PROFILPELAJAR.COM

	Taihó
Základní údaje
Typ	letadlová loď
Uživatelé	Japonské císařské námořnictvo
Jméno podle	fénix
Zahájení stavby	10. července 1941
Spuštěna na vodu	7. dubna 1943
Uvedena do služby	7. března 1944
Osud	potopena 19. června 1944
Předchůdce	třída Šókaku
Následovník	Šinano
Takticko-technická data
Výtlak	29 300 t (plný); 37 720 t (standardní)
Délka	253 m (na vodorysce); 260 m (max.)
Šířka	27,7 m (na vodorysce)
Ponor	9,59 m
Pohon	4 parní turbíny, 8 kotlů; 160 000 ks
Rychlost	33,3 uzlu
Dosah	8000 nám. mil při 18 uzlech
Posádka	1751
Pancíř	55mm boky; 95mm letová paluba; 25mm boky hangáru; až 90mm hangárová paluba
Výzbroj	12× 100mm kanón typu 98 (6×2); 51× 25mm kanón typu 96 (17×3)
Elektronika	2× 21-gó, 13-gó
Letadla	61

Taihó (japonsky: 大鳳) byla letadlová loď japonského císařského námořnictva z doby druhé světové války. Jako první japonská letadlová loď byla vybavena pancéřovanou letovou palubou.^[2] Je považována za nejlepší postavenou japonskou letadlovou loď.^[1]^[2] Taihó byla krátce po zařazení do služby potopena americkou ponorkou USS Albacore (SS-218).

Stavba

Vývoj plavidla začal roku 1939. Plavidlo vycházelo z třídy Šókaku, avšak bylo značně vylepšeno. Novinkou bylo použití pancéřované letové paluby, která byla integrální součástí konstrukce trupu. To výrazně zlepšovalo odolnost plavidla, obdobně jako např. u britské třídy Illustrious. Plavidlo postavila loděnice Kawasaki v Kobe. Stavba byla zahájena 10. července 1941, dne 7. dubna 1943 byla loď spuštěna na vodu a 7. března 1944 byla uvedena do služby.^[1] Původně byla plánována stavba série sesterských lodí Taiho. Po vypuknutí války však nebyla uskutečněna.^[2]

Konstrukce

Plavidlo mělo průběžnou letovou palubu s velitelskou nástavbou na pravoboku a doprava skloněným komínem. S dvoupatrovým hangárem byla spojena dvojicí výtahů. Letová paluba byla mezi oběma výtahy chráněna 95mm pancířem, oba výtahy chránil 50mm pancíř. Pancéřovány byly také boky trupu a muniční sklady. Neseno mohlo být až 61 letounů. Jako jediná japonská letadlová loď Taihó nesla moderní 100mm kanóny typu 98. Celkem jich nesla dvanáct ve dvouhlavňových věžích a dále sedmnáct trojhlavňových 25mm kanónů typu 96.^[2] Pohonný systém tvořilo osm kotlů Kampon a čtyři parní turbíny Kampon o výkonu 160 000 ks, pohánějící čtyři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 33,3 uzlů (61,7 km/h). Dosah byl 8000 námořních mil (14 816 km) při 18 uzlech (33,3 km/h).^[1]

Služba

Do služby byla Taihó přijata 7. března 1944, následně se zapojila do bojů druhé světové války a červnu 1944 se zapojila do bitvy ve Filipínském moři, kde byla vlajkovou lodí viceadmirála Džisabura Ozawy. Dne 19. června 1944 byla potopena jediným torpédem vypuštěným americkou ponorkou USS Albacore (SS-218) třídy Gato, která na cíl vypálila 6 torpéd, 1 zničil pilot podpraporčík Sakio Komacu, který uviděl bílé brázdy unikající z torpéd Mark 14, porušil formaci a svým letounem nalétl do jeho dráhy, další 4 minuly a poslední zasáhlo loď pod „ostrov“ přímo do nádrží s leteckým benzínem, zásah taktéž vyřadil přední hangárový výtah, který se zasekl. Kolem 14:30, 6 a půl hodiny po zásahu následoval několik výbuchů benzínových par uvnitř lodi, které dle očitého svědectví nadzdvihly pancéřovou letovou palubu a boky lodi vyrazily. Ozawa hodlal zemřít se svou lodí, ale byl přesvědčen důstojníky aby se přesunul na křižník Haguro, krátce poté co vzal s sebou portrét císaře Hirohita, nastoupil do člunu a odplul, v 16:28 následoval další mohutný výbuch, po němž se loď potopila zádí napřed do hlubin Filipínského moře a 1 650 z 2 150 mužů a důstojníků vzala s sebou na dno.^[2]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d TAIHO aircraft carrier (1944) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-02-12]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ^d ^e PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 288 s. ISBN 80-206-0357-3.

Literatura

PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Taihó na Wikimedia Commons
TULLY, Anthony P. IJN Taiho: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 2001, rev. 2007-06-19 [cit. 2019-10-07]. Dostupné online. (anglicky)
IJN TAIHO: Japan's armoured flight deck aircraft carriers [online]. armouredcarriers.com [cit. 2020-10-27]. Dostupné online. (anglicky)
Drachinifel: IJN Taiho - Always Train Your Crew na YouTube (anglicky)
CentralCrossing: Developing Taiho na YouTube (anglicky)