Vickers Windsor používal geodetickou konstrukci jako letoun Vickers Wellington na obrázku.
Letoun měl podobně jako některé předchozí letouny Vickersu geodetickou konstrukci trupu i křídla.[3][4][5]Křídlo letounu mělo eliptický tvar půdorysu o rozpětí 117 stop a 2 palcích (35,71 m). Podvozek letounu byl záďového typu s ostruhovým kolečkem. Hlavní podvozek byl zatažitelný a skládal ze čtveřice jednoduchých kol, které se zatahovaly směrem dozadu do motorových gondol. Každé kolo do jedné ze čtyř gondol. Letoun byl poháněn pístovými motoryRolls-Royce Merlin. První letoun motory Merlin 65, pozdější Merlin 85. V návrzích existovala i možnost, že letoun bude poháněn motory Merlin 100, Bristol Hercules nebo Rolls Royce Clyde I.[6]
Třetí prototyp byl vybaven barbetami na vnějších motorových gondolách s dvojicí 20mm kanónů v každé barbetě, které byly ovládány vzdáleně.[7]
Vznik a vývoj
Společnost Vickers se snažila prosadit s letouny, které využívaly geodetickou konstrukci trupu. Reagovala tak návrhem na specifikaci B.13/36, kterou vyhrál letoun Short Stirling. Další příležitost se naskytla se specifikací B.1/39, ale ani ta nevyšla pro Vickers dobře.[5] Společnost se dočkala až u specifikace B.5/41, která požadovala výškový těžký bombardér s přetlakovou kabinou pro posádku a schopností létat rychlostí 555 km/h ve výšce 9 450 m. Změny v projektu vedly k vypsání nové specifikace B.3/42, která už neobsahovala přetlakovou kabinu. Na základě této specifikace pak firma Vickers představila Typ 447, který dostal jméno Windsor.[5]
Byly postaveny pouhé tři exempláře letounu. První prototyp vzlétl 23. října 1943, druhý prototyp absolvoval svůj první let 15. února1944, třetí prototyp vzlétl 11. července 1944.[1] První prototyp DW506 byl poškozen při nouzovém přistání 2. března 1944. Jeho části posloužily pro testování částí.[5][8]
Letouny byly testovány až do konce války, kdy byla plánovaná sériová výroba 300 kusů zrušena.[1]
Program letounu byl definitivně zrušen 15. března 1946.[6][5] Druhý letoun DW512 byl zničen v červenci 1946.[6][5] Všechny letouny byly sešrotovány.[9]
Varianty
Type 447 (DW506) – první prototyp, poháněný čtveřicí motorů Rolls-Royce Merlin 65 o výkonu 1 315 koní (981 kW).
Type 457 (DW512) – druhý prototyp, poháněný čtveřicí motorů Rolls-Royce Merlin 85 o výkonu 1 315 koní (981 kW).
Type 461 (NK 136) – třetí prototyp, poháněný čtveřicí motorů Rolls-Royce Merlin|Rolls-Royce Merlin 85 o výkonu 1 315 koní (981 kW). Vybaven dvojicí barbet s kanónovou výzbrojí, které se nacházely na koncích vnějších motorových gondol. Byly dálkově ovládané z ocasní části letounu.
Type 479 – projektová varianta letoun poháněná čtveřicí motorů Bristol Hercules[6]
Type 601 (NN673) – rozestavěný letoun poháněný čtveřicí motorů Rolls Royce Clyde I [6]