V roce 2002 se v Rusku k baškirské národnosti přihlásilo 1 673 389 osob, z toho tři čtvrtiny v Baškortostánu, kde však tvoří pouze 29,5 % populace (vedle Rusů a Tatarů), tedy zhruba 1,2 milionu obyvatel. Dále žijí zejména v Orenburské, Čeljabinské a Sverdlovské oblasti a v Permském kraji. Zatímco však podíl Rusů v Baškortostánu klesá, baškirská populace poměrně výrazně roste, jak dokládá tabulka:
Mimo Rusko se s Baškiry setkáme v Uzbekistánu a Kazachstánu a dalších státech bývalého SSSR. Celkový počet příslušníků tak tvoří přibližně 1,8 milionu – jsou tedy podobně velkým národem jako např. Makedonci.
Krátké dějiny
S názvem Baškirové se setkáváme poprvé v 10. století u arabského diplomata Ibn Fadlána, který navštívil s chalífovým poselstvím Volžské Bulharsko, s nímž tehdy nomádští Baškirové sousedili. V dalších stoletích prošli Baškirové mnoha boji s okolními národy. Od 16. století jsou (s malými přestávkami) pod nadvládou Ruska, v jehož rámci však požívají jistého stupně autonomie.
↑Nacionaľnyj statističeskij komitet Kyrgyzskoj Respubliki. Čislennosť postojannogo naselenija po nacionaľnosťjam po perepisi 2009 goda, Census 2009. [s.l.]: [s.n.]
↑Nacionaľnyj statističeskij komitet Pespubliki Belarus. Nacionaľnyj sostav RB soglasno perepisi 2009 goda, Census 2009. [s.l.]: [s.n.]
↑Perepis naselenija i žilišnogo fonda Respubliki Tadžikistan 2010 goda. Nacionaľnyj sostav, vladenie jazykami i graždanstvo naselenija Pespubliki Tadžikistan. Tom III., Census 2010. [s.l.]: [s.n.]
↑Kočovníci stepi V: Regnal Chronologies. London: The Obsidian Globe Forum Index (Encyclopædia Britannica, Inc.), 1995. (anglicky)