Chlorid skanditý (ScCl3) je sloučenina skandia a chloru se vzorcem ScCl3. Používá se hlavně při laboratorním výzkumu. Je komerčně dostupný v bezvodé formě i jako hexahydrát (ScCl3 • 6H2O).
Struktura
ScCl3 krystalizuje ve vrstvené struktuře typu BiI3, s osmistěnnými skandiovými centry.[1] V plynném skupenství při 900 K převládá monomerní ScCl3, dimer Sc2Cl6 má přibližně 8% zastoupení.[2] Z elektronového difrakčního spektra je patrné, že monomer má rovinný tvar molekuly.[2]
Reakce
Chlorid skanditý se rozpouští ve vodě za vzniku iontů [Sc(H2O)x]3+ (x je pravděpodobně 7 nebo vyšší). Při vystavení vzdušné vlhkosti vzniká hexahydrát, který má strukturu trans-[ScCl2(H2O)4]Cl·2H2O.[3] S méně zásaditým ligandem tetrahydrofuranem vytváří ScCl3 komplex ScCl3(THF)3 tvořící bílé krystaly. Tento komplex rozpustný v tetrahydrofuranu se používá k přípravě organických sloučenin skandia.[4] ScCl3 byl převeden na odpovídající dodecylsulfátovou sůl, která byla zkoumána jako možný katalyzátor aldolových reakcí.
Redukce
Při první přípravě kovového skandia byla použita elektrolýza eutektické taveniny chloridu skanditého a dalších solí při 700–800 °C.[5]
ScCl3 reaguje se skandiem za vzniku řady chloridů, v nichž má skandium oxidační číslo nižší než 3 (ScCl, Sc7Cl10, Sc2Cl3, Sc5Cl8 a Sc7Cl12),[6] například redukcí ScCl3 kovovým skandiem za přítomnosti chloridu cesného vzniká sloučenina CsScCl3, která se skládá z lineárních řetězců o složení ScIICl3−.[7]
Použití
Chlorid skanditý se nachází v některých halogenových žárovkách, optických vláknech a laserech.[8]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Scandium chloride na anglické Wikipedii.
- ↑ Crystal Structure of ScCl3 Refined from Powder Neutron Diffraction Data, Fjellvåg, H., Karen, P., Acta Chemica Scandinavica, 48, 294-297, DOI:10.3891/acta.chem.scand.48-0294Je zde použita šablona
{{DOI}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
- ↑ a b Haaland A., Martinsen K-G, Shorokhov D.J, Girichev G.V., Sokolov V.I, J. Chem. Soc., Dalton Trans., 1998, 2787 - 2792, DOI:10.1039/a803339kJe zde použita šablona
{{DOI}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
- ↑ The Rare Earth Elements, Fundamentals and Applications
David A. Atwood, 2012, John Wiley & Sons Inc, ISBN 9781119950974
- ↑ Manzer, L. E., "Tetrahydrofuran Complexes of Selected Early Transition Metals", Inorganic Syntheses, 1982, volume 21, page 135-40.DOI:10.1002/9780470132524.ch31Je zde použita šablona
{{DOI}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
- ↑ FISCHER, Werner; BRÜNGER, KARL; GRIENEISEN, HANS. Über das metallische Scandium. Zeitschrift für anorganische und allgemeine Chemie. 1937, s. 54–62. DOI 10.1002/zaac.19372310107. Je zde použita šablona
{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
- ↑ CORBETT, J.D. Extended metal-metal bonding in halides of the early transition metals. Acc. Chem. Res.. 1981, s. 239–246. DOI 10.1021/ar00068a003. Je zde použita šablona
{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
- ↑ MEYER, Gerd.; CORBETT, John D. Reduced ternary halides of scandium: RbScX3 (X = chlorine, bromine) and CsScX3 (X = chlorine, bromine, iodine). Inorganic Chemistry. 1981, s. 2627–2631. ISSN 0020-1669. DOI 10.1021/ic50222a047. Je zde použita šablona
{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
- ↑ Metal Suppliers Online. (2000). Scandium Chloride
