Jako jeho otec se postavil proti uherskému králi Matyáši Korvínovi (českým protikrálem 1469–1490). Byl zajat, uvězněn Janem z Rožmberka († 1472) v Českém Krumlově, avšak po smrti otce (1470) byl propuštěn.
Od roku 1491 až do své smrti vlastnil Dobříš (s hradem Vargač), získal ji od Jindřicha ze Švamberka a na Zvíkově. V roce 1530 ji jeho synové vrátili Ferdinandovi I. (českým králem 1526–1564).[2]
V roce 1501 půjčil 10 000 kop českých grošů značně zadluženému Těmovi z Koldic a žádal za ně Krupku. V následujícím roce získal Těmův věřitel Jindřich z Vřesovic Krupku a Děpoltovi postoupil Bílinu, aby vyrovnal dlužnou částku.[3] V roce 1513 Vladislav II. Jagellonský (českým králem 1471–1516) zrušil lenní závislost bílinského hradu a potvrdil Lobkowiczům dědičné držení hradu.[3] Děpolt se zasloužil o výraznou přestavbu hradu. Po jeho smrti si bílinský majetek rozdělilo pět z jeho osmi synů.[3]
Děpolt se oženil dvakrát. Poprvé se oženil s Johanou ze Švamberka (zmíněna 1476–1490), dcerou Bohuslava ze Švamberka na Boru († 1490) a jeho manželky Ludmily z Rožmberka. Podruhé se oženil s Annou (Anežkou[1]) Mičanovou z Klinštejna, († 1528 Bílina, pohřbena v kostele sv. Petra a Pavla v Bílině), dcerou Litvína z Klinštejna a Roztok († 1509) a jeho manželky Magdaleny z Vrtby. Všech 9 dětí (8 synů a 1 dcera) pocházelo z druhého manželství, čtyři z nich se stali zakladateli pošlostí (tučně zvýrazněni).
↑BĚLOHLÁVEK, Miloslav, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku IV. Západní Čechy. Svazek IV. Západní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. S. 59.
↑ abcANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. S. 42.
KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec – Veduta, 2002. 240 s. ISBN80-903040-3-6. S. 26, 80.