Pro britské námořnictvo bylo postaveno devět ponorek této třídy. První skupinu tvořila prototypová ponorka Oberon, která byla dokončena roku 1927. Byla první britskou ponorkou vyprojektovanou od konce první světové války.[4] Druhou skupinu tvořily ponorky Otway a Oxley, navržené loděnicí Vickers pro Austrálii a dokončené rovněž roku 1927. Velké Británii byly předány roku 1931.[1] Třetí, mírně zvětšená, skupina třídy O byla tvořena ponorkami Odin, Olympus, Orpheus, Osiris, Oswald a Otus.[4]
Postavena pro Austrálii, roku 1931 převedena do britského námořnictva. Prodána do šrotu 1945.
Oxley (P55, ex AO1)
Oxley
Vickers, Barrow
srpen 1925
29. června 1926
červenec 1927
Postavena pro Austrálii, roku 1931 převedena do britského námořnictva. Dne 10. září 1939 poblíž Norska omylem potopena ponorkou HMS Triton.
Odin (P84, N 84)
Odin
Chatham Dockyard
červenec 1927
5. května 1928
prosinec 1929
Dne 13. června 1940 byla v centrálním Středomoří potopena italským torpédoborcem Strale.
Olympus (P35, N35)
Odin
William Beardmore and Co.
duben 1927
11. prosince 1928
červen 1930
Dne 8. května 1942 poblíž Malty potopena minou.
Orpheus (P46, N46)
Odin
William Beardmore and Co.
duben 1927
26. února 1929
září 1930
Dne 19. června 1940 byla u Tobruku potopena italským torpédoborcem Turbine.
Osiris (P67, N67)
Odin
Vickers, Barrow
květen 1927
19. května 1928
únor 1929
Prodána do šrotu 1946.
Oswald (P58, N58)
Odin
Vickers, Barrow
květen 1927
19. června 1928
květen 1929
Dne 1. srpna 1940 byl ve Středomoří potopena italským torpédoborcem Ugolini Vivaldi.
Otus (P92, N92)
Odin
Vickers, Barrow
květen 1927
31. srpna 1928
červenec 1929
Vyřazena a roku 1946 potopena.
Konstrukce
Podtřída Oberon
Výzbroj tvořil jeden 102mm/40 kanón QF Mk.IV (později Mk.XII) a osm 533mm torpédometů (šest příďových a dva záďové). Neseno bylo celkem 16 torpéd Mk.IV, později Mk.VIII. Pohonný systém tvořily dva diesely Admiralty o výkonu 2950 hp a dva elektromotory o výkonu 1350 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 13,75 uzlu na hladině a 7,5 uzlu pod hladinou. Operační hloubka ponoru byla 200 stop.[1]
Podtřída Oxley
Ponorka byla mírně větší (83,82 x 8,42 x 4,79 m) a s větším výtlakem (1636/1872 t). Díky lepšímu tvarování trupu dosahovaly vyšší rychlosti. Výzbroj tvořil jeden 102mm/40 kanón QF Mk.IV (později Mk.XII) a osm 533mm torpédometů (šest příďových a dva záďové). Pohonný systém tvořily dva diesely Vickers o výkonu 3100 hp a dva elektromotory o výkonu 1350 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 15 uzlů na hladině a 8,5 uzlu pod hladinou.[1]
Podtřída Odin
Pozornost byla věnována dalšímu zvýšení rychlosti ponorek. Ponorka byla mírně větší (86,41 x 9,12 x 4,9 m) a s větším výtlakem (1781/2038 t). Výzbroj tvořil jeden 102mm/40 kanón QF Mk.IV (později Mk.XII) a osm 533mm torpédometů (šest příďových a dva záďové). Neseno bylo celkem 14 torpéd Mk.IV, později Mk.VIII. Přebít přitom šlo pouze přední torpédomety. Pohonný systém tvořily dva diesely Admiralty o výkonu 4520 hp a dva elektromotory o výkonu 1390 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 17,5 uzlu na hladině a 8 uzlů pod hladinou. Operační hloubka ponoru byla 300 stop.[2]
Modifikace
Za války byla výzbroj přeživších ponorek posílena o jeden 20mm kanón.[4]
Operační služba
Britské námořnictvo své ponorky nasadilo ve druhé světové válce. Šest ponorek bylo za války ztraceno.[4]
Odkazy
Reference
↑ abcdeGARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1922–1946. Annapolis: Naval Institute Press, 1980. S. 47. (anglicky)