Chlorid gallitý

Chlorid gallitý
Model molekuly
Model molekuly
Obecné
Systematický názevChlorid gallitý
Anglický názevGallium trichloride
Gallium(III) chloride
Trichlorogallium
Trichlorogallane
Německý názevGallium(III)-chlorid
Galliumtrichlorid
Sumární vzorecGaCl3
Vzhledbezbarvé krystaly
Identifikace
Registrační číslo CAS13450-90-3
PubChem24012
UN kód4Y6GQD4915
SMILESCl[Ga](Cl)Cl
InChIInChI=1S/3ClH.Ga/h3*1H;/q;;;+3/p-3
Vlastnosti
Molární hmotnost176,082 g/mol
Teplota tání77,9 °C, 351 K, 172 °F
Teplota varu201 °C, 474 K, 394 °F
Hustota2,47 g/cm3
2,053 g/cm3 (při bodu tání)
Rozpustnost ve voděvelmi dobře rozpustný
Bezpečnost
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
[1]
Nebezpečí[1]
NFPA 704
0
3
1
Teplota vznícenínehořlavý
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chlorid gallitý (GaCl3) je sloučenina gallia a chloru. V pevném skupenství vytváří dimer se vzorcem Ga2Cl6.[2]

Příprava

GaCl3 se připravuje přímým slučováním prvků, zahříváním gallia v proudu chloru a přečištěním sublimací za sníženého tlaku.[3][4]:

2 Ga + 3 Cl2 → 2 GaCl3.

Také může být připraven zahříváním oxidu gallitého s chloridem thionylu[5]:

Ga2O3 + 3 SOCl2 → 2 GaCl3 + 3 SO2.

Použití

V experimentu GALLEX prováděném v Laboratori Nazionali del Gran Sasso v Itálii bylo použito 110 tun GaCl3 k detekci slunečních neutrin. V tomto experimentu je vytvářen izotop 71Ge a je měřen jeho radioaktivní rozpad.[6]

Podobné sloučeniny

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gallium trichloride na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Gallium trichloride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Wells, A.F. (1984) Structural Inorganic Chemistry, Oxford: Clarendon Press. ISBN 0-19-855370-6.
  3. ↑ S.C. Wallwork I.J.Worral J.Chem. Soc 1965,1816
  4. ↑ Kovar, R. A. "Gallium Trichloride" Inorganic Syntheses, 1977, volume XVII, pp 167-172. ISBN 0-07-044327-0
  5. ↑ H.Hecht, G.Jander, H.Schlapmann Z. Anorg. Allgem. Chem. Vol.254, p.255 (1947)
  6. ↑ David R. Lide, ed. Handbook of Chemistry and Physics, 85th Edition, Internet Version 2005. CRC Press, 2005.

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Chloridy s prvkem v oxidačním čísle III.
Chlorid aktinitý (AcCl3) • Chlorid hlinitý (AlCl3) • Chlorid americitý (AmCl3) • Chlorid arsenitý (AsCl3) • Chlorid zlatitý (AuCl3) • Chlorid boritý (BCl3) • Chlorid bismutitý (BiCl3) • Chlorid berkelitý (BkCl3) • Chlorid ceritý (CeCl3) • Chlorid kalifornitý (CfCl3) • Chlorid curitý (CmCl3) • Chlorid kobaltitý (CoCl3) • Chlorid chromitý (CrCl3) • Chlorid dysprositý (DyCl3) • Chlorid erbitý (ErCl3) • Chlorid einsteinitý (EsCl3) • Chlorid europitý (EuCl3) • Chlorid železitý (FeCl3) • Chlorid gallitý (GaCl3) • Chlorid gadolinitý (GdCl3) • Chlorid holmitý (HoCl3) • Chlorid joditý (I2Cl6) • Chlorid inditý (InCl3) • Chlorid iriditý (IrCl3) • Chlorid lanthanitý (LaCl3) • Chlorid lawrencitý (LrCl3) • Chlorid lutecitý (LuCl3) • Chlorid manganitý (MnCl3) • Chlorid molybdenitý (MoCl3) • Chlorid dusitý (NCl3) • Chlorid niobitý (NbCl3) • Chlorid neodymitý (NdCl3) • Chlorid niklitý (NiCl3) • Chlorid neptunitý (NpCl3) • Chlorid osmitý (OsCl3) • Chlorid fosforitý (PCl3) • Chlorid promethitý (PmCl3) • Chlorid praseodymitý (PrCl3) • Chlorid plutonitý (PuCl3) • Chlorid rhenitý (ReCl3) • Chlorid rhoditý (RhCl3) • Chlorid ruthenitý (RuCl3) • Chlorid antimonitý (SbCl3) • Chlorid skanditý (ScCl3) • Chlorid samaritý (SmCl3) • Chlorid tantalitý (TaCl3) • Chlorid terbitý (TbCl3) • Chlorid technecitý (TcCl3) • Chlorid thoritý (ThCl3) • Chlorid titanitý (TiCl3) • Chlorid thallitý (TlCl3) • Chlorid thulitý (TmCl3) • Chlorid uranitý (UCl3) • Chlorid vanaditý (VCl3) • Chlorid wolframitý (WCl3) • Chlorid yttritý (YCl3) • Chlorid ytterbitý (YbCl3) • Chlorid zirkonitý (ZrCl3)
viz též Hexachlorethan (C2Cl6) • Hexachlordisilan (Si2Cl6)