Kostarika (španělskyCosta Rica, český doslovný překlad Bohaté pobřeží), plným názvem Kostarická republika (španělskyRepública de Costa Rica), je republika ve Střední Americe. Sousedními státy jsou na severu Nikaragua (délka hranice 300 km[3]) a na jihu Panama (363 km[3]). Západní pobřeží Kostariky omývají vody Tichého oceánu, východní Karibské moře. Celková délka kostarického pobřeží je 1466 km[3] (z toho 212 km na Karibiku a 1254 km na Pacifiku).
V prostředí politické nestability a nejistoty, či vojenských vlád a občanských válek ve středoamerickém regionu během 2. poloviny 20. století je Kostarika světlá výjimka demokratické vlády. Ze zákona je v zemi dáno, že každý občan (muž či žena) starší 18 let musí jít k volbám a jejich hlas skutečně rozhoduje, která strana bude vládnout. Demokratická vláda je u moci již od roku 1902 a jediná občanská válka proběhla roku 1948. Trvala pouhé dva měsíce a jejím důsledkem bylo rozpuštění armády, následované změnou ústavy, která roku 1949 zakázala státu vytvořit armádu.[5] Tato situace, kdy stát nemá stálou armádu, trvá dodnes.
Kostarická vlajka je tvořena listem o poměru stran 3:5 s pěti vodorovnými pruhy – modrým, bílým, červeným, bílým a modrým o poměru šířek 1:1:2:1:1. V levé části prostředního pruhu je v bílém oválu státní znak.
Kostarický státní znak má ve štítu štítu tři vulkány. Pod vulkány je zeleně vyobrazena pobřežní nížina, pevninu ze dvou stran omývají dva oceány (Atlantský a Tichý), na každém z nich je vyobrazena obchodní loď s kostarickou vlajkou na zádi. V levé části štítu vychází slunce. Nad štítem je modrá stuha s nápisem „AMERICA CENTRAL“. Níže pod ní jsou dvě myrtové ratolesti a bílá stuha s textem „REPUBLICA DE COSTA RICA“. Pod touto stuhou je vyobrazeno sedm hvězd.
Kostarická hymna je píseň Noble patria, tu hermosa bandera (českyVznešená vlasti, tvá krásná vlajka). Hudbu složil Manuel María Gutiérrez, slova napsal José María Zeledón Brenes.
Přírodní podmínky
Páteří země jsou tři pohoří, která se táhnou souvisle od severozápadu k jihovýchodu celým územím státu; jsou to Cordillera de Guanacaste, Cordillera Central a Cordillera de Talamanca. Nejvyšší horou Kostariky je 3 820 metrů vysoká hora Chirripó v pohoří Cordillera de Talamanca. Pohoří tak oddělují od sebe dvě nížiny, které se nacházejí na severu a na západě. Ve střední části země je pánevní oblast zvaná Centrální údolí, kde žije většina obyvatelstva země. Větší část nížin v okolí oceánu je pokryta mokřinami a bažinami. Karibské pobřeží je poměrně málo členité, naopak pacifické pobřeží je tvořeno několika většími poloostrovy a zálivy – např. poloostrov Nicoya a stejnojmenný záliv Nicoya nebo poloostrov Osa. Území Kostariky je z 51 % pokryto lesními porosty, zemědělská půda zaujímá 37 % rozlohy státu.[6]
Klimatické podmínky jsou v různých částech státu rozdílné. V Köppenově klasifikaci podnebí jsou zařazeny do pěti rozdílných kategorií: podnebí tropického dešťového pralesa (Af), tropické monzunové podnebí (Am), savanové podnebí se suchými zimami (Aw), monzuny ovlivněné mírné oceánické podnebí (Cwb) a mírné oceánické podnebí (Cfb).[7] Podnebí CWb a Cfb jsou typická pro horské oblasti.
V roce 2020 existovalo 29 kostarických národních parků, které pokrývaly téměř 630 000 ha, což představuje více než 12 % rozlohy státu.[8] Tři z nich jsou zapsány i na seznamu Světového dědictví UNESCO.[9]
Kostarika je jediným tropickým státem na světě (k roku 2020), který zastavil odlesňování a naopak znovu zalesňuje již vykácené oblasti. Do konce 80. let 20. století přišla o asi třetinu až polovinu svého pralesa, v 90. letech ale přišla radikální změna a kácení bylo zakázáno. K roku 2020 bylo lesem pokryto téměř 60 % území, přičemž tento ukazatel se posledních pět let každoročně zvyšuje o asi 0,3 %.[10][11]
V Kostarice žije 500 000 druhů rostlin a živočichů. Na svém území o rozloze (cca dvě třetiny České republiky) soustředí téměř 6 % biodiverzity celé planety[12].
Hospodářství
Kostarika se stala první středoamerickou zemí, která začala vyvážet do světa banány a kávu. Vhodnou situaci nastartovala osvícená vláda v 19. století, která nabídla bezplatně půdu všem, kteří se zavázali pěstovat kávu na vývoz, což paradoxně ve 20. století přineslo zemi stabilitu. Není zde stejná situace jako v okolních zemích, kde většinu půdy vlastní pár nejbohatších statkářů. V 80. letech 20. století však byla země zasažena ekonomickou krizí spojenou s poklesem světových cen kávy a banánu, kterou následovala vysoká inflace, jež ještě více podlomila hospodářství země. Vláda vyhlásila úsporný program v roce 1989, který však nepřinesl plánované výsledky, ale i přes to se hospodářství dostalo roku 1996 do 6% růstu. Bohužel pro Kostariku neměl tento výsledek dlouhého trvání a následoval opětovný útlum, který byl podpořen vysokými veřejnými výdaji.
Kostarika je členem DR-CAFTA. Významné exportní výrobky jsou zdravotnické přístroje, protézy a medikamenty, dále čerstvé banány, tropické ovoce, potravinové výrobky a káva.[13]
Země má velká ložiska bauxitu, síry a rud železa, což zajišťuje zemi do budoucna pozitivní vyhlídky na opětovný ekonomický růst. V dnešních dnech probíhá na území Kostariky pouze těžba zlata a stříbra. Horský ráz krajiny vytváří příhodné podmínky pro tvorbu hydroelektráren. Země je dnes energeticky soběstačná. Horská krajina také láká turisty, kteří se začínají stávat důležitou složkou ekonomiky. Příjmy z turismu v roce 2017 představovaly 6,7 % celkového státního HDP.[14]
Kostarika je nejnavštěvovanější zemí Střední Ameriky,[15] v roce 2019 ji navštívily přes 4 miliony lidí. Hlavním lákadlem Kostariky jsou národní parky a chráněná území.[16] V Kostarice se nachází čtyři památky světového dědictvíUNESCO a 29 národních parků, které dohromady zabírají přes 12 % rozlohy země.[17]
Nachází se zde dvě mezinárodní letiště – a to v hlavním městě San José a na severozápadě země ve městě Liberia.[18]
Politický systém
Kostarika je prezidentskou republikou – prezident vykonává funkci hlavy státu i hlavy vlády a je volen na čtyřleté funkční období. Legislativním orgánem Kostariky je jednokomorové zákonodárné shromáždění, které se skládá z 57 poslanců. Kostarika je považována za jednu z nejstabilnějších demokracií v Latinské Americe.[19]
Dne 1. června 2007 Kostarika přerušila diplomatické vztahy s Tchaj-wanem a navázala vztahy s Čínou. Stala se tak prvním středoamerickým státem, který takto učinil.
Největší skupinu obyvatelstva tvoří běloši španělského původu.[23] Skladbou obyvatel se Kostarika liší od ostatních středoamerických států, kde převládá obyvatelstvo smíšeného a indiánského původu.
Průměrná délka života v zemi dosahovala v roce 2020 80,6 let[9].
Na základě měření Indexu šťastné planety získala pětimilionová Kostarika dvakrát světové prvenství a to v letech 2009 a 2012[9].
Kostarika se od roku 1936 zúčastňuje olympijských her. K roku 2019 získala čtyři medaile a všechny v plavání. Navíc všechny medaile získali příslušníci jedné rodiny: Tři z nich vybojovala Claudia Pollová (zlato v Atlantě 1996 a dva bronzy ze Sydney 2000) a jednu, stříbrnou, její starší sestra Silvia Pollová, na olympiádě v Soulu roku 1988.[24][25]
Kostarika se odlišuje od jiných zemí svým jasným důrazem na vzdělávání. Tomu se věnuje rovnou 14 článků Ústavy. Podpora vzdělávání a vytváření příznivých podmínek pro vzdělávání obyvatel je vnímáno již od získání nezávislosti v roce 1821 jako první povinnost státu. Historici hovoří o Estado educador. Vzdělávací složka tvoří dlouhodobě od 20–30 % veřejného rozpočtu.
↑Anuario Estadístico de América Latina y el Caribe (oddíl 3.4 TIERRAS Y SUELOS) [online]. Hospodářská komise pro Latinskou Ameriku a Karibik [cit. 2014-07-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-28. (španělsky)
↑Onservanta Countries [online]. Pacifická aliance [cit. 2021-02-15]. Dostupné online. (anglicky)
↑Atlas cantonal de Costa Rica [online]. Kostarický parlament [cit. 2024-03-31]. Dostupné online. (španělsky)
↑Costa Rica. Cantidad total de población por provincia, 2022 [online]. Kostarický statistický úřad INEC [cit. 2024-03-31]. Dostupné online. (španělsky)
↑ Claudia Poll Bio, Stats, and Results. Olympics at Sports-Reference.com [online]. [cit. 2019-09-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-03-27. (anglicky)
↑ Silvia Poll Bio, Stats, and Results. Olympics at Sports-Reference.com [online]. [cit. 2019-09-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-15. (anglicky)
.svg)
.svg)
.jpg)
.svg)
