Slánský kraj je historickým správním celkem České země. Existoval od 13. do 18. století a nazýval se podle svého střediska, královského městaSlaný. Rozkládal se ve středních Čechách severozápadně od Prahy, ze severu byl vymezen řekou Ohří a z východu Labem a Vltavou. Z hlediska dnešního správního členění tvoří území Slánského kraje severozápadní část Středočeského kraje a přilehlý okraj kraje Ústeckého.
Historie
Počátky existence Slánského kraje spadají do druhé poloviny 13. století, kdy Přemysl Otakar II. původní hradské zřízení nahradil krajským zřízením. Původní trhová osada Slaný vznikla v období raného středověku, nejspíše již v 11. století, při důležité obchodní stezce vedoucí z Prahy do Saska, kterou zde protínají další vnitrozemské cesty. Přestože nepatřila mezi významná zeměpanská hradiště, nacházely se zde některé lokální knížecí úřady mj. soudní instance.
Při solním sčítání v roce 1702 bylo zjištěno ve Slánském kraji 32 648 křesťanů a 141 židů, dohromady tedy 32 789 obyvatel nad 10 let. Reformou v roce 1714 byly Slánský a Rakovnický kraj sloučeny do nového Rakovnického kraje se sídlem nejprve v Praze, od roku 1788 v městě Slaném. Kraj se přesto stále nazýval rakovnický a byl zrušen roku 1849.[1]