Období 60. a 70. let 20. století je spojeno s událostmi tzv. Sandinistické revoluce. V roce 1979 došlo v Nikaragui k převratu, kdy byl svržen diktátorský režim rodu Somozů a moci se chopili Sandinisté, levicová strana hlásící se k marxismu a teologii osvobození. Během své vlády zdokonalili infrastrukturu, vybudovali průmysl a zvýšili gramotnost obyvatelstva. Na nástup Sandinistů k moci reagovaly Spojené státy ekonomickými sankcemi a podporou opozičních povstaleckých skupin Contras. Americká podpora těchto organizací vyšla plně najevo v aféře Írán-Contras. Sandinisté byli od roku 1979 do 1990 jedinou vládní stranou v Nikaragui. V letech 1990 až 2006 byli v opozici, dnes jsou opět u moci. V letech 1997 až 2002 byl prezidentem Nikaraguy José Arnoldo Alemán Lacayo.
V roce 2007 se prezidentem stal Daniel Ortega. Ortega byl zvolen prezidentem i v následujících volbách, přestože to tehdejší ústava nepovolovala. V roce 2014 došlo k její transformaci, která znovuzvolení umožňuje a dává prezidentovi přímou kontrolu nad armádou a policií. Zároveň dochází k neustálému zmenšování prostoru pro nezávislé nevládní organizace. Většina médií je v rukou státu, což ještě více zhoršuje lidskoprávní situaci v zemi.[2]
Nikaragujský státní znak je trojúhelník, ve kterém se na hranicích dvou oceánů zvedá pět zelených vulkánů. Nad nimi je frygická čapka svobody, okolo které jsou sluneční paprsky a duha míru. Okolo trojúhelníku je do kruhu text zlatým písmem, v horní části opis „REPÚBLICA DE NICARAGUA" (českyNikaragujská republika) a v dolní „AMERICA CENTRAL" (českyStřední Amerika).
Jezero Nikaragua bylo kdysi spojené s oceánem. Tektonické procesy vytvořily později nové pohoří, a tak se jezero oddělilo od oceánu. V jezeře žijí žraloci bělaví, kteří sem z moře pronikli po řece San Juan; v minulosti byla tato populace pokládána za samostatný endemický druh sladkovodních žraloků Eulamia nicaraguensis.[3][4] Na jezeře je několik vulkanických ostrovů (např. Ometepe, Zapatera).
Nikaragua je jedním z nejchudších států v Latinské Americe. HDP počítaný v paritě kupní síly na obyvatele v roce 2018 dosáhl hodnoty 5 533 mezinárodních dolarů. Nikaragua je členem DR-CAFTA. Nejvýznamnější položky nikaragujského exportu jsou výrobky textilního průmyslu, izolované vodiče a kabely a dále zemědělské produkty – hovězí maso, káva, tabákové výrobky a mořské plody.[5]
Rozvíjejícím se odvětvím ekonomiky je také turismus.[6]
Nikaragua je unitární stát. Je rozdělena do 15 departementů a 2 autonomních regionů. Těchto 17 územních celků se dále dělí na 152 municipios (obdoba českých okresů).
↑THORSON, Thomas. Movement of Bull Sharks, Carcharhinus Leucas, Between Carribean Sea and Lake Nicaragua Demonstrated by Tagging. Investigations of the Ichthyofauna of Nicaraguan Lakes. 1976-01-01. Dostupné online [cit. 2024-12-19].
↑ Nikaragua: Opomíjená perla střední Ameriky, která má co nabídnout a kde si turistů skutečně váží. Reflex.cz [online]. [cit. 2021-07-23]. Dostupné online.
Literatura
KAŠPAR, Oldřich. Dějiny Karibské oblasti. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. ISBN80-7106-557-9.
Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Nicaragua Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009 [cit. 2011-08-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-21. (anglicky)
Bureau of Western Hemispehere Affairs. Background Note: Nicaragua [online]. U.S. Department of State, 2011-08-01 [cit. 2011-08-21]. Dostupné online. (anglicky)
CIA. The World Factbook - Nicaragua [online]. Rev. 2011-08-16 [cit. 2011-08-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-02-13. (anglicky)
ARGUELLO, Rosendo, a kol. Nicaragua [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-21]. Dostupné online. (anglicky)
.svg)
