Dobříš je hned po Příbrami druhým největším městem v okrese. Ve městě převažuje strojní, dřevozpracující a kožedělný průmysl. Nejvýznamnější stavbou je rokokový zámek Dobříš s přilehlým francouzským a anglickým parkem.
Název města
Dle legendy založil osadu Dobřich jeden z druhů Praotce Čecha. Vesnice pak byla Dobřieše čili Dobřicha. Podle jazykové příručky ÚJČ je název v rodu ženském,[4] ovšem zejména někteří místní obyvatelé používají mužský rod[5][6], který se používal i v literatuře až do počátku 20. století. Někdy v první polovině 20. století jazykovědci prosadili názor, že správně je jméno v ženském rodu.[7] V příslovečném určení je obvyklá vazba s předložkou na; tedy na Dobříš a na Dobříši.
Historie
Území v okolí města bylo osídleno již v mladší době kamenné, důkazem jsou dvě hradiště na katastru města a nález kamenné sekery staré 3500 let.[7]
Za Jana Lucemburského přešla Dobříš opět do rukou krále. V této době je Dobříš označována jako trhová ves. Původní místo této vsi bylo v okolí dnešního dobříšského hřbitova, kde si právě Jan Lucemburský nechal vystavit hrad Vargač. Na lovy sem později jezdili i Janovi potomci. Karel IV. přenesl na dobříšský hrádek nejvyšší lovčí úřad české koruny a připojil k němu třináct panství. Václav IV. povýšil Dobříš na městečko.
Rozvoj městečka zastavily husitské války. V únoru 1421 se v Dobříši setkala vojska Jana Žižky s pražany, a spojené šiky odtud táhly na západ vyhnat vojsko krále Zikmunda. Od této doby začalo zastavování královského panství šlechtickým držitelům.
Období po husitských válkách
Pobořený hrad zapsal Zikmund v roce 1422 Bedřichu a Hanuši z Kolovrat. Od Hanuše vykoupil Vargač král Jiří z Poděbrad, aby ho roku 1461 zastavil svým synům Viktorinovi, Bočkovi, Jindřichovi a Hynkovi. Ti se statku v roce 1472 vzdali. Poté se v držbě hradu vystřídali ještě Jindřich ze Švamberka a od roku 1491 Děpold z Lobkovic († 1527), než jeho synové vrátili roku 1530 Dobříš Ferdinandu I.[8] Předtím však stihlo městečko téměř zpustnout (zbylo zde pouze 27 usedlostí) a místo něj vzniknout městečko nové necelý kilometr západněji, v okolí dnešního dobříšského náměstí. Roku 1543 vrátil král Ferdinand Dobříši všechna bývalá práva udělená Janem Lucemburským.
Roku 1569 si obec vyžádala další práva a výsady – císař Maxmilián II. povýšil Dobříš na město, Dobříš získala městský znak i některé hospodářské výsady. Ve znaku je postava svatého Tomáše, neboť na jeho svátek 21. prosince se konal v Dobříši výroční trh.
Za hejtmana Oldřicha Doudlebského z Doudleb se na Dobříši chovali tři roky velbloudi. Ty sem poslal císař Rudolf II., známý milovník umění a exotů všeho druhu, který je dostal darem od kohosi z Orientu. Po třech letech starostí (nikdo se totiž „o ty potvory, které k ničemu nebyly“ nechtěl starat a stádo se navíc rychle rozrůstalo) si mohl hejtman oddychnout – císař nechal velbloudy odvést jinam. Památkou na hejtmana Doudlebského je hřbitovní kostelík, jež dal stavět v roce 1589.
Z konce 16. století jsou také první zmínky o židovské obci, kterou připomíná židovský hřbitov na severním okraji města, jehož nejstarší náhrobek je datován rokem 1650. Poslední pohřeb se zde konal před druhou světovou válkou. V centru města také stojí budova bývalé synagogy, dnes kulturního domu.
Dobříš za dob Mansfeldů
V roce 1630 odpadla Dobříš od královské koruny znovu a už definitivně. Zámek a celý statek koupil pruský hrabě Bruno z Mansfeldu. Panovník si pouze vymínil právo lovu na černou a červenou zvěř (kančí a vysokou) ve zdejších lesích, a to na věčné časy.
Třicetiletá válka tragicky zastihla Dobříš v roce 1639, kdy tudy táhli Švédové, po nichž zůstaly z kostelíka a tvrze postavené hejtmanem Hrochem jen doutnající trosky. Samotné městečko tak špatně nedopadlo – z původního počtu 53 domů jich po válce bylo 47 obydlených. Tak dobře na tom v kraji nikde nebyli.
Roku 1666 začala stavba nového panského sídla – malého barokního zámku. Další vzpruhou pro místní živnosti bylo privilegiumLeopolda I. z roku 1675, které rozmnožilo dva výroční trhy o další čtyři. Další pracovní příležitostí byly panské železné huti založené kolem roku 1674. Důsledkem těchto aspektů Dobříš rostla a bohatla.
Počátkem 18. století byl rozkvět Dobříše zastaven nejprve morovou epidemií (1713) následované velikým požárem tehdy ještě převážně dřevěné zástavby. Z této doby pochází socha svatého Šebestiána na rynku, která měla odvrátit zlo. Nicméně přišel nový oheň, jež zničil nedlouho předtím opravený hrad Vargač. Od té doby sloužily ruiny paláce jako panská sýpka.
V roce 1745 začaly stavební práce na honosném zámku ve slohou pozdního baroka s rozsáhlým parkem. Zámek byl stavěn podle plánů architektů G. N. Servandoniho a Roberta de Cotte mladšího, kteří našli inspiraci ve vídeňském zámku Schönbrunn. Stavba trvala celých dvacet let. To už Mansfeldům patřil titul knížat a jejich panství bylo značně rozšířeno skoupením okolních statků.
Kostel Nejsvětější trojice na Dobříši (naproti zámku)
Budování a údržba rozsáhlého komplexu si vyžadovala obrovské náklady. Kromě peněz získaných prodejem panství Horažďovice pramenily hlavní zisky knížecí rodiny z roboty poddaného lidu. Dobříšský lid nebyl nikdy před tím tak zatížen robotou a tresty za neuposlechnutí jako v této době. Nejeden chudák zemřel pod ranami karabáče. Tyto poměry vyústily téměř k otevřenému povstání. Lid však zachránilo udání sousedního šlechtice, na jehož základě přijela na Dobříš císařská vyšetřující komise a dobříšský pán byl donucen zaplatit pokutu 2 000 dukátů a vyrovnat se s poddanými. Císařovna Marie Terezie jej dokonce na čas zbavila správy svého panství. Vrchní správce Svoboda byl jakožto hlavní viník odsouzen na čtyři roky těžkého žaláře. Z této doby pochází úsloví Dobříš – odříš.
Dobříš za dob Colloredo–Mansfeldů
V roce 1780 vymřeli Mansfeldové po meči a Dobříš tak vyženil příslušník opočenského rodu Colloredo s podmínkou, že k svému jménu připojí ještě Mansfeld. V letech 1791–1797 se uskutečnila stavba kostela před zámkem, jež byl zasvěcen Nejsvětější trojici. Původně měl kostel stát za radnicí na rynku namísto původního rybníčku, což však konšelé velkoryse odmítli s tím, že by se husy neměly kde koupat. V roce 1821 se město dočkalo nové empírové radnice s hodinovou věžičkou, která vystřídala původní, ještě dřevěnou radnici.
Přestavbou Pasovské silnice na počátku 19. století, zřízením poštovní stanice (1825), telegrafního úřadu a železnice spojující Dobříš s Prahou (1897) došlo k výraznému oživení zdejších živností, cestovního ruchu. Zdejší ubytovací hostince, které byly z velké části dílem Židů (mimo jiné i Hotel Heinz), se těšily dobré pověsti.
Roku 1850 se stala Dobříš sídlem okresního soudu, později i okresní samosprávy a berního úřadu (K oficiálnímu povýšení městečka na město došlo roku 1853). Významným rokem byl rok 1865, kdy zde vznikla první rukavičkářská živnost. Jedním z rukavičkářů byl Šalamoun Abeles. Šití rukavic se posléze stalo nejvýznamnějším odvětvím místního průmyslu.
Roku 1897 se Dobříš dočkala železničního spojení, stala se konečnou stanicí lokálky z Prahy a Vraného nad Vltavou (nynější železniční trať Praha – Vrané nad Vltavou – Čerčany/Dobříš). K uvažovanému prodloužení trati do Příbrami nedošlo. Kolem roku 1860 žilo v Dobříši přes 3 000 obyvatel. Tempo vzrůstu se zpomalilo, takže 4 000 obyvatel dosáhla Dobříš až ve třicátých letech 20. století.
Bývalé Rukavičkářské závody v Dobříši
20. století
Velký průmyslový růst zaznamenalo město počátkem 20. století, kdy zde byly postaveny Rukavičkářské závody Dobříš a továrna na kovovýrobu. Z konce třicátých let také pochází Masarykovo sanatorium pro nervové, vnitřní a zejména respirační choroby.
Služby (výběr): 2 lékaři, zubní lékař, zvěrolékař, advokát, notář, 2 autobusoví dopravci, 12 autodopravců, biograf Sokol, fotoateliér, hodinář, 12 hostinců, 2 hotely (Heinz, Na knížecí), 2 kapelníci, knihkupectví, lékárna, obchod s obilím Meisler, obchod s obuví Baťa, pension, brusič skla, Občanská záložna v Dobříši, Okresní záložna hospodářská v Dobříši, vinárna, voňavkářství, zahradnictví, zubní ateliér.
Přírodní poměry
Rybník Papež
Přímo ve městě se nacházejí rybníky Papež a Koryto. Proto se říká, že na Dobříši je papež u koryta, a že dobříšáci jsou křtění papežem.[zdroj?!] V blízkém okolí se pak nachází mj. Huťský rybník, Bzdinka, Říhovka a další. Na Dobříšském potoce byla vybudována přehradní nádrž Chotobuš, která sloužila jako zdroj pitné vody, dnes má pouze záložní funkci. Naposledy pracovala na plný výkon při povodních v roce 2002, kdy připravovala pitnou vodu pro zatopené Povltaví.[zdroj?!]
Na východním okraji města leží přírodní památky Dobříšský park a Dobříšský zámek. Na jižním okraji se nachází přírodní památka Jezírko u Dobříše a v západní části katastrálního území Dobříš leží přírodní rezervace Hradec.
Obyvatelstvo
Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[10][11]
Součástí města jsou také základní sídelní jednotky Bzdinka, Dobříšské lesy, Dobříš-střed, Dobříš-západ, Chotobuš, Jezírka, Na Kole, Na Větrníku, Nad Prachandou, Průmyslová zóna-sever, Sanatorium, Stará průmyslová zóna, Svatá Anna, Za Korytem a Zámek. K městu patří také Brodce, Kodetka, Knížecí Studánky, Obora, Rochoty, Skalka, Vargač a Vlaška.
V roce 1950 se od obce Dobříš s osadou Trnová oddělila obec Voznice s osadou Chouzavá.[12] Krátkou dobu v osmdesátých letech k městu patřily také Rybníky.
Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:
1850 země česká, kraj Praha, politický okres Příbram, soudní okres Dobříš[14]
1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Dobříš
1868 země česká, politický okres Příbram, soudní okres Dobříš
1939 země česká, Oberlandrat Tábor, politický okres Příbram, soudní okres Dobříš[15]
1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Příbram, soudní okres Dobříš[16]
1945 země česká, správní okres Příbram, soudní okres Dobříš[17]
2003 Středočeský kraj, okres Příbram, obec s rozšířenou působností Dobříš
Zastupitelstvo a starosta
Zastupitelstvo města má 21 členů. Starostou je Pavel Svoboda (sdružení PRO DOBŘÍŠ).
Starostové
Jména primátorů, purkmistrů, předsedů a starostů jsou známa nepřetržitě od roku 1654.[19] Z nich nejvýznamnější byli Ludvík Kopáček (1904–1906 a 1910) a Adolf Schart (1932–1942, popraven nacisty).
Jan Plevka (1945–1947)
Jaroslav Stránský (1947–1948)
Josef Vančát (1948–1957)
Jan Plevka (1957–1960)
Jiří Hájek (1960–1965)
Karel Hrbek (1965–1971)
Alois Černohorský (1971–1976)
Václav Pikard (1976–1978)
Cyril Svoboda (1978–1989)
Jan Slanec (ODS) (1989–1994)
Stanislav Vacek (nezávislý) (1994–2002)
Stanislav Holobrada (ODS) (2002–2006)
Jaroslav Melša (ODS) (2006–2014)
Stanislav Vacek, MPA (Starostové a nezávislí) (2014–2018)
Vlajka byla městu udělena předsedou PS Parlamentu ČR v roce 2002 (číslo rozhodnutí 92 z 8. října 2001). Vlajka je tvořena listem o poměru stran 2:3 s pěti svislými pruhy – střídavě modrými a bílými, stylizovanými do tvaru brány. Bílé pruhy jsou ve druhé čtvrtině šířky listu spojeny vodorovným dolů vydutým zubatým pruhem se třemi čtvercovými zuby a čtyřmi stejnými mezerami.[21]
Doprava
Dopravní síť
Územím města vede dálnice D4. Mimo území města jsou dva exity: 28 (Dobříš-sever) a 33 (Dobříš-jih). Městem dále vede silnice II/114 Cerhovice – Hořovice – Hostomice – Dobříš – Nový Knín – Neveklov – Jírovice. Z města také vychází silnice II/119 Dobříš – Sedlčany. Do města dále vedou silnice III. třídy.
Do Dobříše vede jednokolejná regionální železniční trať 210 Praha–Vrané nad Vltavou–Dobříš, která byla uvedena do provozu v roce 1897. Ve městě se nachází koncová železniční stanice Dobříš, kde končí osobní vlaky linky S88, spojující Dobříš s Mníškem pod Brdy, Čisovicemi, Měchenicemi, Vraným nad Vltavou a Prahou. Tyto vlaky provozuje společnost České dráhy. O sobotách, od března do října, jezdí mezi Prahou hlavním nádražím a Dobříší vlak s názvem Brdský motoráček, a to na lince T8, provozovaný společností KŽC Doprava. Během letních prázdnin vyjíždí turistický vlak Cyklohráček, který jede z Prahy do Dobříše, odkud se vrací zpět do Prahy.
Turistika
Městem vede cyklotrasa č. 308 Vížina – Stožec – Dobříš – Chramiště – Prostřední Lhota.
Za dob knížat stávalo v zámeckém parku divadlo. Ve 20. století bylo ve městě kino, které však na přelomu století zaniklo. V bývalé synagoze je dnes kulturní dům.
Okolí města je vhodné pro pěší i cykloturistiku. Okolní Brdské lesy jsou častým cílem trampů.
Ve městě funguje několik sportovních oddílů, z nejoblíbenějších sportů je tu fotbal, lední hokej a volejbal kde hrají místní krajské soutěže. Dále zde má sídlo klub amerického fotbalu, který však hraje v Příbrami. Dále je možnost využít služeb fitnesscentra.
Ve městě má tzv. „hnízdo“ dobříšská župa sportovních spolků Sokol i Orel, spravující zde tělocvičnu, v níž se pořádají hodiny aerobiku.
Mezi nejvýznamnější pamětihodnosti patří zámek patřící rodu Colloredo-Mansfeld. V dobách komunismu v něm sídlil Svaz československých spisovatelů, někteří (např. Bohumil Říha) zde i zemřeli. Zámek je celoročně přístupný veřejnosti.
Bezprostředně u zámku je francouzský park, který se řadí k jedněm z nejhezčích v ČR. Volnější parkovou úpravu má anglický Dobříšský park, chráněný jako přírodní památka.
V minulosti zde převládal kožedělný průmysl, město proslulo výrobou rukavic, kterou sem přinesl v 19. století Šalamoun Abeles. Židovská obec je připomínána již koncem 16. století. Z této doby pochází i nejstarší náhrobky na zdejším židovském hřbitově.
Ve městě je Muzeum se stálými expozicemi, věnovanými rukavičkářské výrobě, dále místním Židům, další expozice je věnována městu Dobříš, historii zdejšího vodohospodářství a také osobnosti Ludvíka Kopáčka, významnému dobříšskému rodákovi.
Evangelický kostel v Příbramské ulici je moderní stavbou z roku 1937 a navázal svým vznikem na evangelickou tradici tolerančního evangelictví v sousední obci – Rybníkách (zde kostel z roku 1874). V letech 1993–1994 byla v sousedství vybudována fara.
Bývalá synagoga byla v poválečných letech přestavěna na kulturní dům. Během adaptace byla zbořena její věž a zjednodušeny fasády.
Mezi náměstím a zámkem bývala fíkovna s odsuvnou střechou, která byla zbořena v 60. letech 20. století.[22]
Nad městem bylo ve třicátých letech 20. století postaveno Masarykovo sanatorium pro choroby nervové a vnitřní. Za dob totality zde bývala léčebna pro význačné osoby. Dnes je z něj Léčebna dlouhodobě nemocných.
V roce 2009 byl lom na jižním konci města vyhlášen jako přírodní památka Jezírko u Dobříše.
Na Huťském rybníce byla poprvé v Evropě vysazena ondatra pižmová. Na břehu rybníka v zámeckém parku je pomník této události.
Vybrané ulice a náměstí
Mírové náměstí
Mírové náměstí leží v centru města. Má výměru dva hektary. Na východním konci podlouhlého náměstí stojí radnice. V minulosti zde chtělo panstvo podle pověsti postavit kostel, záměr ale ztroskotal na odporu obyvatel, neboť se zde nacházel rybníček, a kachny a husy by se neměly kde koupat. Část náměstí zabírá autobusové stanoviště. V současnosti probíhají přípravy na rekonstrukci náměstí. Středem náměstí vede akátová alej se sochou sv. Šebestiána. Na severní straně náměstí zůstala z původní zástavby zachována budova sokolovny. Na západní straně navazuje jižně Komenského náměstí, na kterém stojí škola a pošta.
Pražská ulice vede z náměstí až na konec města. K původní Pražské ulici byla po roce 1989 přiřazena i bývalá ulice Rudé armády. Na této ulici se nachází zámek, kostel Nejsvětější Trojice i železniční stanice. Po ulici je částečně vedena trasa silnice II/114.
Náměstí svobody leží na Pražské ulici nad rybníkem Koryto. Nachází se zde zámek a kostel a v parčíku socha sv. Jana Nepomuckého.
Jan Jindáček (1846–1927), podnikatel a politik, narozen v Dobříši
Ondřej Kadlec (1859–1928), houslista, dirigent a hudební skladatel
Václav Ertl (1875–1929), filolog, bohemista, překladatel z francouzštiny a středoškolský pedagog, narozen v Dobříši
Josef Balabán (1894–1941), legionář, československý voják, příslušník odbojové organizace Obrana národa a její zpravodajsko-sabotážní skupiny známé jako Tři králové, narozen v Dobříši
Václav Šprungl (1926–1998), malíř a grafik, narozen v Dobříši
Jan Drda (1915–1970), novinář, politik, spisovatel-prozaik a dramatik, zemřel v Dobříši
Josef Beránek (1892–1978), legionář, důstojník a brigádní generál, zemřel v Dobříši
↑ abČECH, Tomáš. Říkáte „ten“ nebo „ta“ Dobříš?. Dobříšské listy. CD STUDIO, říjen 2006, čís. 10, s. 6. Dostupné online.
↑BĚLOHLÁVEK, Miloslav, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku IV. Západní Čechy. Svazek IV. Západní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. S. 59.
↑Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 209-210. (česky a německy)
.jpg)
