Tačikawa Ki-9 byl japonský dvoumístný jednomotorový dvouplošnýcvičný letoun s pevným podvozkem ostruhového typu. Spojenci typu přidělili kódové označení Spruce.
Vznik
V roce 1933 nabídla společnost Tačikawa Hikoki Kabušiki Kaiša armádnímu letectvu elementární školní dvouplošník R-5 s britskýmmotorem ADC Cirrus IV o výkonu 92 kW, avšak neuspěla. Na doporučení se spojila s leteckým učilištěm v Tokorozawě, s nímž společně zformovala koncepci školních a cvičných letounů armádního letectva. Výsledkem porad byla oficiální zakázka z dubna 1934 na konstrukci univerzálního letounu pro oba stupně výcviku. Elementární výcvik měl zajišťovat stroj s motorem Nakadžima NZ o 110 kW, pokračovací stroje měly mít stejný drak s pohonnou jednotkou Hitači Ha-13a o 257 kW.
Vývoj
Tačikawa Ki-9
Letoun s přiděleným typovým označením Ki-9 byl zalétán 7. ledna 1935 jako pokračovací cvičný stroj s motorem Ha-13a.[1]
Během dvou dnů proběhly úpravy příliš tvrdého tlumení podvozku a značně velké síly v řízení. Prototyp byl následně předán do Tokorozawy k vyhodnocení.
Druhý vyrobený Ki-9 měl identickou pohonnou jednotku, teprve třetí stroj odpovídal požadavkům základního výcviku s motorem Nakadžima NZ. Letouny z těžším motorem Ha-13a byly navíc vybaveny pro výcvik letu bez vnější viditelnosti a kostra byla dimenzována pro přetížení až 12 g, naopak Ki-9 s agregátem NZ byl maximálně odlehčen.
Učiliště v Tokorozawě doporučilo zavést Ki-9 se vzduchem chlazenýmhvězdicovýmdevítiválcem Ha-13a, druhou variantu odmítlo. Po zkušenostech z provozu vznikla v roce 1937 verze K-9Kai s odlehčeným drakem, robustnějším podvozkem a s motorem posunutým dozadu. V tomto provedení se letouny Ki-9 vyráběly až do roku 1945. Celková produkce u mateřské společnosti dosáhla počtu 2395 kusů, od roku 1944 ji doplnila firma Tokyo Koku K. K. s licenční výrobou 220 exemplářů.[1]
FRANCILLON, René J. Japanese Aircraft of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1994. ISBN0-87021-313-X. Kapitola Tachikawa Ki-9, s. 246 až 248. (anglicky)
