Vystudoval filozofii, psychologii, germanistiku, jazyky a dějiny umění.[4] Za 1. světové války se zúčastnil bojů na frontě a zážitky z tohoto období jej velmi ovlivnily. Dalším významným zlomem v jeho životě byl nástup Hitlera k moci (1933), a s tím spojené pronásledování Židů (Zweig byl Žid). Proto byl donucen k emigraci do Palestiny,[5] odkud se v roce 1948 vrátil do východního Berlína.
Velká válka bílých mužů – toto dílo napsal pod vlivem svých válečných zážitků. Jedná se o osmidílný cyklus sedmi na sebe nenavazujících protiválečných románů a jedné hry přepsané na román. Napsáno mezi léty 1927–1957.
Spor o seržanta Gríšu[6] – jedná se o přepracování hry nazvané Hra o seržanta Gríšu. Tato hra z roku 1921 pojednává o popravě ruského zajatce. Při psaní této hry pravděpodobně vznikl záměr napsat cyklus Velká válka bílých mužů.
Dozrál čas
Mladá žena z roku 1914 – Kniha pojednává o lásce Lenory (dcery bohatého obchodníka) a mladého spisovatele Bertina. Bertin odchází na frontu a rodina brání Lenoře ve stycích s ním. Když Bertin přijede na dovolenou, tajně se vezmou. Zweig zde popisuje poslední čtyři dny jejich loučení. Nejedná se o popis války. Zde se objevuje hlavní motiv celého cyklu, kterým je změna smýšlení jedince k protiválečnému postoji. Postava Bertina vykazuje některé autobiografické rysy.
↑ Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. | Digitalizovaný archiv časopisů | RudePravo/1952/11/11/4.png. archiv.ucl.cas.cz [online]. [cit. 2022-04-08]. Dostupné online.