Jeho výchova, jak bylo zvykem, probíhala ve vojenském duchu. Jeho otec arcivévoda Karel se snažil vychovat ze svého syna vojáka a skvělého vojevůdce, který by šel v jeho šlépějích. Albrechtovo učení začalo ještě před jeho šestými narozeninami.[1] Mezi jeho učitele patřili např. dr. Jan Bihler, arcibiskupLeopold Maximilian hrabě Firmian, nebo plukovník Karel Cerrini de Monte Valachi. Malý Albrecht byl spíše technicky založený, jeho oblíbeným předmětem se stala matematika. Už jako třináctiletý se stal majitelem pěšího pluku č. 44. a byl jmenován rytířem Řádu zlatého rouna. Od roku 1832 ho učili rakouští odborníci v oblasti taktiky, opevňování a v dalších vojenských předmětech.[2] Vojenskou historii Albrechta vyučoval sám arcivévoda Karel, který se zároveň věnoval praktické stránce Albrechtovy výchovy. V roce 1836 doprovázel svého otce do Prahy na korunovaci císaře Ferdinanda I. českým králem.
První etapa vojenské kariéry
Roku 1837 nastoupil vojenskou službu a jako 2. plukovník byl přidělen k pěšímu pluku č. 13 barona Wimpffena. O dva roky později působil u kyrysnického pluku č. 4 barona Mengena. V roce 1840 byl generálmajorem brigády ve Štýrském Hradci a roku 1843 polní podmaršálek u moravského vrchního velení. V roce 1845 velel jako generál v Dolních a Horních Rakousích a Salcburku.
Albrecht se stal šedou eminencí téměř ve všech vojenských záležitostech. Snažil se o zlepšení vztahů mezi Rakousko-Uherskem a Ruskem. Byl hlavou protiněmecké strany u vídeňského dvora. Protože neměl mužského dědice, adoptoval syny po svém bratrovi Karlu Ferdinandovi.[4] Byli jimi arcivévodové Bedřich,[5]Karel Štěpán a Evžen. Patřil k nejbohatším členům habsburského rodu a vlastnil řadu panství např. panství Ungarisch-Altenburg a Bellye, statky Saybusch, Židlochovice na Moravě a Frýdek ve Slezsku. Na svých statcích budoval parní mlýny, lihovary a rafinérie, olejárny, sýrárny a cukrovary.[6] Založil několik dílen na impregnování telegrafních sloupů. Také byl dědicem umělecké sbírky „Albertina“. Jedinou překážkou ve stáří byl jeho zhoršující se zrak. Na sklonku života už byl téměř slepý. Abrecht Fridrich byl symbolem doby absolutismu, centralismu a dřívějších hodnot. Zemřel v roce 1895 v Arcu. Pohřben je v kapucínské kryptě ve Vídni.
Rodina
V roce 1844 se oženil s Hildegardou, dcerou bavorského krále Ludvíka I., se kterou měl tři děti. Dospělosti se dožila pouze nejstarší dcera.
Marie Terezie (15. července 1845 – 8. října 1927), ⚭ 1865 Filip Württemberský (30. července 1838 – 11. října 1917), vévoda württemberský
Karel Albrecht (3. ledna 1847 – 19. července 1848)
Matylda Marie (25. ledna 1849 – 6. června 1867), zemřela na následky popálenin utrpěných při požáru
Dílo
Gedanken über den militärischen Geist, Wien 1869
Erster offizieller Bericht über die Schlacht bei Custozza am 24. Juni 1866, in: Österreichische Militärische Zeitschrift, Jahrgang 1866, Nr. 2
Instruction für die Generalität und höheren Officiere der k.k. Armee in Italien, in: Österreichische Militärische Zeitschrift 3/1866, Seite 33-60
Das Jahr 1870 und die Wehrkraft der Monarchie, Wien 1870
Über die Verantwortlichkeit im Kriege, Wien 1869 (2. Aufl. Wien 1870)
Wie soll Österreichs Heer organisirrt sein?, Wien 1868
↑PERNES, Jiří. Pod habsburským orlem. České země a Rakousko-Uhersko na přelomu 19. a 20. století. Praha: Nakladatelství Brána, 2006. 205 s. ISBN80-7243-290-7.
Johann Christoph Allmayer-Beck: Der stumme Reiter. Erzherzog Albrecht. Der Feldherr "Gesamtösterreichs", Graz, Wien Köln 1997
Matthias Stickler: Erzherzog Albrecht von Österreich. Selbstverständnis und Politik eines konservativen Habsburgers im Zeitalter Kaiser Franz Josephs, (= Historische Studien, Band 450), Husum 1997
Josef Jakob Holzer, Erzherzog Albrecht. Politisch-militärische Konzeptionen und Tätigkeit als Generalinspektor des Heeres. Wien, Diss. 1974
S: také španělský infant T: také toskánský princ M: také modenský princ P: také portugalský infant B: také belgický princ kurzívou jsou rakouští panovníci
