Rhodium (chemická značka Rh, latinskyRhodium) je drahý kov stříbřitě bílé barvy. Chemicky je mimořádně stálé a má poměrně vysokou teplotu tání. Hlavní uplatnění nalézá ve slitinách s platinou při výrobě termočlánků a chemicky a teplotně odolných součástí průmyslových výrobních zařízení.
Rhodium objevil v roce 1803 anglický chemik William Hyde Wollaston rok poté, co objevil palladium. Název mu dal podle růžové (růže je řeckyrhodon) barvy rhodiových sloučenin. Jedná se o ušlechtilý, odolný a poměrně tvrdý kov, elektricky i tepelně středně dobře vodivý. V přírodě se vyskytuje zejména ryzí a vždy společně s jinými drahými kovy. Největšími světovými nalezišti jsou platinové doly v Jihoafrické republice a pohoří Ural. V Jižní Americe se vyskytuje rhodium společně se zlatonosnými rudami a v Kanadě se nachází jako příměs rud niklu.
Využití
Díky své mimořádné chemické odolnosti se slitiny rhodia s platinou a iridiem používají jako materiál na výrobu odolného chemického nádobí pro rozklady vzorků tavením nebo spalováním za vysokých teplot. Ve sklářském průmyslu slouží jeho slitiny s platinou pro výrobu zařízení na tažení optických vláken.
Značně velkých objemů dosahuje výroba termočlánků pro vysoké teploty na bázi slitin rhodia s platinou.
V omezené míře se rhodium používá k výrobě šperků a k pokovování méně ušlechtilých kovů, v poslední době se často rhodiují stříbrné šperky, které jsou tak chráněny před korozivním černáním a zvyšuje se jejich lesk. Trendem je také rhodiování šperků z bílého zlata, které jsou proti korozi odolné. Šperky z bílého zlata mají totiž přirozeně nažloutlý vzhled a pokovením rhodiem získají zářivě bílý lesk. U bílého zlata plní rhodium také funkci ochrany proti poškrábání, pokud k němu dojde, obrousí se právě první vrstvička rhodia a poškození na zlatě je minimální. Z tohoto důvodu je proto vhodné čas od času pokovení rhodiem obnovit.[2]