Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Žalm 95 ("Pojďte, zaplesejme Hospodinu",^[1] podle řeckého číslování žalm 94) je biblický žalm. Není nijak nadepsán, je anonymní (Septuaginta jej připisovala králi Davidovi). Patrně šlo o jeden z liturgických zpěvů z období jeruzalémského chrámu. Podle židovské tradice byl žalm sepsán Mojžíšem a rabín Aryeh Kaplan se na základě midraše domnívá, že byl určen společně s dalšími žalmy, jež sepsal Mojžíš, k použití jako prostředek k dosažení proroctví.^[2]

Jeho obsahem je chvála Boží dobroty a moci, jíž využívá k tomu, aby zajistil štěstí svého lidu. V závěru žalmu je ale připomenuto, že byli Izraelité potrestáni za své selhání a nevěrnost čtyřicetiletým putováním na poušti. Žalm se tedy po sedmém verši zřetelně dělí na dvě části, což vede k domněnce, že šlo původně o fragmenty dvou textů, které byly až v pozdějším období spojeny do jednoho. V římskokatolické církvi je znám pod latinským názvem Venite, exultemus Domino (někdy jen Venite) a je jednou z klíčových součástí liturgie hodin (je hlavní součástí modlitby invitatiorium neboli uvedení do první modlitby dne).

V judaismu je žalm recitován při zahájení Šabatu, kdy je podle siduru součástí liturgie zvané Kabalat Šabat („Přivítání Šabatu“).^[3]

Pojďme, jásejme Hospodinu,

oslavujme Skálu své spásy,

přistupme před něho s chvalozpěvy

a písněmi mu zajásejme!

Neboť veliký Bůh je Hospodin

a veliký Král nade všemi bohy.

V jeho ruce jsou hlubiny země

a jemu patří výšiny hor.

Jeho je moře, vždyť on je učinil,

i souš, kterou zhnětly jeho ruce.

Pojďme, padněme, klaňme se,

poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem!

Neboť on je náš Bůh

a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou.^[4]

• Dílo Sichat Jicchak/Žalm 95 ve Wikizdrojích
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Žalm 95 na Wikimedia Commons