PROFILPELAJAR.COM

Karel II. Štýrský
	Vévoda Vnitřních Rakous
	Arcivévoda Karel v roce 1569
Doba vlády	1564–1590
Narození	3. června 1540; Vídeň
Úmrtí	10. července 1590 (ve věku 50 let); Štýrský Hradec
Pohřben	Seckau, Štýrsko
Manželka	Marie Anna Bavorská
Potomci	Ferdinand; Anna; Marie Kristina; Kateřina Renata; Alžběta; Ferdinand; Karel; Gregoria Maximiliána; Eleonora; Maxmilián Arnošt; Markéta; Leopold; Konstance; Marie Magdalena; Karel
Dynastie	Habsburkové
Otec	Ferdinand I. Habsburský
Matka	Anna Jagellonská
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel II. Štýrský (německy Karl von Innerösterreich, 3. června 1540 ve Vídni – 10. července 1590 ve Štýrském Hradci) byl štýrský arcivévoda, vládce v tzv. Vnitřních Rakousích z rodu Habsburků.

Život a vláda

Dětství a počátek vlády

Narodil se jako nejmladší syn císaře Ferdinanda I. a Anny Jagellonské v roce 1540 ve Vídni, kde vyrůstal. Již jako desetiletý obdržel vlastní dvůr v čele se svobodným pánem Leonardem Harrachem. Císař Ferdinand I. rozdělil závětí z roku 1554 rakouské dědictví mezi své 3 syny (Maxmiliána, Ferdinanda a Karla). Po jeho smrti v roce 1564 připadla nejmladšímu Karlovi vláda ve Vnitřních Rakousích. Arcivévoda Karel II. budoval Vnitřní Rakousy jako samostatné knížectví v rámci Svaté říše římské. Jednotlivé země si však zachovávaly vlastní zemské sněmy. Krátce před otcovou smrtí odpřisáhly Karlovi věrnost štýrské, korutanské a kraňské stavy. Do Štýrského Hradce, sídelního města Vnitřních Rakous, nový arcivévoda natrvalo přesídlil až o rok později, v roce 1565. Ihned zde zřídil centrální úřady. Štýrský Hradec se postupně alespoň na čas stal nejvýznamnějším rakouským městem, zejména poté, co v roce 1583 přesídlil císař Rudolf II. z Vídně do Prahy.

Z pověření svého nejstaršího bratra, císaře Maxmiliána II., odcestoval v letech 1568–1569 do Španělska. Tam se měl původně informovat o zdravotním stavu duševně chorého infanta dona Carlose, syna krále Filipa II. Ten však před Karlovým příjezdem zemřel. Nakonec vedl Karel jednání mezi Madridem a Vídní o sporných otázkách, především o povstání v Nizozemí a dynastických problémech.

Sňatek

V letech 1558–1570 probíhala jednání o možném sňatku s anglickou královnou Alžbětou I., která však vyjednávání neustále protahovala (nikdy se nakonec nevdala). Uvažovalo se i o sňatku se skotskou královnou Marií Stuartovnou. I z tohoto záměru sešlo. Nakonec se Karel jako jednatřicetiletý v roce 1571 oženil se svojí dvacetiletou neteří Marií Bavorskou, dcerou své starší sestry Anny a bavorského vévody Albrechta V., se kterou měl 15 dětí. Jako přesvědčená obhájkyně katolické víry Marie významně ovlivňovala vládu svého manžela i výchovu dětí.

Boje s Turky

Karel se musel také potýkat s nebezpečím turecké expanze, neboť jeho území bezprostředně sousedila s Osmanskou říší. Na hranicích probíhaly neustálé boje. Ačkoliv garance obrany Říše byla především povinností císaře, nemohl Karel na bratrovu pomoc příliš spoléhat a budoval aktivní obrannou linii v Chorvatsku na vlastní náklady sám. Založil vlastní dvorskou válečnou radu a nechal vybudovat pevnost Karlovac (je pojmenována po něm).

Náboženská politika

Jako katolík (i pod vlivem své manželky) se Karel snažil o upevnění katolických pozic v ovládaných zemích. Byl však ve složité situaci, která jej nutila ke kompromisům. Mezi štýrskou šlechtou měli velké zastoupení a vliv protestanti. Karel byl na nich finančně závislý, neboť především obrana před Osmanskou říší byla velmi nákladná. Proto se tedy přes určité snahy o rekatolizaci období vlády Karla II. vyznačuje poměrně velkou náboženskou tolerancí. Úplný přechod zemí ke katolické víře se podařil až Karlovu synovi, pozdějšímu císaři Ferdinandovi II.

V roce 1572 podepsal Karel ve Štýrském Hradci náboženský mír, který zaručil evangelickým pánům a rytířům ve Štýrsku náboženskou svobodu a vedl k velkému rozkvětu protestantismu. O šest let později byla svoboda vyznání rozšířena i měšťany. Poskytnutá svoboda vyvolala nedůvěru u papeže a také byla zárodkem pozdějších sporů. Karel všechny ústupky v náboženských otázkách omezil pouze na svoji osobu a vyloučil možnost, že by zavazovaly i jeho nástupce. Zároveň se také snažil o to, aby se zlepšila všeobecně špatná pověst katolické církve. I proto přivedl do Štýrského Hradce jezuitský řád.

I přes mnohé kompromisy se Karel snažil o způsob vlády blízký absolutismu. Ve výrazném omezení moci stavů a posílení role panovníka však byl opět úspěšný až jeho syn Ferdinand.

Rozvoj kultury a vzdělání

Ačkoliv nebyl Karel tak vášnivým sběratelem a podporovatelem umění jako jeho bratr Ferdinand Tyrolský, přinesl i on mnohé kulturní podněty. Ve Štýrském Hradci založil umělecký kabinet. V roce 1587 nechal stavět mauzoleum v bazilice v Seckau, které patří nejvýznamnějším renesančním památkám v Rakousku. S jeho jménem je spojeno i založení známého hřebčína v Lipici nedaleko Terstu (1580).

Podporoval i vzdělávání. V roce 1585 založil ve Štýrském Hradci univerzitu.

Karel II. zemřel v roce 1590 ve věku 50 let. Je pohřben v Seckau.

Děti

V manželství, trvajícím 19 let, porodila jeho manželka Marie 15 dětí. Poslední z potomků se narodil jako pohrobek, tedy až po Karlově smrti.

Ferdinand (*/† 1572)
Anna (16. srpna 1573 – 10. února 1598),

⚭ 1592 Zikmund III. Vasa (20. června 1566 – 30. dubna 1632), polský a švédský král, velkokníže litevský

Marie Kristina (10. listopadu 1574 – 6. dubna 1621), kněžna sedmihradská; abatyše řádu sester Srdce Ježíšova v Hallu

⚭ 1595 Zikmund Báthory (1573–1613), rozvedli se v roce 1599

Kateřina Renata (4. ledna 1576 – 29. června 1599), rakouská arcivévodkyně, svobodná a bezdětná
Alžběta (13. března 1577 – 29. ledna 1586), rakouská arcivévodkyně
Ferdinand II. (9. července 1578 – 15. února 1637), císař Svaté říše římské
⚭ 1600 Marie Anna Bavorská (8. prosince 1574 – 8. března 1616)

⚭ 1622 Eleonora Gonzagová (23. září 1598 – 27. června 1655)
Karel (17. července 1579 – 17. května 1580)
Gregoria Maxmiliána (22. března 1581 – 20. září 1597), rakouská arcivévodkyně
Eleonora (25. září 1582 – 28. ledna 1620), rakouská arcivévodkyně, svobodná a bezdětná
Maxmilián Arnošt (17. listopadu 1583 – 18. února 1616), komtur v Řádu německých rytířů, nikdy se neoženil, ale měl nelegitimního syna
Markéta (25. prosince 1584 – 3. října 1611),

⚭ 1599 Filip III. (14. dubna 1578 – 31. března 162), král španělský, portugalský, neapolský a sicilský

Leopold V. (9. října 1586 – 13. září 1632), pasovský a štrasburský biskup,
⚭ 1626 Klaudie Medicejská (4. června 1604 – 25. prosince 1648)
Konstance (24. prosince 1588 – 10. července 1631),

⚭ 1605 Zikmund III. Vasa (20. června 1566 – 30. dubna 1632), polský a švédský král, velkokníže litevský

Marie Magdalena (7. října 1589 – 1. listopadu 1631),

⚭ 1608 Cosimo II. Medicejský (12. května 1590 – 28. února 1621), toskánský velkovévoda

Karel (7. srpna 1590 – 28. prosince 1624), pohrobek, biskup vratislavský a bolzansko-brixenský, velmistr Řádu německých rytířů, portugalský místokrál, svobodný a bezdětný

Vývod z předků

Fridrich III. Habsburský

Maximilián I. Habsburský

Ferdinand I. Habsburský

Jan II. Aragonský

Ferdinand II. Aragonský

Jana Enríquez de Córdoba

Karel II. Štýrský

Vladislav II. Jagello

Kazimír IV. Jagellonský

Sofie Litevská

Vladislav II. Jagellonský

Albrecht II. Habsburský

Alžběta Habsburská

Alžběta Lucemburská

Anna Jagellonská

Jan I. z Foix

Gaston II. de Foix-Candale

Margaret de la Pole

Anna de Foix a Candale

Gaston IV. z Foix

Kateřina z Foix

Eleonora Navarrská

Odkazy

Literatura

HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie = Die Habsburger. Eine biographisches Lexikon. Překlad Milada a Milan Kouřimských. 3. vyd. Praha: Brána, 2010. 408 s. ISBN 978-80-7243-455-8. S. 198–199. Přeloženo ze čtvrtého, upraveného vydání.
VEBER, Václav, a kol. Dějiny Rakouska. 1. doplněné a aktualizované. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-239-4.