Na rozdíl od mnoha měst v Čechách a na Moravě nebyly Strakonice založeny jako královské město,[4] ale vznikaly postupným slučováním čtyř menších osad: Strakonic, Bezděkova, Žabokrt a Lomu,[5] které se spojily v poddanské město Strakonice. Středověké dějiny města jsou nerozlučně spojeny s historií zdejšího hradu, který začali počátkem 13. století budovat Bavorové ze Strakonic. První zmínku o tomto hradě obsahuje listina krále Václava I. z roku 1235.[6]První písemná zmínka, v níž se hovoří o Strakonicích, pochází z roku 1243, kdy Bavor I. ze Strakonic daroval polovinu strakonického hradu a vsi v okolí Strakonic[7]řádu johanitů (později zvaných maltézští rytíři), kteří v něm vybudovali raně gotický kostel zasvěcený svatému Prokopovi a klášter. Podrobnější popis města přináší až listina z roku 1318, v níž bratr Bavora III. ze Strakonic Vilém popisuje, co všechno patří johanitskému řádu. Z jeho popisu je zřejmé, že Strakonice už v té době byly plně funkčním městem.[7]
První zmínka o velkém požáru, který postihl město, je z roku 1357,[7] ale již 10 let nato, v roce 1367, mu Bavor IV. ze Strakonic potvrdil městská privilegia. Strakonice však nadále zůstaly poddanským městem.[5]
Posledním z rodu Bavorů ze Strakonic byl Břeněk, který byl z finančních důvodů nucen prodat v roce 1402 svoji část hradu a města Vykeřovi z Jenišovic.[6] Ten pak ještě téhož roku prodal majetek Řádu johanitů, jmenovitě jeho velkopřevorovi Jindřichovi z Hradce.[6]
Od roku 1421 se po zničení pražského sídla řádu husity stal strakonický hrad sídlem velkopřevorů a konventu, kteří odtud spravovali své komendy v českých zemích až do konce 17. století. Strakonice se tak v husitské a pohusitské době staly nejvýznamnějším sídlem johanitského řádu.[8] Není tedy divu, že byly jedním z hlavních středisek protihusitského odporu. Za husitských válek hrad nebyl dobyt, to se stalo až za třicetileté války, kdy v letech 1619 a 1641 město i hrad vyplenilo švédské vojsko.[6]
Roku 1626 postihl Strakonice další ničivý požár, který zasáhl západní část města včetně radnice a městského archivu. Popelem tehdy lehlo přes 100 domů.[6] Spolu s dopadem událostí třicetileté války tím byly město a jeho okolí natolik poznamenány, že se velkopřevor Rudolf Colloredo z Wallsee (1585–1657) rozhodl přestěhoval sídlo řádu zpět do Prahy. Strakonice tak zůstaly jedním ze tří panství v užívání velkopřevora (Strakonice, Varvažov, Horní Libchava).[11]
V roce 1770 začal velkopřevor hrabě Michael Ferdinand z Althannu budovat jihovýchodně od Strakonic barokní poutní kostel s trojkřídlým ambitem.[12] Od roku 1771 začala kolem něj vznikat osada Podsrp (dnes součást Předních Ptákovic). Kostel, dokončený roku 1774, byl zasvěcen Panně Marii Sedmibolestné. Dodnes je znám jako Kostel Panny Marie Bolestné. Mezitím ve Strakonicích v roce 1772 vyvrcholila epidemie moru, na niž zemřelo 424 občanů města, což byla skoro čtvrtina jeho obyvatel.[6]
Počátek 20. století je poznamenán zejména první světovou válkou. Po vzniku samostatné republiky a následné pozemkové reformě, kdy byl Řádu maltézských rytířů odebrán jeho majetek, skončila téměř 700letá správa města řádem.[7] V roce 1919 byla ve městě založena Jihočeská zbrojovka, která v roce 1932 již jako Česká zbrojovka v Praze zahájila výrobu motorových kol a posléze i motocyklů.[13] Tak začala slavná éra motocyklů značky ČZ. V roce 1920 vznikla Akciová společnost továren na fezy se sídlem ve Strakonicích, která vyráběla i vlněné látky, přikrývky, pletené zboží, barety a čapky.[14] Koncem třicátých let 20. století byl ve městě dislokován prapor Stráže obrany státu pod velením podplukovníka Jaroslava Rejžka. Tento prapor měl ke dni 24. září 1938 1166 mužů.[15]
Dne 6. května 1945 osvobodily Strakonice jednotky 3. americké armády generála Pattona. Po osvobození se výroba ve Zbrojovce začala opět orientovat na motocykly.[7] Výroba zbraní byla ve Strakonicích ukončena v roce 1946.[13] Rovněž závod Fezko se navrátil k původní výrobě vlněných látek, přikrývek, pleteného zboží a pokrývek hlavy.[17]
Za komunistického režimu došlo k rozsáhlé přestavbě města. V 70. letech minulého století byla zbourána řada historických staveb, které musely ustoupit nové výstavbě, včetně bývalé synagogy a rodného domku F. L. Čelakovského.[18][7]
Ve Strakonicích je též vyhlášeno několik památných stromů:
Otavský dub, na pravém břehu Otavy západně od města
Podsrpenské lípy, dva stromy v Podsrpenské ulici (I/22), směrem z města asi 150 m za vodojemem
Švandova lípa, v lokalitě Na Kalvárii, někdejším hřbitově vpravo od silnice do Pracejovic
Václavská lípa, v Podsrpenské ulici poblíž hasičské stanice
Obyvatelstvo
Vývoj počtu obyvatel
Podle sčítání 1921 zde žilo v 607 domech 7723 obyvatel, z nichž bylo 4248 žen. 7581 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 44 k německé a 8 k židovské. Žilo zde 6094 římských katolíků, 248 evangelíků, 387 příslušníků Církve československé husitské a 178 židů.[19] Podle sčítání 1930 zde žilo v 902 domech 9883 obyvatel. 9599 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 124 k německé. Žilo zde 7936 římských katolíků, 886 evangelíků, 248 příslušníků Církve československé husitské a 169 židů.[20]
V severní části města se nachází obytná lokalita Habeš. Tvoří jí přibližně 120–140 rodinných domů a tři bytové domy. V okolí se nacházejí vrchy Ryšová (527 m n. m.) a Kuřidlo (546 m n. m.), které jsou zároveň přírodními rezervacemi.
V letech 1998–2014 byl starostou města Pavel Vondrys a místostarosty pak byli Pavel Pavel (1998–2006, 2008–2014), Karel Vlasák (2006–2008), Zdeňka Tomšovicová (1998–2006) a Ivana Říhová (2006–2014). Starostou města je od roku 2014 Břetislav Hrdlička (Strakonická veřejnost).
Při volbách v roce 2018 opět vyhrálo se ziskem 51,15 % uskupení Strakonická veřejnost[24], krajský soud však výsledek zrušil, a volby se tak opakovaly.[25] V opakovaných volbách hnutí SV výsledek ještě vylepšilo, získalo přes 64 % hlasů.[26] V roce 2022 získalo hnutí 61 % a Hrdlička se opět stal starostou.[27][28]
Symboly města
Město získalo právo na prapor v roce 1992. Odráží historickou roli rodu Bavorů dlouho vládnoucích Strakonicím (1235–1402) a řádu johanitů (od 16. století řádu maltézských rytířů), kterým město patřilo v letech 1402–1925. List praporu má dvě pokosem dělená pole: horní červené s bílým maltézským křížem a dolní žluté s kosmo položenou střelou z historické městské pečeti. Poměr délky k šířce je 3 : 2.
Znak byl Strakonicím udělen roku 1525 (pravděpodobně) se symboly johanitů. Na modrém štítě se nachází hradby s klíčovými střílnami, brána se zvednutou zlatou mříží, nad ní je cimbuří a věž s dvěma okny (uvnitř oken jsou kříže), dvěma cimbuřími a červenou střechou se dvěma zlatými makovicemi. Po stranách věže jsou dva červené štítky se zlatými šňůrkami. Vpravo je na štítku stříbrný kříž, na levém štítku je stříbrná landštejnská růže, která má zlatý střed a zelené kališní lístky. Růže je tu nejspíš omylem, protože žádný z pánů z Landštejna nebyl v čele řádu johanitů (v době vzniku znaku tam byli Rožmberkové). Staré malby znaku se nezachovaly, ale máme doklady o stříbrné růži na červeném štítku, proto je růže stále na strakonickém znaku, i když nemá co do činění se strakonickou historií. Je také možné, že růže byla umístěna na znak z výtvarných důvodů.
Strakonice získaly i právo na pečeť, ale neví se přesně kdy. Ferdinand I. na přímluvu velkopřevora Jana z Vartenberka (1534–1542) udělil městu privilegium, v němž se píše: „Také týmž obyvatelům v štědrosti naší královské tuto zvláštní milost činiti ráčíme, aby touž pečetí, kteréž jsou od starodávna užívání byli, ve všech a všelijakých potřebách obecních červeným voskem pečetiti mohli a moc jměli…“ Z této citace vyplývá, že Strakonice získali pečeť už dříve, zřejmě z privilegia velkopřevora Jana III. z Rožmberka. Za jeho působení totiž došlo k potvrzení a výraznému rozšíření stávajících městských výsad.
Textilní průmysl zde zastupuje Fezko, které začalo roku 1812 vyrábět slavné fezy.[29] Vyráběly se také barety a jiné pokrývky hlavy, přikrývky, pletené zboží a vlněné látky. Dnes se vyrábějí hlavně autotextilie. Firma vlastní Tonak, a v roce 2005 založila dceřinou společnost Fezko Slovakia v Žilině.[zdroj?]
Strakonice získaly právo vařit pivo (tzv. právo várečné) v roce 1367, i když pivo se zde vařilo už před rokem 1308. Místní měšťanský pivovar byl založen roku 1649. Dnes vaří piva značky Dudák (Dudák Black tmavý ležák, Dudák Driver nealkoholické pivo, Dudák Nektar světlý ležák, Dudák Premium světlý ležák, Klostermann polotmavý ležák, Král Šumavy světlý ležák, Otavský zlatý, Párty soudek, Švanda světlé pivo, Velkopřevor světlý speciál). Punc jedinečnosti tomuto zlatému moku dodával fakt, že strakonické pivo Dudák bylo vařeno ženou – paní sládkovou Dagmar Vlkovou. Od roku 2015 je tomu ale jinak, sládkem pivovaru se stal Dušan Krankus, kterého pak v roce 2019 vystřídal Vlastimil Matej.
Strakonická nemocnice poskytuje péči na 314 lůžkách v 8 lůžkových odděleních a v 58 odborných ambulancích ve Strakonicích, Vodňanech a Blatné. V nemocnici se každý rok narodí kolem 800 dětí, bývá hospitalizováno cca 15 000 pacientů a lékařský personál ošetří zhruba 260 000 ambulantních pacientů. To vše zajišťuje přes 500 kmenových zaměstnanců.
Informačním centrum ve Strakonicích poskytuje informace o pamětihodnostech, přírodních zajímavostech, turistických cílech regionu a jízdních řádech. Dále nabízí informace o ubytování a stravování, kulturní a sportovní přehledy a veřejný internet. Ve foyer městského úřadu se nachází samoobslužný platební kiosek, kde lze zakoupit vstupenky na akce pořádané Městským kulturním střediskem. Pro turisty jsou připraveny turistické propagační materiály. Městské informační centrum nabízí širokou škálu pohlednic, map, místních i regionálních průvodců a publikací a upomínkových předmětů ze Strakonic.
Městskou hromadnou dopravu zajišťuje pět autobusových linek firmy ČSAD STTRANS. Autobusové nádraží meziměstské dopravy leží nedaleko vlakového nádraží, od roku 2018 v rámci společného terminálu. Přímé autobusové spojení je provozováno do Prahy, Českých Budějovic a Brna.
Ve Strakonicích se nachází také vnitrostátní civilní letiště se dvěma přistávacími/vzletovými dráhami – Letiště Strakonice.
Společnost
Školství
Město zřizuje deset mateřských škol (Čtyřlístek, U Parku, další pak na ulicích Lidická, A. B. Svojsíka, Lidická, Spojařů, Stavbařů, Školní a Šumavská) a čtyři základní školy (ZŠ Povážská, ZŠ F. L. Čelakovského a dvě v ulicích Dukelská a Jiřího z Poděbrad). Ve Strakonicích se nachází tři střední školy a jedna vyšší odborná škola – gymnázium, Euroškola Strakonice střední odborná škola a VOŠ, SPŠ a SOŠ řemesel a služeb Strakonice.
Kultura
Město je známé Mezinárodním dudáckým festivalem. První ročník se uskutečnil v roce 1967 u příležitosti 600. výročí založení města. Nyní se koná každé dva roky vždy na konci srpna a účastní se ho dudáci z více než desítky států.
Novoroční ohňostroj – v podvečer Nového roku se koná již tradiční ohňostroj nad řekou Otavou
Strakonické vítání léta – otevření muzea, přivítání nové turistické sezony, bohatý kulturní i sportovní program
Tattoo Jam – tetovací a hudební festival
Národní šampionát mažoretek ČR – mistrovství Čech, soutěž mažoretkových skupin
Dance show – celorepubliková přehlídka tanečních souborů a skupin
Pivovarská pouť – kulturní zážitek nejen pro milovníky dobrého piva, který je tradičně zahájen neckiádou na řece Otavě
Rumpálování – středověké slavnosti, ukázky zapomenutých řemesel, šermířská a kejklířská vystoupení
Běh městem Strakonice 21. srpna – sportovní připomínka 21. srpna 1968 pro všechny věkové kategorie, která nabízí trať dlouhou 3,3 nebo 6,6 km
Strakonice nejen sobě – multižánrový festival, který si dal za cíl přiblížit lidem strakonickou kulturu, oživit veřejná místa, propojit kulturní scénu s místními a vzájemně lidi spojit k sobě
Václavská pouť – jedna z největších poutí v republice, nabízí pouťové atrakce, stánkový prodej, bohatý kulturní i sportovní program
Sportem proti rakovině – dříve Běh Terryho Foxe a Běh naděje, který se koná v polovině září na podporu boje proti této zákeřné nemoci
Běh okolo Kuřidla – závod v přespolním běhu pro všechny věkové kategorie
Adventní trhy pod Rumpálem – tradiční adventní rozjímání v prostorách II. hradního nádvoří, které bývá spojeno i s mikulášskou nadílkou a peklem
Šmidingerova knihovna je příspěvková organizace s právní subjektivitou. Je to univerzální veřejná knihovna, která nabízí knihovnické, bibliografické a informační služby a současně je centrem kulturního a společenského života. Jejím zřizovatelem je Město Strakonice. Vykonává regionální funkci pro celý region Strakonice.
Šmidingerova knihovna je jednou z nejstarších knihoven v České republice. Její vznik se datuje do roku 1843, kdy kněz, páter Josef Schmidinger (1801–1852), věnoval městu Strakonice soubor knih, určený k veřejnému půjčování.[31] Množství bohužel není známo. Od roku 1880 se knihovna několikrát stěhovala, naposledy v roce 1949 do prostoru strakonického hradu, kde sídlí i nyní.[32] Od roku 1927 fungovala ve Strakonicích i Riegrova knihovna okresního osvětového sboru, která zajišťovala půjčování knih do menších obcí v okrese. Po únoru 1948 došlo ke sloučení se Šmidingerovou knihovnou a přejmenování na Okresní lidovou knihovnu.[33] Ke svému původnímu názvu se knihovna vrátila v roce 1993. Od roku 1995 knihovna přešla na plně automatizovaný systém Lanius a od roku 1997 mohou návštěvníci využít přístup k internetu. V roce 2007 prošla knihovna rozsáhlou rekonstrukcí.
K 31. prosinci 2018 bylo v knihovně 4095 registrovaných uživatelů, z toho 1158 dětí do 15 let. Knihovní fond tvořilo 138 680 knihovních jednotek.[34]
Největší úspěchy sklízejí strakoničtí sportovci v basketbale a házené. Basketbalový klub BK Strakonice vznikl v roce 1939. V roce 2008 došlo k rozkolu mezi mužskou a ženskou částí klubu, která vyvrcholila odchodem mužských a chlapeckých oddílů do SK Basketbal Strakonice. Od této doby je původní klub zaměřen čistě na ženský basketbal. Ženy jsou velmi úspěšné, od roku 1993 hrají nepřetržitě nejvyšší českou soutěž. V ligovém ročníku 2010/11 vybojovaly 3. místo.[37] Tím zopakovaly výsledek svých předchůdkyň ze sezóny 1951/52. Ty tehdy hrály pod názvem Tesla Strakonice. Hráčky BK Strakonice ke svým domácím zápasům nastupují ve Sportovní hale Starz (Máchova 1113), která pojme 580 diváků.
Nejvyšší soutěž hrají i mužští házenkáři HBC JVP Strakonice 1921. Své domácí zápasy hraje v hale Strakonice (Máchova 108), někdy zvané též Oblouková hala. Nachází se hned vedle haly Starz, ve velkém městském sportovním areálu.
Hokejový tým HC Strakonice si v sezoně 2007/2008 vítězstvím v krajském hokejovém přeboru a následné kvalifikaci vydobyl právo postupu do 2. národní hokejové ligy, které však z finančních důvodů nevyužil. Kategorie juniorů zvítězila v sezóně 2011/2012 krajskou ligu juniorů a postoupila do ligy juniorů. O rok později zvítězili v kraji i dorostenci a dnes hrají ligu staršího dorostu a zůstali i v krajské lize.
Ve Strakonicích působí také TJ ČZ Strakonice, která sdružuje volejbalistky a volejbalisty, kteří hrají krajský přebor II a okresní soutěž.
SK JUDO 1990 Strakonice vznikl v roce 1990. Předsedou oddílu je Karel Zelinka (1. dan) a hlavním trenérem Libor Pešek (3. dan). Členové klubu se pravidelně účastní kvalifikačních turnajů s mezinárodní účastí a pravidelně se umisťují na stupních vítězů ve svých kategoriích na přeborech ČR.
Od roku 2002 funguje ve Strakonicích florbalový tým FbC Strakonice, který se již několikrát dostal do vyšší ligy florbalové soutěže. Každoročně se tu v červnu koná Memoriál Petra Adlera, který připomíná působení bývalého hráče a trenéra, který podlehl vážné nemoci.
Od roku 2009 měly Strakonice ragbyový tým RC Strakonice, který vytvořil společný tým se sousedním Pískem a hrál nejnižší soutěž ČR. Vodní pólo se zde hraje od roku 1930, a to pod TJ Fezko Strakonice. Od sezóny 2004/2005 po 2012/2013 se zdejší mužský tým stal devětkrát za sebou mistrem nejvyšší české soutěže.[38]
Strakonický hrad – založen ve 13. století na soutoku Otavy a Volyňky. V roce 1243 daroval Bavorem I. a jeho manželka Bohuslava část hradu řádu maltézských rytířů, kteří si zde ve stísněném prostoru vybudovali komendu (klášter). V nejstarší raně gotické části kolem kostela sv. Prokopa s věží, kapitulní síní a ambitem se zachovala řada stavebních detailů ze 13. století a velmi cenné fresky (kolem 1340) v ambitu a na kruchtě kostela. Západní věž Rumpál je z doby kolem roku 1300, jižní věž Jelenka byla přistavěna kolem 1500. Stavební úpravy byly ukončeny 1714–1721 barokní západní zámeckou přístavbou, takže současná podoba hradu kombinuje prvky několika architektonických slohů. Hrad byl dvakrát dobyt a zpustošen. Od roku 1995 je celý areál prohlášen za národní kulturní památkou a v posledních letech prošel nákladnou a rozsáhlou rekonstrukcí (za přispění fondů EU a tzv. Norských fondů). Dnes v jeho areálu sídlí Muzeum středního Pootaví, Šmidingerova knihovna, nově opravené sály (Rytířský sál, Maltézský sál, sál U Kata) v budově bývalého panského pivovaru využívá k představením a výstavám Městské kulturní středisko.
Barokní mariánský sloup uprostřed Palackého náměstí z let 1730–1740, též morový, dříve stál na Velkém náměstí, na místě staršího sloupu z roku 1586
Kostel sv. Markéty z let 1580–1583 podle plánů V. Vogarelliho na místě staršího kostela, průčelí upraveno roku 1777. Jednolodní stavba se síťovou klenbou a věží.
Masné krámy (čp. 142) – původní středověká zástavba
Domy čp. 44 a 45 – tzv. Papežovy domy
pamětní deska T. G. Masaryka na domě čp. 47 (Velké nám.) s reliéfem profesora a nápisem: "V tomto domě promluvil 16. 2. 1891 svoji kandidátní řeč před svým zvolením za poslance do Říšské rady první prezident Československé republiky T. G. Masaryk"
Pamětní deska Josefa Skupy na domě čp. 140 (dříve hostinec U Švehlů)
Pozdně empírový gloriet – drobná stavba podobající se otevřenému antickému chrámu z roku 1837, nachází se na umělém návrší v Rennerových sadech
Stonehenge – replika brány pravěké svatyně, autor Pavel Pavel, který si na tom zkoušel teorii o stavbě Stonehenge v Anglii
Memento strakonických Židů – podoba sedmiramenného svícnu menora, uprostřed doplněný kamenem z řeky Otavy – se nachází u Měšťanského pivovaru nedaleko stavby nové lávky (2009)
Zaniklé stavby
Na návrší Kalvárie západně od strakonického hradu stála gotická kaple Povýšení svatého Kříže, v jejímž okolí se rozprostíral hřbitov. Na něm podle lidové pověsti byl pochován legendární Švanda dudák. Ke kapli vedla Křížová cesta.
Rodný dům básníka národního obrození, kritika a překladatele Františka Ladislava Čelakovského – Jeho rodný domek stával v současné Čelakovského ulici, při městských hradbách, vedle Rennerových sadů. Podle pamětníků byl tento dům zbořen zhruba kolem roku 1978, a to především kvůli jeho špatnému a zchátralému stavu. Mnoho místních obyvatel tím bylo velmi rozhořčeno, místo zboření by uvítali především jeho rekonstrukci[39].
Strakonická synagoga [40] – Židovská synagoga stávala na místě dnešního dětškého hřiště a parku za dnešním obchodním domem Prior. Byla postavena židovskou obcí v roce 1860. Nahradila starší dřevěnou synagogu, která se zhroutila při svatebním obřadu v roce 1858. Stržena, zcela zničena, byla roku 1976 cíleně při velké komunistické přestavbě (tzv. asanaci) města, která probíhala v sedmdesátých letech 20. století. Je zde umístěn malý památník v úrovni terénu ve tvaru židovské hvězdy.
Husův sbor v Bezděkovské ulici – Modlitebna a fara Českobratrské církve evangelické ve Strakonicích byly jako jednotný celek postaveny r. 1936 v tradicionalistickém stylu s vlivy rondokubismu. V roce 2019 budova prakticky zanikla po letech relativního chátrání a dlouhodobého nezájmu jak široké veřejnosti, tak místní samosprávy, kdy již soukromým vlastníkem byla postavena za využití pouze některých konstrukčních prvků původní budovy Husova sboru (ostatní části při přípravě nové stavby strženy) nová budova určená ke komerčním a obytným účelům.
Jan Zdeněk Cvrček (1915–2005), lékař, mykolog a publicista. Byl internistou na strakonické poliklinice, ředitelem okresního ústavu národního zdraví, přednostou oddělení klinické biochemie. Krátce před smrtí dokončil knihu pamětí, kterou věnoval rodným Strakonicím.[42]
↑Statistický lexikon obcí v Republice československé 1921. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1924. 598 s. S. 353.
↑Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1934. 613 s. S. 331.
↑Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869–2005 – 1. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2014-12-16]. S. 252, 253, záznam 90. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-12-15.
↑Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2017-01-16]. Dostupné online.
↑Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005, II. díl. Praha: Český statistický úřad, 2006. ISBN80-250-1311-1. S. 120, 333, 452 a 461.
↑ Výsledky voleb ve Strakonicích. www.volby.cz [online]. [cit. 2018-11-23]. Dostupné online.
↑TVRDOŇ, Jan; JANÁKOVÁ, Barbora. Volby ve Strakonicích neplatí. Město plíživě omezovalo opozici kampaň, řekl soud. Deník N [online]. [cit. 2018-11-23]. Dostupné online.
↑ Opakované volby ve Strakonicích vyhrálo hnutí Strakonická Veřejnost a ovládlo zastupitelstvo. iROZHLAS [online]. 2019-12-15 [cit. 2024-01-21]. Dostupné online.
↑ Jasným vítězem voleb ve Strakonicích je hnutí Strakonická Veřejnost, získalo přes 61 procent hlasů. České Budějovice [online]. 2022-09-24 [cit. 2024-01-21]. Dostupné online.
↑ŠKOTKO, Petr. Strakoničtí zastupitelé mají za sebou ustavující jednání.. Strakonický deník. 2022-10-19. Dostupné online [cit. 2024-01-21].
↑RETRO: Fezy ze Strakonic znal celý svět. Nosily je v islámských zemích i armádě [online]. [cit. 2024-02-01]. Dostupné online.
↑Strakonice – vlastivědný sborník. 2. díl, Kapitoly ze společenského života. 1. vyd. Strakonice: Město Strakonice, 2003. 399 s. ISBN80-239-1640-8. S. 368.
↑Strakonice – vlastivědný sborník. 2. díl, Kapitoly ze společenského života. 1. vyd. Strakonice: Město Strakonice, 2003. 399 s. ISBN80-239-1640-8. S. 370.
↑Šmidingerova knihovna ve Strakonicích: 165 let: 1843-2008. 1.. vyd. Strakonice: Šmidingerova knihovna, 2008. 23 s.
↑ Výroční zpráva za rok 2018. Šmidingerova knihovna Strakonice [online]. [cit. 2019-07-08]. Dostupné online.