Tačikawa Ki-17 (japonsky 立川 キ17 九五式三型練習機, Spojenecké kódové označení Cedar) byl japonský jednomotorový dvoumístný dvouplošník určený k elementárnímu výcviku z období II. světové války.
Vznik a vývoj
První dva exempláře byly dodány v červenci 1935 a prošly zkouškami u letecké školy v lokalitě Kumagaya. První prototyp se odlišoval od dalších produkovaných strojů křidélky i na horním křídle a pohonnou jednotkou pod krytem Townend. Sériová výroba Ki-17 běžela do roku 1944, u vojenského letectva pak létaly pod označením Elementární cvičný letoun typu 95-3.
Popis konstrukce
Ki-17 měl celokovovou kostru s příhradou trupu svařenou z ocelových trubek a s nosnými a ocasními plochami v kostře duralovými. Celek byl potažen plátnem, pouze příď plechy s větracími štěrbinami a s přístupovými panely k příslušenství motoru. Kabiny posádky zůstaly otevřené v tandemu s jednoduchými průhlednými štítky, řízení bylo zdvojené. Podvozek výrobce dodával s kapotovanými koly. Pohon zajišťoval hvězdicovývzduchem chlazený sedmiválec Gasuden Jimpu 6 o vzletovém výkonu 110 kW s nestavitelnou dvoulistou dřevěnou vrtulí o průměru 2400 mm.
Nasazení
Letouny Ki-17 létaly u většiny pilotních škol, vyskytovaly se i u polovojenských civilních provozovatelů výcviku, u letek vysokých škol, nebo u tamní obdoby aeroklubů. Od roku 1940 se pak výhradně dostávaly k významným pilotním školám koku Hombu, například v lokalitách Hokota, Kumygaya, Mito, Tachiarai, Utsonomia, a k letecké akademii Koku Shikan Gakko. Výjimečně je používaly i operační bojové jednotky jako kurýrní.
↑Balous, Miroslav. Tachikawa Ki-17. Letectví a kosmonautika. 2009, roč. 85., čís. 5, s. 63.
Literatura
FRANCILLON, René J. Japanese Aircraft of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1994. ISBN0-87021-313-X. Kapitola Tachikawa Ki-17, s. 248 až 250. (anglicky)