DOI10.2307/283229.
↑ZAVATTI, F. Romans, Dacians, Thracians, Slavs, or Pelasgians? A history of the debate on the ethnogenesis of the Romanian people since 17th century until the computer age. Semantic Scholar [online]. 2014 [cit. 2021-05-22]. Dostupné online. (anglicky)
↑HEATHER, Peter. The Huns and the End of the Roman Empire in Western Europe. The English Historical Review. 1995, roč. 110, čís. 435, s. 4–41. Dostupné online [cit. 2021-05-22]. ISSN0013-8266.
↑ The Kingdom of the Gepids. mek.oszk.hu [online]. [cit. 2021-05-22]. Dostupné online. (anglicky)
↑HOWORTH, H. H. The Avars. The Journal of the Royal Asiatic Society of Great Britain and Ireland. 1889, roč. 21, čís. 4, s. 721–810. Dostupné online [cit. 2021-05-22]. ISSN0035-869X.
↑KHVALKOV, Evgeny. The colonies of Genoa in the Black Sea region : evolution and transformation. [s.l.]: Routledge Dostupné online. ISBN978-1-138-08160-4. (anglicky)
↑STROE, Ilinca. Romania’s First Unifier: Michael the Brave. studyromanian [online]. 2018-10-10 [cit. 2022-03-03]. Dostupné online. (anglicky)
↑VÁRKONYI, Ágnes R.; CAMPBELL, Alan. Gábor Bethlen and His European Presence. The Hungarian Historical Review. 2013, roč. 2, čís. 4, s. 695–732. Dostupné online [cit. 2022-03-03]. ISSN2063-8647.
↑KOSÁRY, Dominic. Gabriel Bethlen: Transylvania in the XVIIth Century. The Slavonic and East European Review. 1938, roč. 17, čís. 49, s. 162–173. Dostupné online [cit. 2022-03-03]. ISSN0037-6795.
↑WASIUCIONEK, Michal. The Ottomans and Eastern Europe: Borders and Political Patronage in the Early Modern World. [s.l.]: Bloomsbury Publishing 295 s. Dostupné online. ISBN978-1-78831-857-0. (anglicky) Google-Books-ID: pMmdDwAAQBAJ.
↑FLORESCU, Radu R. The Uniate Church: Catalyst of Rumanian National Consciousness. The Slavonic and East European Review. 1967, roč. 45, čís. 105, s. 324–342. Dostupné online [cit. 2022-03-03]. ISSN0037-6795.
↑LAMBRU, Steliu. The early days of Romanian national independence movement. Radio Romania International [online]. 2021-05-24 [cit. 2023-04-23]. Dostupné online.
↑CARPATHINUS. 1848 And Roumanian Unification. The Slavonic and East European Review. 1948, roč. 26, čís. 67, s. 390–421. Dostupné online [cit. 2023-04-23]. ISSN0037-6795.
↑MARICA, Irina. 160 years since the Small Union, the first step towards a modern Romania. Romania Insider [online]. 2019-01-22 [cit. 2023-04-23]. Dostupné online. (anglicky)
↑JESSUP, John. Romania Celebrates The Centennial of Its Independence. Military Affairs. 1978, roč. 42, čís. 3, s. 147–149. Dostupné online [cit. 2023-04-23]. ISSN0026-3931. DOI10.2307/1987256.
↑NEAMȚU, Gelu; CORDOȘ, Nicolae. The Hungarian Policy of Magyarization in Transylvania: 1867-1918. [s.l.]: Center for Transylvanian Studies and the Romanian Cultural Foundation 60 s. Dostupné online. (anglicky) Google-Books-ID: MVJpAAAAMAAJ.
↑TORREY, Glenn E. Romania in the First World War: The Years of Engagement, 1916-1918. The International History Review. 1992, roč. 14, čís. 3, s. 462–479. Dostupné online [cit. 2023-04-23]. ISSN0707-5332.
↑CEZAR, Ciorteanu. Formation and evolution of the borders of Greater Romania (1918-1940). Codrul Cosminului. 2015-07-01, roč. 21, čís. 1, s. 49–62. Dostupné online [cit. 2023-04-23]. ISSN1224-032X. (anglicky)
↑TŮMA, Oldřich. Czechoslovakia and Romania in the Versailles System. [s.l.]: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR 196 s. Dostupné online. ISBN978-80-7285-065-5. (anglicky) Google-Books-ID: a_gWAQAAIAAJ.
↑ Romania - Greater Romania and the Occupation of Budapest. countrystudies.us [online]. [cit. 2023-04-23]. Dostupné online.
↑SLÁDEK, Zdeněk. Malá dohoda 1919-1938: její hospodářské, politické a vojenské komponenty. [s.l.]: Karolinum 304 s. Dostupné online. ISBN978-80-7184-820-2. Google-Books-ID: pRi0AAAAIAAJ.
↑DELETANT, D. Hitler's Forgotten Ally: Ion Antonescu and his Regime, Romania 1940-1944. [s.l.]: Springer 389 s. Dostupné online. ISBN978-0-230-50209-3. (anglicky) Google-Books-ID: 8taGDAAAQBAJ.
↑ Rudá armáda a osvobození: Nejde zdaleka jen o maršála Koněva, ale o primitivní pokus přepisovat dějiny. Reflex [online]. 9. září 2019. Dostupné online.
↑ŠAJTAR, Jaroslav. Podíl jednotlivých armád na osvobozování Československa. Reflex [online]. 2015-05-06 [cit. 2016-04-23]. Dostupné online.
↑KRATINOVÁ, Andrea. Od Hitlera ke Stalinovi. Neznámá rumunská armáda osvobozovala Bílé Karpaty i Kroměříž, padly stovky vojáků. Zlín [online]. Český rozhlas, 2020-05-15 [cit. 2023-04-23]. Dostupné online.
↑VÍŠEK, Zdeněk. Zapomenutí osvoboditelé. Listy 2/2015 [online]. [cit. 2023-04-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-23.
↑CAMPBELL, Charles. Europe Deals With Fallout for Past Support of Brutal Ceausescu Regime : Governments: The executed head of Romania now has few defenders. Political blasts are more strident in France, which was one of his strongest backers.. Los Angeles Times [online]. 1990-01-07 [cit. 2023-04-23]. Dostupné online. (anglicky)
↑POKORNÝ, Václav. Rumunsko se v roce 1968 odmítlo podílet na okupaci Československa. ExtraStory [online]. 2018-08-13 [cit. 2021-01-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-12.
↑STANCIU, Cezar. The End of Liberalization in Communist Romania. The Historical Journal. 2013, roč. 56, čís. 4, s. 1063–1085. Dostupné online [cit. 2023-04-23]. ISSN0018-246X.
↑NOVÁK, Pavel. Před 25 lety popravili rumunského diktátora Ceausesca i jeho manželku. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 25. prosince 2014 [cit. 2021-01-26]. Dostupné online.
↑NOVÁK, Martin. Krvavé finále: Země, kde komunismus nejvíce připomínal román 1984, padla jako poslední. Ceaušescu odmítal, že se svět mění. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2019-12-22 [cit. 2022-03-03]. Dostupné online.
↑ŠAJTAR, Jaroslav. Rumunská revoluce před 25 lety: To nebyl žádný samet. Reflex.cz [online]. [cit. 2022-03-03]. Dostupné online.
↑BOHLEN, Celestine. Evolution in Europe: Romanian Miners Invade Bucharest. The New York Times. 1990-06-15. Dostupné online [cit. 2022-03-03]. ISSN0362-4331. (anglicky)
↑ Report: Romanian diaspora, fifth largest in the world. Romania Insider [online]. [cit. 2021-01-30]. Dostupné online. (anglicky)
↑WOHL, Ellen. A World of Rivers: Environmental Change on Ten of the World's Great Rivers. [s.l.]: University of Chicago Press 368 s. Dostupné online. ISBN9780226904801. (anglicky) Google-Books-ID: Ji1cApN3NogC.
↑ Romania's Biodiversity. enrin.grida.no [online]. 2008-02-10 [cit. 2018-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
↑ Romania - Climate. countrystudies.us [online]. [cit. 2018-11-08]. Dostupné online.
↑ ab Rumunsko - Evropská unie - European Commission. Evropská unie [online]. 2016-07-05 [cit. 2018-11-08]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Bulharsko a Rumunsko jsou po 13 letech čekání v schengenském prostoru | ČeskéNoviny.cz. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2024-03-31]. Dostupné online.
↑ USA zřizují stálou základnu úderných dronů v Rumunsku. Kvůli odstrašení. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2021-01-07 [cit. 2021-01-30]. Dostupné online.
↑Romania partners with US to expand Cernavoda nuclear power project [online]. NS Energy [cit. 2021-01-30]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Brăila Bridge – a great leap for Romania and the EU. ec.europa.eu [online]. [cit. 2023-08-20]. Dostupné online.
↑MARICA, Irina. Brăila bridge over the Danube: Romania inaugurates one of Europe’s largest bridges. Romania Insider [online]. 2023-07-06 [cit. 2023-08-20]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Roumanie - Organisation internationale de la Francophonie. web.archive.org [online]. 2017-03-14 [cit. 2021-01-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-03-14.
↑ Náboženství v zemích EU: Rumunsko. www.rozhlas.cz. Dostupné online [cit. 2018-11-08].
↑BATES, Stephen. Obituary: Pastor Richard Wurmbrand. the Guardian [online]. 2001-03-16 [cit. 2018-11-09]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Světoznámý dramatik Eugène Ionesco by Francouz nebo Rumun? Absurdní tahanice. www.citarny.cz [online]. [cit. 2021-01-25]. Dostupné online.
↑ Válka rozbila svět, a on našel Dada, Tristan Tzara. Český rozhlas [online]. 2017-08-10 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online.
↑ Nobelovu cenu za literaturu získala rumunská Němka Herta Müllerová. iDNES.cz [online]. 2009-10-08 [cit. 2021-01-29]. Dostupné online.
↑ Wooden Churches of Maramureş. UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2022-03-03]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Churches of Moldavia. UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2022-03-03]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Monastery of Horezu. UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2022-03-03]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Villages with Fortified Churches in Transylvania. UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2022-03-03]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Hrady a zámky v Rumunsku. castles.today [online]. [cit. 2018-11-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-11-09.
↑BERKYOVÁ, Anežka. Alba Iulia: centrum starověké Dácie, které mnohokrát povstalo z mrtvých. Radynacestu.cz [online]. 2020-08-30 [cit. 2022-03-03]. Dostupné online.
↑SKUPA, Lukáš. Úvod k tématu: Rumunská nová vlna. cinepur.cz [online]. [cit. 2021-01-25]. Dostupné online.
↑ Zlatou palmu získal film o Ceaušeskově diktatuře. TÝDEN.cz [online]. 2007-05-27 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online.
↑ Zlatý medvěd pro nejlepší film 63. Berlinale míří do Rumunska. Deník.cz. 2013-02-16. Dostupné online [cit. 2021-01-29].
↑ Zlatého medvěda na Berlinale získal film Nedotýkej se mě. Podíleli se na něm i Češi. Lidovky.cz [online]. 2018-02-24 [cit. 2022-04-03]. Dostupné online.
↑ Hlavní cenu na Berlinale získal Smolný pich aneb Pitomý porno. Rumunský film má českou koprodukci. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2021-04-06]. Dostupné online.
↑GENZLINGER, Neil. Lucian Pintilie, Authority-Defying Romanian Director, Dies at 84 (Published 2018). The New York Times. 2018-05-18. Dostupné online [cit. 2021-02-11]. ISSN0362-4331. (anglicky)
↑ Official Journal of the European Union. eur-lex.europa.eu [online]. [cit. 2023-02-27]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Bucharest Henri Coandă International Airport. www.bucharestairports.ro [online]. [cit. 2021-01-29]. Dostupné online.
↑ Victor Babes University of Medicine and Pharmacy Timisoara. www.umft.eu [online]. [cit. 2021-01-29]. Dostupné online.
↑ Proslulá gerontologická klinika v úpadku. Hospodářské noviny (iHNed.cz) [online]. 1997-11-12 [cit. 2021-04-28]. Dostupné online.
↑ Romania's first satellite Goliat successfully launch from Kourou base in French Guyana. HotNewsRo. Dostupné online [cit. 2018-11-09]. (rumunsky)
↑ Romania will own a part of the International Space Station and will contribute to the development of the latest European rocket, Ariane 6. www.rosa.ro [online]. [cit. 2022-03-03]. Dostupné online.
↑ROLAND CLARK •. When All Your Friends Are Fascists. Fair Observer [online]. 2020-08-21 [cit. 2021-01-29]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Nicolae Iorga | prime minister of Romania. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2021-01-29]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Eastern Europe Rankings 2024. Top Universities [online]. [cit. 2024-04-18]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Football: the man who took Ajax to new heights and the brink of destruction. the Guardian [online]. 2008-01-08 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Steaua's miracle of 1986, 30 years on. UEFA.com [online]. 2016-05-07 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online. (anglicky)
Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Romania Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009 [cit. 2011-08-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-21. (anglicky)
Bureau of European and Eurasian Affairs. Background Note: Romania [online]. U.S. Department of State, 2011-04-26 [cit. 2011-08-21]. Dostupné online. (anglicky)
CIA. The World Factbook – Romania [online]. Rev. 2011-08-16 [cit. 2011-08-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-15. (anglicky)
Zastupitelský úřad ČR v Bukurešti. Souhrnná teritoriální informace: Rumunsko [online]. Businessinfo.cz, 2011-04-18 [cit. 2011-08-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-12.
CUCU, Vasile S, a kol. Romania [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-21]. Dostupné online. (anglicky)
.jpg)
.jpg)
.JPG)
.jpg)
.jpg)
.svg)
