Sü Siang-čchien
Narození	8. listopadu 1901 Wu-tchaj
Úmrtí	21. září 1990 (ve věku 88 let) Peking
Alma mater	Vojenská akademie Whampoa
Povolání	politik
Ocenění	stratég Čínské lidové osvobozenecké armády
Politická strana	Komunistická strana Číny
Děti	Xu Xiaoyan
Funkce	poslanec Všečínského shromáždění lidových zástupců ministr národní obrany Čínské lidové republiky
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sü Siang-čchien (čínsky pchin-jinem Xú Xiàng​qián, znaky 徐向前, 8. listopadu 1901 — 21. září 1990) byl čínský komunistický vojevůdce a politik, maršál Čínské lidové republiky. od 20. let se účastnil občanské války v Číně v řadách Komunistické strany Číny a čínské Rudé armády, v první polovině 30. let velel 4. frontu komunistických vojsk, později bojoval v severní Číně. Vynikl jako výborný taktik a vojenský manažer, schopný sestavit dobře vycvičená a vystrojená, disciplinovaná vojska a úspěšně je použít v boji. Po založení Čínské lidové republiky byl náčelníkem generálního štábu Čínské lidové osvobozenecké armády, členem (1937–1987) a místopředsedou (1966–1987) ústřední vojenské komise KS Číny, členem ústředního výboru KS Číny (1945–1985) a také politbyra (1966–1969 a 1977–1985). Roku 1955 obdržel hodnost maršála Čínské lidové republiky, jako jeden z deseti nejvýznamnějších komunistických vojevůdců. Zastával i vysoké státní funkce, místopředsedy státního výboru obrany (1954–1975), místopředsedy stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (parlamentu, 1965–1978), poté ministra obrany (1978–1981) a místopředsedy vlády (1978–1980).

Sü Siang-čchien se narodil roku 1901 v okrese Wu-tchaj na severovýchodě provincie Šan-si (dnes v prefektuře Sin-čou) v rodině chudého venkovského učitele.^[1] Krátce pracoval v knihkupectví, poté navštěvoval Tchaj-jüanskou normální školu, kterou absolvoval v roce 1923. Po ukončení studia působil jako učitel, načež i přes námitky rodičů v červnu 1924 nastoupil do první skupiny studentů Vojenské akademie Whampoa.^[1]

Po absolvování akademie zastával v letech 1925–1927 různé důstojnické hodnosti v Národní revoluční armádě. V roce 1926 se zúčastnil Severního pochodu, velel rotě^[2] ve 4. sboru generála Čang Fa-kchueje. Po úspěšném tažení zůstal ve Wu-čchangu, kde vyučoval na vojenské akademii. Během výuky ve Wu-čchangu, roku 1927, vstoupil do Komunistické strany Číny.^[1]

Po zániku nacionalisticko-komunistické aliance v roce 1927 Sü odešel do ilegality. Neúspěšného povstání v Nan-čchangu se nezúčastnil, krátce poté ve spolupráci s Jie Ťien-jingem vedl jiné neúspěšné povstání v Kantonu v prosinci 1927. Po jeho porážce ustoupil do sovětské oblasti Chaj-lu-feng (do pobřežních horských okresů na východě provincie Kuang-tung). Zde v lednu 1928 převzal velení nad 4. divizí čínské Rudé armády.^[1]

Na jaře 1929 byl vedením strany (Čou En-laj) přeložen do centrální Číny, na severovýchod provincie Chu-pej, kde v sovětské oblasti E-jü-wan převzal 31. divizi (v 11. sboru) čínské Rudé armády.^[3] V dubnu 1931 byla tato vojska přečíslována na 1. divizi 1. sboru. Na podzim 1930 Sü se svou divizí úspěšně bojoval podél železniční trati Peking-Chan-kchou, v srpnu zničil pluk nacionalistické armády a ukořistil 1000 moderních německých pušek, osm kulometů a čtyři minomety, což mu umožnilo rozšířit divizi z 500 mužů na 4000, na tehdejší poměry dobře vybavená a vycvičená divize se stala hlavní údernou silou sboru. Hlavně její zásluhou komunisté E-jü-wanu rozdrtili útok nacionalistů v rámci protikomunistické první obkličovací kampaně.^[3] Po reorganizaci vojsk a řízení oblasti následujících po příchodu představitelů vedení strany (Čang Kuo-tchaoa, Šen Ce-mina a Čcheng Čchang-chaoa Sü od června 1931 převzal velení nad 4. sborem (bývalý 1. sbor přejmenovaný v březnu 1931, většina sil regionu).^[4] Během léta a podzimu 1931 komunisté v E-jü-wanu úspěšně odrazili útok nacionalistických vojsk v rámci druhé obkličovací kampaně. Jejich síly se přitom sjednotily do 4. armády, resp. od listopadu 1931 4. frontu čínské Rudé armády sestávajícího ze 4. a 25. sboru; armádě i frontu velel Sü Siang-čchien. Jeho zástupcem (fakticky komisařem) byl Čcheng Čchang-chao, celkové politické vedení měl Čang Kuo-tchao. V první polovině roku 1932 Süův front porazil útok nacionalistů ve třetí obkličovací kampani. Čtvrté obkličovací kampani v červnu–srpnu 1932 však neodolal a nakonec většina sil 4. frontu (16 tisíc mužů s 12 tisíci puškami)^[5] probila z obklíčení západním směrem do severního Chu-peje,^[6] přitom na místě byl ponechán třítisícový 25. sbor.

Čtvrtý front po dlouhém pochodu ustoupil až na severovýchod provincie S’-čchuan, kam dorazil v listopadu 1932.^[7] Na jižních svazích hor Ta-po založil novou sovětskou oblast s centry v Tchung-ťiangu a Kchu-čchao-pa, z nich expandoval na jih a západ a rozšířil se na pět sborů (4., 30., 9., 31 a 33.).^[8] ZaV druhé polovině roku 1933 a začátkem roku následujícího se komunisté v severovýchodním S’-čchuanu ubránili útokům armád místních militaristů, pak ovládali 17 okresů s cca 9 miliony obyvatel. V dubnu–srpnu 1934 odolali dalším útokům sečuánských militaristů.^[9] Od začátku roku 1935 ale ustupovali tlaku nepřátel a sovětská oblast se zmenšovala. Nakonec v dubnu 1935 4. front překročil řeku Ťia-ling a přesunul se do západního S’-čchuanu, kde se v červnu 1935 setkal se zbytky mnohem slabšího 1. frontu, na Dlouhém pochodu ustupujícího z Jün-nanu.^[10]

Po reorganizaci spojených komunistických vojsk v srpnu 1935 veleli Levé koloně Ču Te, Čang Kuo-tchao a Liou Po-čcheng (vrchní velitel, komisař a náčelník štábu Rudé armády), zatímco Pravou kolonu řídilo frontové velitelství v čele se Sü Siang-čchienem (a komisařem Čcheng Chang-čchaoem a náčelníkem štábu Jie Ťien-jingem).^[11] V září se od Pravé kolony odtrhly bývalé sbory 1. frontu (1. a 3.) pod vedením stranických vůdců, členů politbyra (Čang Wan-tchien, Mao Ce-tung, Čou En-laj a další) a vydaly se na samostatný pochod na sever. Zbytek Pravé kolony se poté připojil k Levé koloně. Vojska Ču Teho a Sü Siang-čchiena pod celkovým vedením Čang Kuo-tchaoa poté neúspěšně zaútočila na na planiny západně od Čcheng-tu^[12] a pak se obrátila na západ a přezimovala v Kardze v provincii Si-kchang. V červnu 1936 k nim dorazil 2. front, po měsíčním odpočinku všichni vyrazily na sever.^[13] Větší část sil bývalého 4. frontu (5., 9. a 30. sbor) dorazila do Kan-su, kde se přeplavila na západní břeh Žluté řeky a pod velením Sü Siang-čchiena vyrazila kansuským koridorem na západ, ve snaze o dosažení Sin-ťiangu a navázání spojení se Sovětským svazem; do března 1937 byly tyto sbory zničeny místními militaristy.^[14] Zbytek 4. frontu (4. a 31. sbor) se připojil v místním oddílům a jednotkám 2. a 1. frontu v sovětské oblasti Šen-si-Kan-su-Ning-sia.

Po reorganizaci komunistických sil na severozápadě Číny do 8. pochodové armády sestávající ze tří divizí, se Sü Siang-čchien stal zástupcem velitele 129. divize (Liou Po-čchenga). Uznáním jeho vysokého postavení bylo členství v jedenáctičlenné ústřední revoluční vojenské komisi KS Číny (1937–1945) stojící v čele komunistických vojsk. V první polovině roku 1938 bojoval v jižním Che-peji, na podzim 1938 se přesunul do západního Šan-tungu, kde jeho vojska úspěšně bojovala s Japonci a nacionalisty.^[15] V létě roku 1945 byl na VII. sjezdu KS Číny zvolen členem ústředního výboru strany, stal i jedním z dvanácti členů ústřední vojenské komise KS Číny (členem této a komisí následujících volebních období zůstal do roku 1987). Záhy byl jmenován zástupcem velitele Ťin-Ťi-Luské polní armády (tedy Šansijsko-Chupejsko-Šantungské, velel ji Lio Po-čcheng, komisařem byl Teng Siao-pching),^[16] koncem léta 1947 reorganizovanou v Polní armádu centrální nížiny a začátkem roku 1949 na 2. polní armádu. V letech 1947–1948 Sü organizoval mobilizaci a výstavbu nových jednotek na územích obsazených Liou Po-čchengovými vojsky (vojenský okruh Ťin-ťi-Lu-I, původně v horách Tchaj-chang a okolí, později rozšířený na Velkou čínskou nížinu). V letech 1948–1949 se tato nově vytvořená vojska (později označená za 18. armádu) v sestavě Severočínské polní armády podílela na dobytí provincie Šan-si.^[17]

Sü Siang-čchien jako vojevůdce patřil k těm generálům čínské Rudé armády, kteří dávali důraz na profesionalitu vojska, jeho výcvik, výzbroj, organizaci, taktiku a strategii. Získal si reputaci jako vojenský manažer, schopný zorganizovat velkou dobře vycvičenou a vystrojenou armádu, který vychoval řadu schopných důstojníků, ale i vynikající taktik.^[1]

V říjnu 1949 byl jmenován náčelníkem generálního štábu Čínské lidové osvobozenecké armády.^[3] Jeho zástupcem a od roku 1950 úřadujícím náčelníkem generálního štábu se stal Nie Žung-čen. Formálně byl Sü z generálního štábu odvolán až roku 1954. V letech 1949–1954 také patřil mezi členy ústřední lidové vlády Čínské lidové republiky. Při zřízení státního výboru obrany (nejvyššího státního vojenského orgánu) byl jmenován jeho místopředsedou, kterým zůstal po celou dobu existence výboru (tři funkční období do roku 1975). Při zavedení vojenských hodností roku 1955 se stal jedním z deseti vojevůdců, kteří obdrželi nejvyšší hodnost maršála Čínské lidové republiky. Roku 1956 byl na VIII. sjezdu KS Číny znovuzvolen do ústředního výboru.

Od roku 1965 byl místopředsedou stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (parlamentu, znovuzvolen 1975, ve funkci do roku 1978). Od ledna 1966 byl společně s Čchen Im, Liou Po-čchengem a Jie Ťien-jingem zvolen místopředsedou ústřední vojenské komise KS Číny (dosud měla komise pouze tři místopředsedy, Lin Piaa, Che Lunga a Nie Žung-čena; Sü místopředsedou zůstal do roku 1987). Během první fáze kulturní revoluce Sü upevnil své politické postavení, když byl v srpnu 1966 zvolen členem politbyra (s maršály Nie Žung-čenem a Jie Ťien-jingem).

Patřil mezi představitele únorového protiproudu ze začátku 1967, skupiny vůdců, kteří kritizovali kulturní revoluci za vytváření chaosu a podkopávání čínského vedení. Následně byl zbaven funkce předsedy skupiny pro kulturní revoluci v ozbrojených silách (kterou vykonával od ledna 1967), kritizován stoupenci revoluce a jeho vliv a armádě značně omezen,^[18] na IX. sjezdu KS Číny byl sice znovuzvolen do ÚV, nikoliv však do politbyra. Zůstal ale členem užšího vedení strany jako místopředseda ústřední vojenské komise. Po politické prohře a smrti Lin Piaa roku 1971 se Mao Ce-tung začal více opírat o staré maršály, včetně Sü Siang-čchiena.^[18] Na X. sjezdu si podržel členství v ústředním výboru strany a místopředsednictví ústřední vojenské komise. V lednu 1975 byl znovuzvolen místopředsedou Všečínského shromáždění lidových zástupců a v únoru 1975 se stal členem stálého výboru ústřední vojenské komise KS Číny.

Roku 1976 podpořil akce Chua Kuo-fenga, Jie Ťien-jinga a dalších proti gangu čtyř. Po XI. sjezdu KS Číny v srpnu 1977 byl zvolen do politbyra (znovuzvolen roku 1982), v únoru 1978 byl jmenován ministrem obrany (do března 1981) a v březnu 1978 místopředsedou vlády (do září 1980). I po rezignaci na post ministra obrany v roce 1981 zůstal politicky aktivní. Působil v politbyru a ústředním výboru a byl místopředsedou ústřední vojenské komise. V září 1985 s dalšími veterány komunistického hnutí na funkce v politbyru a ústředním výboru rezignoval, v místopředsedou ústřední vojenské komise zůstal do konce funkčního období (do XIII. sjezdu KS Číny v říjnu/listopadu 1987).

Během protestů na náměstí Nebeského klidu v roce 1989 publikoval spolu s maršálem Nie Žung-čenem prohlášení, která vyzývalo k občanskému pořádku, ale zároveň varovalo, že by se armáda neměla při potlačování protestů uchylovat ke krveprolití.

Zemřel 21. září 1990 v Pekingu.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sü Siang-čchien na Wikimedia Commons

Člen vedení Komunistické strany Číny

8. politbyro ÚV KS Číny (září 1956 – duben 1969) členové politbyra stálý výbor od září 1956 Mao Ce-tung (předseda ÚV) • Liou Šao-čchi (místopředseda ÚV) • Čou En-laj (místopředseda ÚV) • Ču Te (místopředseda ÚV) • Čchen Jün (místopředseda ÚV) • Teng Siao-pching od května 1958 i Lin Piao (místopředseda ÚV) stálý výbor od srpna 1966 Mao Ce-tung (předseda ÚV) • Lin Piao (místopředseda ÚV) • Čou En-laj • Tchao Ču (do ledna 1967) • Čchen Po-ta • Teng Siao-pching (do ledna 1967) • Kchang Šeng • Liou Šao-čchi (do ledna 1967) • Ču Te • Li Fu-čchun • Čchen Jün Lin Piao (od května 1958 místopředseda ÚV a člen stálého výboru) • Lin Po-čchü (zemřel v květnu 1960) • Tung Pi-wu • Pcheng Čen (do května 1966) • Luo Žung-chuan (zemřel v prosinci 1963) • Čchen I • Li Fu-čchun (od srpna 1966 člen stálého výboru) • Pcheng Te-chuaj (do srpna 1959) • Liou Po-čcheng • Che Lung (do ledna 1967) • Li Sien-nien od května 1958 i Kche Čching-š’ (zemřel v dubnu 1965) • Li Ťing-čchüan (do ledna 1967) • Tchan Čen-lin (do srpna 1967) od srpna 1966 i Sü Siang-čchien • Nie Žung-čen • Jie Ťien-jing kandidáti politbyra Ulanfu (do 1966) • Čang Wen-tchien (do srpna 1959) • Lu Ting-i (do května 1966) • Čchen Po-ta (od srpna 1966 člen politbyra a stálého výboru) • Kchang Šeng (od srpna 1966 člen politbyra a stálého výboru) • Po I-po (do ledna 1967) od srpna 1966 i Li Süe-feng • Sie Fu-č’ • Sung Žen-čchiung (do ledna 1967) 7. politbyro ← • → 9. politbyro 11. politbyro ÚV KS Číny (srpen 1977 – září 1982) členové politbyra stálý výbor Chua Kuo-feng (předseda ÚV do června 1981, pak místopředseda) • Jie Ťien-jing (místopředseda ÚV) • Teng Siao-pching (místopředseda ÚV) • Li Sien-nien (místopředseda ÚV) • Wang Tung-sing (místopředseda ÚV; odvolán v únoru 1980) od prosince 1978 i Čchen Jün (místopředseda ÚV) od února 1980 i Chu Jao-pang (od června 1981 předseda ÚV) • Čao C’-jang (od června 1981 místopředseda ÚV) Wej Kuo-čching • Ulanfu • Fang I • Liou Po-čcheng • Sü Š’-jou • Ťi Teng-kchuej (odvolán v únoru 1980) • Su Čen-chua (zemřel v únoru 1979) • Li Te-šeng • Wu Te (odvolán v únoru 1980) • Jü Čchiou-li • Čang Tching-fa • Čchen Jung-kuej • Čchen Si-lien (odvolán v únoru 1980) • Keng Piao • Nie Žung-čen • Ni Č’-fu • Sü Siang-čchien • Pcheng Čchung od prosince 1978 i Chu Jao-pang (od února 1980 člen stálého výboru) • Teng Jing-čchao • Wang Čen od září 1979 i Čao C’-jang (od února 1980 člen stálého výboru) • Pcheng Čen kandidáti politbyra Čao C’-jang (od září 1979 člen politbyra) • Čchen Mu-chua • Saifuddin Azizi 10. politbyro ← • → 12. politbyro 12. politbyro ÚV KS Číny (září 1982 – listopad 1987) členové politbyra stálý výbor Chu Jao-pang (generální tajemník ÚV do ledna 1987) • Jie Ťien-jing (rezignoval v září 1985) • Teng Siao-pching • Čao C’-jang (úřadující generální tajemník ÚV od ledna 1987) • Li Sien-nien • Čchen Jün Wan Li • Si Čung-sün • Wang Čen (rezignoval v září 1985) • Wej Kuo-čching (rezignoval v září 1985) • Ulanfu (rezignoval v září 1985) • Fang I • Teng Jing-čchao (rezignovala v září 1985) • Li Te-šeng (rezignoval v září 1985) • Jang Šang-kchun • Jang Te-č’ • Jü Čchiou-li • Sung Žen-čchiung (rezignoval v září 1985) • Čang Tching-fa (rezignoval v září 1985) • Chu Čchiao-mu • Nie Žung-čen (do září 1985) • Ni Č’-fu • Sü Siang-čchien (rezignoval v září 1985) • Pcheng Čen • Liao Čcheng-č’ (zemřel v červnu 1983) od září 1985 i Jao I-lin • Tchien Ťi-jün • Čchiao Š’ • Li Pcheng • Wu Süe-čchien • Chu Čchi-li kandidáti politbyra Jao I-lin (od září 1985 člen politbyra) • Čchin Ťi-wej • Čchen Mu-chua 11. politbyro ← • → 13. politbyro

Člen vedení ozbrojených sil Čínské lidové republiky

Deset maršálů Čínské lidové republiky (1955) Ču Te • Pcheng Te-chuaj • Lin Piao • Liou Po-čcheng • Che Lung • Čchen I • Luo Žung-chuan • Sü Siang-čchien • Nie Žung-čen • Jie Ťien-jing Náčelníci generálního štábu Čínské lidové osvobozenecké armády, jejich předchůdci a nástupci Liou Po-čcheng (1930–1931) • Ču Jün-čching (1931) • Kuo Chua-žuo (1931) • Jie Ťien-jing (1931–1934) • Liou Po-čcheng (1934–1935) • Jie Ťien-jing (1935–1936) • Liou Po-čcheng (1936–1937) • Siao Ťin-kuang (1937–1938) • Tcheng Taj-jüan (1938–1940) • Wang Žuo-fej (1940–1941) • Jie Ťien-jing (1941–1945) • Pcheng Te-chuaj (1945–1947) • Čou En-laj (1947–1949, úřadující) • Sü Siang-čchien (1949–1954) • Nie Žung-čen (1950–1954, úřadující) • Su Jü (1954–1958) • Chuang Kche-čcheng (1958–1959) • Luo Žuej-čching (1959–1965) • Jang Čcheng-wu (1965–1968, úřadující do 1966) • Chuang Jung-šeng (1968–1971) • neobsazeno (1971–1975) • Teng Siao-pching (1975–1976) • neobsazeno (1976–1977) • Teng Siao-pching (1977–1980) • Jang Te-č’ (1980–1987) • Čch’ Chao-tchien (1987–1992) • Čang Wan-nien (1992–1995) • Fu Čchüan-jou (1995–2002) • Liang Kuang-lie (2002–2007) • Čchen Ping-te (2007–2012) • Fang Feng-chuej (2012–2017) • Li Cuo-čcheng (2017– ) uvedeni jsou náčelníci generálního štábu: ústřední revoluční vojenské komise Čínské sovětské republiky (1930–1933) • čínské Rudé armády (1933–1936) • ústřední revoluční vojenské komise (1936–1949) • lidové revoluční vojenské rady (1949–1954) • Čínské lidové osvobozenecké armády (1954–2016) • a náčelníci spojeného štábu ústřední vojenské komise (2016– ) Ministři národní obrany Čínské lidové republiky Pcheng Te-chuaj (1954–1959) • Lin Piao (1959–1971) • Jie Ťien-jing (1975–1978) • Sü Siang-čchien (1978–1981) • Keng Piao (1981–1982) • Čang Aj-pching (1982–1988) • Čchin Ťi-wej (1988–1993) • Čch’ Chao-tchien (1993–2003) • Cchao Kang-čchuan (2003–2008) • Liang Kuang-lie (2008–2013) • Čchang Wan-čchüan (2013–2018) • Wej Feng-che (2018–2023) • Li Šang-fu (2023) • Tung Ťün (2023–) Ústřední revoluční vojenská komise KS Číny (srpen 1937 – srpen 1945) tajemník Mao Ce-tung zástupci tajemníka Ču Te • Čou En-laj • Wang Ťia-siang (od listopadu 1938) • Liou Šao-čchi (od března 1943) členové Pcheng Te-chuaj • Žen Pi-š’ (do března 1938) • Jie Ťien-jing • Lin Jü-jing (zemřel v březnu 1942) • Che Lung • Liou Po-čcheng • Sü Siang-čchien • Lin Piao Ústřední vojenská komise KS Číny (srpen 1945 – září 1949) předseda Mao Ce-tung místopředsedové Ču Te • Liou Šao-čchi • Čou En-laj • Pcheng Te-chuaj členové Čchen I • Nie Žung-čen • Che Lung • Sü Siang-čchien • Liou Po-čcheng • Lin Piao • Jie Ťien-jing Lidová revoluční vojenská rada Čínské lidové republiky (říjen 1949 – září 1954) předseda Mao Ce-tung místopředsedové Ču Te • Liou Šao-čchi • Čou En-laj • Pcheng Te-chuaj • Čcheng Čchien (RKCC) od listopadu 1951 i Lin Piao • Kao Kang (zemřel v srpnu 1954) od června 1954 i Liou Po-čcheng • Che Lung • Čchen I • Luo Žung-chuan • Sü Siang-čchien • Nie Žung-čen • Jie Ťien-jing členové Che Lung (místopředseda od června 1954) • Liou Po-čcheng (místopředseda od června 1954) • Čchen I (místopředseda od června 1954) • Lin Piao (místopředseda od listopadu 1951) • Sü Siang-čchien (místopředseda od června 1954) • Jie Ťien-jing (místopředseda od června 1954) • Nie Žung-čen (místopředseda od června 1954) • Kao Kang (místopředseda od listopadu 1951) • Su Jü • Čang Jün-i • Teng Siao-pching • Li Sien-nien • Žao Šu-š’ • Teng C’-chuej • Si Čung-sün • Luo Žuej-čching • Sa Čen-ping (nestraník; zemřel v dubnu 1952) • Čang Č’-čung (RKCC) • Fu Cuo-i (RKCC) • Cchaj Tching-kchaj (RKCC) • Lung Jün (RKCC) • Liou Fej od června 1954 i Sü Chaj-tung U nečlenů KS Číny je uvedena politická příslušnost: Revoluční výbor čínského Kuomintangu (RCCK), případně nestraník. Ústřední vojenská komise KS Číny (září 1954 – září 1959) předseda Mao Ce-tung členové Ču Te • Pcheng Te-chuaj (pověřen vyřizováním běžných záležitostí) • Lin Piao • Liou Po-čcheng • Che Lung • Čchen I • Teng Siao-pching • Luo Žung-chuan • Sü Siang-čchien • Nie Žung-čen • Jie Ťien-jing od listopadu 1956 Su Jü • Chuang Kche-čcheng • Čchen Keng • Tchan Čeng • Siao Ťin-kuang • Wang Šu-šeng • Sü Kuang-ta • Siao Chua • Liou Ja-lou • Chung Süe-č’ 8. ústřední vojenská komise KS Číny (září 1959 – duben 1969) předseda Mao Ce-tung místopředsedové Lin Piao (výkonný místopředseda) • Che Lung (do ledna 1967) • Nie Žung-čen od ledna 1966 i Čchen I • Liou Po-čcheng • Sü Siang-čchien • Jie Ťien-jing (současně od května 1966 generální sekretář) stálý výbor (do 1967) Ču Te • Čchen I (od ledna 1966 místopředseda) • Liou Po-čcheng (od ledna 1966 místopředseda) • Teng Siao-pching (do ledna 1967) • Luo Žung-chuan (zemřel v prosinci 1963) • Sü Siang-čchien (od ledna 1966 místopředseda) • Jie Ťien-jing (od ledna 1966 místopředseda) • Luo Žuej-čching (generální sekretář; do prosince 1965) • Tchan Čeng (do ledna 1961) od března 1967 i Sie Fu-č’ • Siao Chua (do července 1967) • Jang Čcheng-wu • Su Jü pracovní konference ústřední vojenské komise (říjen 1959 – srpen 1967) Luo Žuej-čching • Tchan Čeng • Jang Čcheng-wu • Siao Chua (do července 1967) • Čchiou Chuej-cuo • Čang Aj-pching (od května 1960 do července 1967) pracovní skupina ústřední vojenské komise od srpna 1967 Wu Fa-sien (předseda) • Jie Čchün • Čchiou Chuej-cuo • Čang Siou-čchuan od září 1967 Jang Čcheng-wu (předseda) • Wu Fa-sien • Jie Čchün • Čchiou Chuej-cuo • Li Cuo-pcheng • Li Tchien-chuan (od října 1967) • Liou Ťin-pching (od října 1967) od března 1968 Chuang Jung-šeng (předseda) • Wu Fa-sien (místopředseda) • Jie Čchün • Li Cuo-pcheng • Čchiou Chuej-cuo • Sie Fu-č’ (od listopadu 1968) • Wen Jü-čcheng (od listopadu 1968) • Li Tchien-jou (od ledna 1969) členové Su Jü (od března 1967 člen stálého výboru) • Čchen Keng • Siao Ťing-kuang • Wang Šu-šeng • Sü Kuang-ta • Liou Ja-lou zástupci generálního sekretáře Su Čen-chua (do 1967) • Siao Siang-žung (do května 1966) • Siao Chua (od října 1959 do července 1967) • Jang Čcheng-wu (od června 1965 do března 1968) • Wang Sing-tching (od března 1966) 9. ústřední vojenská komise KS Číny (duben 1969 – srpen 1973) předseda Mao Ce-tung místopředsedové Lin Piao (výkonný místopředseda, zemřel v září 1971) • Liou Po-čcheng • Čchen I (zemřel v lednu 1972) • Sü Siang-čchien • Nie Žung-čen • Jie Ťien-jing (od září 1971 výkonný místopředseda) pracovní skupina ústřední vojenské komise (do října 1971) Chuang Jung-šeng (předseda) • Wu Fa-sien • Jie Čchün • Liou Sien-čchüan • Li Tchien-jou • Li Cuo-pcheng • Li Te-šeng • Čchiou Chuej-cuo • Wen Jü-čcheng • Sie Fu-č’ • Ťi Teng-kchuej (od dubna 1971) • Čang Cchaj-čchien (od dubna 1971) pracovní konference ústřední vojenské komise (od října 1971) Jie Ťien-jing (předseda) • Sie Fu-č’ (zemřel v březnu 1972) • Čang Čchun-čchiao • Li Sien-nien • Li Te-šeng • Ťi Teng-kchuej • Wang Tung-sing • Čchen Š’-ťü • Čang Cchaj-čchien • Liou Sien-čchüan členové v dubnu 1969 zvoleno 42 členů (bez předsedy a místopředsedů) 10. ústřední vojenská komise KS Číny (srpen 1973 – srpen 1977) předseda Mao Ce-tung (zemřel v říjnu 1976) • Chua Kuo-feng (od října 1976) místopředsedové Jie Ťien-jing (pověřen vyřizováním běžných záležitostí do února 1976 a od března 1977) • Liou Po-čcheng • Sü Siang-čchien • Nie Žung-čen • Teng Siao-pching (od ledna 1975 do dubna 1976 a od července 1977) pracovní konference ústřední vojenské komise (fakticky do ledna 1974, formálně do února 1975) Jie Ťien-jing (předseda) • Čang Čchun-čchiao • Li Sien-nien • Li Te-šeng • Ťi Teng-kchuej • Wang Tung-sing • Čchen Š’-ťü • Čang Cchaj-čchien • Liou Sien-čchüan • Wang Chung-wen (od října 1973) • Teng Siao-pching (od prosince 1973) ústřední skupina pro vojenské záležitosti (od ledna 1974 do února 1975) Jie Ťien-jing (předseda) • Wang Chung-wen • Čang Čchun-čchiao • Teng Siao-pching • Čchen Si-lien • Su Čen-chua stálý výbor (od února 1975) Jie Ťien-jing (předseda) • Wang Chung-wen (do října 1976) • Teng Siao-pching (do dubna 1976 a od července 1977) • Čang Čchun-čchiao (do října 1976) • Liou Po-čcheng • Čchen Si-lien (pověřen vyřizováním běžných záležitostí od února 1976 do března 1977) • Wang Tung-sing • Su Čen-chua • Sü Siang-čchien • Nie Žung-čen • Su Jü • Li Sien-nien (od 1975) • Wang Čen (od 1975) členové v srpnu 1973 zvoleno 63 členů včetně předsedy a místopředsedů 11. ústřední vojenská komise KS Číny (srpen 1977 – září 1982) předseda Chua Kuo-feng (do června 1981) • Teng Siao-pching (od června 1981) místopředsedové Jie Ťien-jing • Teng Siao-pching (od června 1981 předseda) • Liou Po-čcheng • Sü Siang-čchien • Nie Žung-čen stálý výbor Li Sien-nien • Su Jü • Luo Žuej-čching (generální sekretář, zemřel v srpnu 1978) • Wang Tung-sing (do února 1980) • Čchen Si-lien (do února 1980) • Wej Kuo-čching • Su Čen-chua (zemřel v únoru 1979) • Čang Tching-fa od března 1978 i Wang Čen od ledna 1979 i Keng Piao (v lednu 1979 – červenci 1981 generální sekretář) od ledna 1980 i Sü Š’-jou • Jang Te-č’ • Chan Sien-čchu • Jang Jung • Wang Pching od července 1981 i Jang Šang-kchun (současně generální sekretář) členové v srpnu 1977 zvoleno 63 členů včetně předsedy, místopředsedů a členů stálého výboru 12. ústřední vojenská komise KS Číny (září 1982 – listopad 1987) předseda Teng Siao-pching místopředsedové Jie Ťien-jing (do září 1985) • Sü Siang-čchien • Nie Žung-čen • Jang Šang-kchun (výkonný místopředseda a generální sekretář) členové a zástupci generálního sekretáře Jü Čchiou-li • Jang Te-č’ • Čang Aj-pching • Chung Süe-č’