Třída Kingfisher byla lodní třídabritských protiponorkových šalup z období druhé světové války. Celkem bylo postaveno devět jednotek této třídy. Dělí se do podtříd Kingfisher a Shearwater. Za druhé světové války byly dvě potopeny.
Stavba
Původně byly klasifikovány jako pobřežní šalupy. Elegantní plavidla svým vzhledem připomínala torpédoborce, měla však několik nedostatků, zejména malý ponor snižující účinnost sonaru, nedostatečný dosah a malou rezervu výtlaku neumožňující během války přílišné zesilování výzbroje. Celkem bylo v letech 1934–1939 postaveno devět šalup. Z toho šest patřilo ke třídě Kingfisher a tři poslední k podtřídě Shearwater.[1][2]
Plavidla nesla jeden 102mm kanón a 30 hlubinných pum, vypouštěných pomocí čtyř vrhačů a dvou skluzavek. Pohonný systém o výkonu 3600 hp tvořily dva tříbubnové kotle Admiralty a dvě turbíny Parsons, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 20 uzlů.[1]
Modernizace
Na konci 30. let byl 102mm kanón upraven pro střelbu proti vzdušným cílům. Roku 1940 byla výzbroj posílena o čtyři 12,7mm kulomety Vickers .50 a zároveň byla zásoba hlubinných pum zvětšena na 60 kusů. Nakonec byly roku 1942 kulomety nahrazeny dvěma 20mm kanóny Oerlikon.[1][2]
Služba
Třída byla nasazena ve druhé světové válce. Dvě šalupy byly ve válce ztraceny. Puffin nebyla opravena po těžkém poškození způsobeném výbuchem německé miniponorky a Pintail se potopila na mině. Ostatní byly později vyřazeny, nebo prodány civilním uživatelům.[1][2]