Stavba tří lehkých křižníků byla objednána v březnu 1918. Při jejich vývoji byl po dlouhé době kladen důraz na vysokou rychlost, neboť bylo plánováno jejich nasazení proti německým minovým křižníkům třídy Brummer. Slabší byla naopak výzbroj a dosah. Pohonný systém byl převzat z vůdčích lodí torpédoborců třídy Shakespeare, byl však zdvojen. Po skončení první světové války byla stavba třetí jednotky Euphrates zrušena a stavba prvních dvou byla zpomalena. Dvojice postavených křižníků byla do služby zařazena v roce 1926.[1]
Detail křižníku HMS Enterprise. Vidět je torpédomet, palubní hydroplán a jeden 152mm kanónDvoudělová věž křižníku Enterprise
Výzbroj tvořilo sedm 152mm kanónů BL 6-inch L/45 Mk.XII, které byly u Emeraldu lafetovány po jednom a v případě Enterprise byly dva z nich umístěny v pokusné příďové dvoudělové věži Mk.XXI (později použité u tříd Leander a Arethusa). Další výzbroj představovalo pět protiletadlových 102mm kanónů QF 4 in L/45 Mk.V, čtyři 47mm kanóny, tři 40mm kanóny QF 2 pdr Mk.II (Pom-pom) a dvanáct 533mm torpédometů. Pohonný systém tvořilo osm kotlů a čtyři turbínová soustrojí o výkonu 80 hp, pohánějící čtyři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 33 uzlů.[1]
Modifikace
Na sklonku 20. let přitom byly trojhlavňové torpédomety vyměněny za čtyřhlavňové a jejich celkový počet se tak zvýšil o čtyři. Během války se složení, především lehké výzbroje, dále měnilo.
