Kumáni (turkicky quman, qun – „stepní“; maďarskykun(ok); latinskyCuni, Cumana; řeckyKoumanoi; v hornoněmčiněValwen, Falben neboli „plaví“; arménskyXartešk'n, rovněž jako „plaví“), v Uhrách známí také jako Kunové či Kuni, byly kočovné kmeny turkického[2][3][4] původu příbuzní Pečeněhům.[5] Byli západní větví Kypčaků, nebo si byli přinejmenším příbuzní. Obě skupiny jsou v ruských pramenech shodně nazývani jako „Polovci“ (starorusky, „stepní“), staročesky „Plavci“ (dnes užíváno jen vzácně, zvláště pak pro ty, kteří se usadili v Uhrách).
Kumáni jako pojem se zpravidla vztahuje k západním Kypčakům, kteří jsou známí tím, že se část z nich ve vrcholném středověku dostala do střední Evropy a někteří se trvale usadili v Uhrách. Předtím obývali severní pobřeží Černého moře a břehy řeky Volhy. Oblast obývaná Kumány byla známa jako Kumánie (latinskyCumania), stejně bylo nazýváno autonomní kumánské teritorium Kunság v Uhrách.
Mnozí autoři považují název Kumáni (Polovci, Plavci) jen za alternativní označení pro všechny Kypčaky, kterého se používalo v západních textech. Jiní autoři prostě konstatují, že vztah názvů Kumáni a Kypčaci je sporný.
Historie
Kumánsko-kypčacký svaz
Související informace naleznete také v článku Kypčaci.
Kočovní Kumáni náleželi k západní části Kumánsko-kypčacké konfederace, velkého kmenového svazu (chanátu) s chánem v čele, který se rozprostíral na rozsáhlém území mezi Asií do Evropou a při pobřežích Černého i Kaspického moře.
Tzv. bílí Kumáni uprchli před Mongoly do Uherska, kde je i s vládcem Kötenem (Kotjan, Kuten) přijal Béla IV. a usadil mezi Dunajem a Tisou v dnešním Maďarsku. Kumáni bojující ve vojsku uherského krále Ladislava Kumána, který byl po matce sám poloviční Kumán, významnou měrou přispěli k porážce českého krále Přemysla Otakara II. v bitvě na Moravském poli roku 1278.
Jako jedna z rozhodujících složek ve vojsku uherského krále Kumáni v letech 1252, 1271, 1278 a 1304 během válek uherských králů s Přemyslovci vtrhli na Moravu, přičemž se dopouštěli krutostí na obyvatelstvu a tisíce lidí odvlekli do zajetí. Na obranu před vpády byla na východní hranici založena města jako Uherské Hradiště nebo Uherský Brod.
Petr Žitavský píše o krutostech Kumánů, které označuje jako pohany, při vpádu v roce 1304:
„
Zatím vévoda rakouský s Uhry, Bulhary a pohany, provázen ukrutností, dral se dravou dravostí Moravou a zanechal tam příšerné stopy své zmužilosti a svého vítězství, po staletí neslýchané. Neboť zahubil mečem a ohněm na čtyři tisíce lidí obojího pohlaví; také zástupy panen a paní a ostatních žen bídně vyvedlo za zemské hranice ono strašné pohanské vojsko. Ukazuje dosud tuto pohromu požár kostela v Ivančicích, v němž zahynulo tak veliké množství lidí, že rozpuštěná tučná mastnota, vytékající z lidských mrtvol, utvořila do velké vzdálenosti veliký proud.
Pro svoji vizáž – tenké špičaté kníry, vyholenou lebku a hustý cop splývající z temene, která byla doplněna odíváním se do kaftanů a plstěnou čapkou na mongolský způsob, byli v českých zemích zaměňováni za Tatary. K definitivnímu pokřesťanštění pohanských Kumánů usazených v Uhersku na území Malé a Velké Kumánie došlo až v 16. století.[1]
Poslední mluvčí hovořící kumánským jazykem zemřel na území dnešního Maďarska roku 1770. Autonomie uherské Kumánie (Kunság) byla zrušena roku 1876.
↑Robert Lee Wolff: "The 'Second Bulgarian Empire.' Its Origin and History to 1204" Speculum, Volume 24, Issue 2 (April 1949), 179; "Thereafter, the influx of Pechenegs and Cumans turned Bulgaria into a battleground between Byzantium and these Turkish tribes..."
↑Bartusis, Mark C., The Late Byzantine Army: Arms and Society, 1204-1453, (University of Pennsylvania Press, 1992), 26; "Around 1239 a large group of Cumans--a Turkic people of the steppes...."
↑SPINEI, Victor. The Romanians and the Turkic nomads north of the Danube Delta from the tenth to the mid-thirteenth century. Leiden: Brill, 2009. S. 116.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Cumans [online]. Encyclopediaofukraine.com [cit. 2011-04-13]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑István Vásáry, Cumans and Tatars Oriental Military in the Pre-Ottoman Balkans 1185-1365, Cambridge University Press, 2005, p.7.
↑Cuman (people) [online]. [cit. 2011-04-13]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Mitochondrial-DNA-of-ancient-Cumanians [online]. Goliath.ecnext.com [cit. 2014-03-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-01-24.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑István Vásáry (2005) Cumans and Tatars, Cambridge University Press, pg 2
↑The Cambridge History of Early Inner Asia, Volume 1, Denis Sinor, pg 283
↑BOSWORTH, Clifford Edmund. Historic Cities of the Islamic World. Leiden: Brill NV, 2007. 280 s. 2007. ISBN978-90-04-15388-2. (anglicky)
↑BORRERO, Mauricio. Russia: A Reference Guide from the Renaissance to the Present. New York: Facts On File, 2004. 162 s. 2009. ISBN0-8160-4454-6. (anglicky)
↑Kumáni V: Regnal Chronologies. London: The Obsidian Globe Forum Index (Encyclopædia Britannica, Inc.), 1995. (anglicky)
_eng.png)
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
.png)
