Ferdinand I. Dobrotivý (jako uherský a český král Ferdinand V., 19. dubna1793, Vídeň – 29. června1875, Praha) z habsbursko-lotrinské dynastie byl v letech 1835–1848rakouskýcísař, král uhersko-chorvatský a poslední korunovaný král český. Pro svou duševní omezenost a celkovou nezpůsobilost k vládě byl též posměšně zván „chudáček blbeček Ferdáček“ (der arme Trottel Nandel). Ačkoliv byl osobně u poddaných oblíbený, jeho vláda – resp. vláda triumvirátu státní rady, která jej fakticky dozorovala a vládla za něj – se kryje s tzv. dobou předbřeznovou a nechvalně známým metternichovským absolutismem, jehož neřešené rozpory nakonec vyústily ve velkou revoluci roku 1848/49. V jejím průběhu byl vládními kruhy Ferdinand donucen abdikovat a zbývající více než čtvrtstoletí dožil v české metropoli Praze, kde patřil ke svérázným postavám místního života.
Původ
Ilustrace ze švédské historické knihy Illustrerad verldshistoria z roku 1879
Ferdinand Karel Leopold Josef František Marcelin byl syn rakouského císaře a uherského a českého krále Františka I. a Marie Terezy Neapolsko-Sicilské. Od dětství trpěl epileptickými záchvaty, které byly způsobeny porodním traumatem, a rachitidou. Do devíti let nezískal téměř žádné vzdělání, neboť tehdejší lékaři věřili, že fyzická a duševní námaha vede ke zhoršení stavu epileptických pacientů. Protože pozdější Ferdinandovy pokroky postupovaly pomalu, panovaly určité obavy o následnictví.
Osobnost
Ferdinand měl hudební nadání, hrál na klavír a trubku, nadšeně se zabýval botanikou a zajímal se o vývoj techniky. Rozhodně není možné ho označit za slabomyslného, neboť hovořil pěti jazyky. Na druhou stranu byl poněkud flegmatický a z jeho zdravotních problémů vyplývala některá další omezení.
Ferdinandovi rodiče byli bratranci prvního stupně, přičemž Ferdinandovi prarodiče byli vlastními sourozenci. Ferdinandův děd z otcovy strany Leopold II. byl totiž bratrem Ferdinandovy babičky z matčiny strany Marie Karolíny a jeho děd z matčiny strany Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský byl bratrem jeho babičky z otcovy strany Marie Ludoviky Španělské. To znamená, že Ferdinand měl čtyři prarodiče, a zároveň také pouze čtyři praprarodiče (nikoliv osm, jak je běžné). Takto blízké příbuzenství mělo za následek, že většina z Františkových a Mariiných dětí se musela potýkat s genetickou degenerací a jen část z nich byla schopna samostatného života.
V roce 1830 byl Ferdinand v Prešpurku (dnešní Bratislavě) korunován jako Ferdinand V. uherským králem a nadále mu náležel titul „mladší král uherský a arcivévoda rakouský“. Při korunovačním obřadu pronesl řeč v maďarštině a stal se tak po Marii Terezii druhým a posledním králem, který při tomto obřadu hovořil v mateřštině svých poddaných.
V roce 1835 se po smrti Františka I. stal rakouským císařem a 7. září1836 se nechal korunovat na českého krále jako Ferdinand V.
Ferdinand byl jedním z nejoblíbenějších panovníků, on sám však prakticky nevládl, protože jeho otec před smrtí fakticky složil vládu do rukou všemocného kancléře Metternicha a státní rady, které předsedal císařův strýc arcivévoda Ludvík a jejímž členem byl jak Metternich, tak český hrabě František Antonín Kolovrat. Oba naposledy jmenovaní zaujímali rozdílná politická stanoviska a navzájem si blokovali jakákoli politická rozhodnutí, což nakonec vedlo až k revoluci v roce 1848.
Zbytek života strávil Ferdinand se svou ženou Marií Annou v Praze. Ačkoliv mu kdysi lékaři předpovídali krátký život, vydržel zde ještě 27 let. Na Pražském hradě mu bylo vykázáno jedno křídlo na druhém nádvoří. Také mu bylo zakoupeno bývalé Toskánské panství se zámky Ploskovice a Zákupy, na nichž pobýval většinu času a které pro něj byly nákladně upraveny a přestavěny.
Zákupský zámek mu patřil až do jeho smrti, tedy 27 let. Jezdíval na něj kočárem z Ploskovic, z Prahy buď kočárem, či později (poprvé 1867) vlakem. A samostatně občas i jeho manželka, sardinská princezna Marie Anna Karolína, ovšem ta trávila daleko více času v slunné Itálii. V Zákupech na svém novém sídle pobýval excísař poprvé v květnu 1851 a mnohokrát za ním přijeli i další členové rozsáhlého příbuzenstva. Naposledy na svém zámku pobýval v roce 1874.[2]
Pražané ho měli rádi, vídávali ho na dnešní Národní třídě, kde na každodenních procházkách dával dětem bonbony a chudým almužnu. Praze postupně věnoval na 450 000 zlatých. Zemřel ve věku 82 let na Pražském hradě 29. července1875.
1793, 19. duben – narození ve Vídni 1802, 26. duben – byl povolán princův první vychovatel František Maria von Steffaneo-Carnea 1805, listopad – evakuace císařské rodiny z Vídně před blížícími se vojsky francouzského císaře Napoleona 1807, 12. duben – zemřela Ferdinandova matka Marie Tereza Neapolsko-Sicilská 1807, 13. duben – po pěti letech služby byl propuštěn princův první vychovatel Steffaneo-Carnea 1808, 6. leden – František I. se oženil s Marii Ludovikou z Modeny a Ferdinand tak dostal nevlastní matku, která se velmi zasloužila o jeho další vývoj a vzdělání 1809 – princi byl přidělen nový vychovatel – svobodný pán Josef Erberg 1815 – se s otcem zúčastnil tažení proti Napoleonovi 1816, duben – zemřela Ferdinandova nevlastní matka Marie Ludovika 1824 – bylo vydáno lékařské dobrozdání, že Ferdinand není schopen vlády 1825 – vedl rakouskou delegaci pozvanou do Petrohradu ke korunovaci cara Mikuláše I. 1830 – vydáno lékařské dobrozdání, které potvrzovalo, že je korunní princ schopen vlády a může se oženit 1830, 28. září – korunovace uherským králem v Prešpurku 1832, únor – sňatek s Marií Annou Karolínou Piou Savojskou 1832, 9. srpen – neúspěšný atentát v Bádenu 1836, 7. září – korunovace českým králem v Praze 1838, 6. září – korunovace v Miláně na lombardského krále 1848, 2. prosinec – v Olomouci zveřejněn manifest oznamující Ferdinandovu abdikaci 1848, prosinec – Ferdinand a jeho manželka se odebrali do Prahy 1856, 28. únor – oslava stříbrné svatby v Praze 1852, 10. květen – setkání s carem Mikulášem I. v Praze 1858 – sepsal závěť 1875, 29. červen – smrt v Praze
Tituly
Jeho Císařské a Královské Apoštolské Veličenstvo Ferdinand První, Z milosti Boží
↑ abcSEKYRKOVÁ, Milada. 7.9.1836 Ferdinand V. - Poslední pražská korunovace. Praha: [s.n.], 2004. 192 s. ISBN80-86515-37-0. Str. 40.
↑ASCHENBRENNER, Martin. Ferdinand V. Dobrotivý. Bezděz , vlastivědný sborník Českolipska. 2006, roč. 9, čís. 15, s. 58. ISSN1211-9172.
Literatura
Biografický slovník českých zemí : 16. sešit : Ep–Fe. Praha : Academia ; Historický ústav AV ČR, 2013. 136 s. ISBN978-80-200-2292-9 (Academia) ; ISBN978-80-7286-215-3 (Historický ústav AV ČR). S. 125–126.
HOLLER Gerd, Ferdinand I : Poslední Habsburk na Pražském hradě: Spravedlnost pro císaře, nakladatelství Brána, 1. vydání, Praha 1998, ISBN80-85946-90-4
SÉGUR-CABANAC, Victor Graf. Kaiser Ferdinand I. (V.) der Gütige in Prag : Die Zeit nach dem 13. März 1848. Brünn: Irrgang, 1913. 215 s. Dostupné online. (německy)
S: také španělský infant T: také toskánský princ M: také modenský princ P: také portugalský infant B: také belgický princ kurzívou jsou rakouští panovníci
.JPG)
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
_with_crown.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
