PROFILPELAJAR.COM

Temešvár ; Timișoara
	; znak ; vlajka
Poloha
Souřadnice	45°45′35″ s. š., 21°13′48″ v. d.
Nadmořská výška	94 m n. m.
Časové pásmo	UTC+02:00 (EET)
Stát	Rumunsko
Župa	Timiș
	Temešvár
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	130,5 km²
Počet obyvatel	250 849 (2021)
Hustota zalidnění	1 922,2 obyv./km²
Správa
Starosta	Dominic Fritz (od 2020)
Oficiální web	www.primariatm.ro
E-mail	primariatm@primariatm.ro
Telefonní předvolba	56
PSČ	300001–300789
Označení vozidel	TM
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Temešvár (rumunsky Timișoara, maďarsky Temesvár) je rumunské město v západní části země, sídlo župy Timiș, v regionu Banát. V roce 2016 zde žilo 332 983 obyvatel^[1] a byl tak po Bukurešti, Jasech a Kluži čtvrtým největším rumunským městem. Je to průmyslové město s rozvinutými službami.

Jméno odvozeno od jména řeky Timiș (maďarsky Temes – [temeš]) a maďarské přípony -vár, znamenající „hrad“.

Historie

Středověk

Poprvé je Temešvár zmíněn v roce 1019 pod různými názvy (Dibiscos, Bisiskos, Tibiskos, Tibiskon, Timbisko), a to v pramenech z doby byzantského císaře Basileia II. Přesto o věrohodnosti těchto zpráv vedou někteří historikové spory a za datum založení města považují až rok 1212. Předpokládá se, že celá oblast byla připojena k Uhrám kolem roku 1010.

V letech 1241–1242 vyplenili Temešvár Mongolové, ve 14. století tu také občas sídlili uherští králové. Po dobytí Turky v červenci 1552, kteří tudy postupovali na sever do Uher, tu bylo zřízeno centrum nového pašalíku.

Novověk

Habsburkové město, stejně jako celý tzv. Temešvárský Banát, dobyli v roce 1716, poté se město rychle rozvíjelo. Město bylo prohlášeno pevností a obklopila je rozsáhlá opevnění, z nichž se dodnes dochoval bastion Marie Terezie. V roce 1857 bylo napojeno na železniční síť a roku 1869 zde začaly jezdit tramvaje tažené koni. 12. listopadu 1884 za zařadilo mezi první evropská města s pouličním osvětlením.

Během první světové války docházelo v Temešváru ke střetům mezi Rumunským a Srbským královstvím. 14. listopadu 1918 město obsadilo srbské vojsko a 3. srpna 1919 nakonec rumunské. Na základě Trianonské smlouvy byl Temešvár 4. června 1920 přičleněn k Rumunsku. Protože byl dosud infrastrukturou napojen na středoevropský region, znamenalo to ekonomickou stagnaci. Za druhé světové války bylo město poškozeno německým bombardováním 31. října 1944.

V letech 1945–1949 byla velká část německého obyvatelstva deportována a byl jí zabavován majetek. Roku 1948 byl znárodněn průmysl. Pod vlivem Maďarského povstání vypukla ve městě v říjnu 1956 protirežimní studentská revolta, při které bylo zatčeno okolo 2 000 studentů.

15. prosince 1989 zde začala revoluce proti režimu Nicolae Ceaușesca. Duchovní Maďarské reformované církve László Tőkés měl být deportován tajnou policií Securitate a v reakci nato obstoupili členové církve jeho dům.^[2] Lidé, mezi nimiž byli i Rumuni, se shromáždili na centrálním náměstí Piața Operei. Komunistická vláda nařídila armádě střelbu do lidí. Mnoho důstojníku odmítlo pálit a přidalo se na stranu davu. Securitate však začala do lidí pálit a byla věrná Ceaușescovi až do jeho konce. To byl začátek konce komunistického režimu, který padl o týden později. 20. prosince byl Temešvár prohlášen prvním „svobodným městem“. Celkem během revoluce v Rumunsku zemřelo 1 104 lidí a 3 321 jich bylo zraněno.^[3] Dnes oběti připomínají památníky na hlavním náměstí.

Obyvatelstvo

Charakter města

Město je jedním z největších v zemi, je hospodářským i kulturním centrem celé oblasti, jsou zde zastoupena mnohá odvětví průmyslu, hlavně chemie, polygrafie a strojírenství. V roce 1962 tu vznikla univerzita, již delší dobu tu ale existuje mnoho vysokých škol. Temešvár je multikulturní město s vlivnými menšinami hlavně Němců, Maďarů a Srbů, stejně jako Italů, Palestinců a Řeků.

Etnické složení

Rumuni: 271 677 (85,52 %)
Maďaři: 24 302 (7,65 %)
Němci: 7 157 (2,25 %)
Srbové: 6 311 (1,98 %)
Romové: 3 062 (0,96 %)
Bulhaři: 1 218 (0,38 %)

Osobnosti

Nikolaus Lenau (1802–1850), rakouský básník
Martin Nováček (1834–1906), český dirigent a skladatel, od roku 1870 působil v Temešváru
Johnny Weissmüller (1904–1984), americký plavec a herec
Ștefan Kovács (1920–1995), rumunský fotbalista a trenér
Jolanda Balașová (1936–2016), rumunská atletka, výškařka
Ionel Drâmbă (1942–2006), rumunský sportovní šermíř
Ana Blandiana (* 1942), rumunská básnířka
Herta Müllerová (* 1953), německá spisovatelka, držitelka Nobelovy ceny za literaturu
Edina Gallovitsová-Hallová (* 1984), rumunská tenistka

Pamětihodnosti

Muzeum Banátu na hradě Hunyadi bylo založeno v roce^[ujasnit] Banátskou společností pro historii a archeologii
Katedrální chrám Tří hierarchů, chrám Rumunské pravoslavné církve z let 1937–1940, zasvěcený Basileiovi Velikému, Řehoři Naziánskému a Janu Zlatoústému. Je sídlem temešvárského biskupa. Má 11 věží, nejvyšší dosahuje 90,5 metrů.
Sloup Nejsvětější Trojice na náměstí Sjednocení z let 1739–1740 zhotovil vídeňský sochař Georg Raphael Donner.
Katedrála svatého Jiří je barokní římskokatolická katedrála temešvárské diecéze. Byla postavena po odchodu Osmanů v letech 1736–1774 rakouským architektem Josefem Emanuelem Fischerem z Erlachu.
Katedrála Nanebevstoupení Páně Srbské pravoslavné církve je barokní stavba postavená v letech 1744–1748 na místě vyhořelého pravoslavného chrámu.
Rumunská opera a Národní divadlo je budova z let 1871–1875 postavili rakouští architekti Hermann Helmer a Ferdinand Fellner.
Dikasteriánský palác je mohutná třípatrová budova z let 1855–1860, která původně sloužila vládním účelům a později justici.

Partnerská města

Odkazy

Reference

↑ Populaţia României pe localitati la 1 ianuarie 2016 [online]. INSSE, 2016-06-06 [cit. 2018-04-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-10-27. (rumunsky)
↑ Rumuni se ke svobodě brodili krví. Vzpouru začal kněz. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2009-12-15 [cit. 2018-06-13]. Dostupné online.
↑ Krvavá revoluce v Rumunsku smetla vládu komunismu. ČT24 [online]. 2009-12-15 [cit. 2018-06-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-06-14.