PROFILPELAJAR.COM

Lin Piao
Lin Piao
Rodné jméno	林育蓉
Narození	5. prosince 1907; Subraga Basin
Úmrtí	13. září 1971 (ve věku 63 let); Öndörkhaan
Příčina úmrtí	letecká nehoda
Místo pohřbení	Subraga Basin
Alma mater	Vojenská akademie Whampoa
Povolání	politik a voják
Ocenění	medaile Rudé hvězdy I. třídy; stratég Čínské lidové osvobozenecké armády
Politická strana	Komunistická strana Číny
Choť	Čang Mej (1937–1946); Jie Čchün (1941–1971)
Partner(ka)	Sun Weishi
Děti	Lin Li-kuo; Lin Li-cheng; Lin Siao-lin
Funkce	místopředseda Státní rady Čínské lidové republiky (1954–1971); člen stálého výboru politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny (1958–1971); místopředseda ústředního výboru Komunistické strany Číny (1958–1971); místopředseda ústředního výboru Komunistické strany Číny (1959–1971); ministr národní obrany Čínské lidové republiky (1959–1971); … více na Wikidatech
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lin Piao (čínsky 林彪, v přepisu pinyin Lin Biao, původním jménem Lin Jü-žung – 林育蓉5. prosince 1907 – pravděpodobně 13. září 1971) byl čínský komunistický vojevůdce v občanské válce proti Kuomintangu a ve válce proti Japonsku.

Byl považován za jednoho z nejschopnějších velitelů Čínské lidové osvobozenecké armády. Připisuje se mu, že vydal tzv. rudou knížku Mao Ce-tungových citátů, která se měla stát jakýmsi kánonem maoismu.

Narodil se v dobře fungující rodině obchodníků v Chuang-kangu v provincii Chu-pej. V roce 1925 se na střední škole připojil k satelitní organizaci Čínské komunistické strany, a ještě ten samý rok odjel do Kantonu, kde začal chodit na vojenskou akademii Whampoa. Po dokončení studií byl přidělen v roce 1926 k nezávislému pluku. Zúčastnil se první fáze Severního pochodu a byl povýšen na velitele roty. Tehdy se připojil ke Komunistické straně Číny. Od října 1934 doprovázel Mao Ce-tunga během Dlouhého pochodu až do provincie Šen-si v roce 1935.^[2] V roce 1938 bojoval v bitvě v Šen-si, kde byl vážně zraněn. Následně se tři roky zotavoval v Moskvě.^[3]

Velel komunistickým vojskům, která v roce 1949 obsadila Peking. Po ukončení druhého zasedání VIII. sjezdu KS Číny se konalo plenární zasedání ÚV, na kterém byl Lin Piao zvolen místopředsedou ÚV KS Číny a členem politbyra. Později v roce 1959 nastoupil do funkce ministra národní obrany na místo Pcheng Te-chuaje.^[4] Krátce po jmenování zrušil hodnosti v armádě a obnovil systém politických komisařů, prosazoval politizaci armády.^[5] V letech 1966-1971, tedy v první fázi tzv. Velké proletářské kulturní revoluce, byl designovaným nástupcem Mao Ce-tunga v čele Komunistické strany Číny.

Zahynul údajně při zřícení svého letadla nad severním Mongolskem, když se pokoušel uprchnout do Sovětského svazu v obavách, že bude obviněn z pokusu o státní převrat. Podle oficiální zprávy prchal ze země, jelikož bylo odhaleno jeho spiknutí a pokus o zavraždění Maa. Spolu s Lin Piaem zahynuli i jeho manželka a syn.^[6] Jelikož byl Lin Piao v té době velice prominentní postavou, tak tato událost nemohla být veřejnosti oznámena najednou, ale postupně ve vlnách.^[7] Až na X. sjezdu KS Číny v roce 1973 bylo národu oznámeno, proč před dvěma lety Lin Piao zmizel a mimo jiné byla změněna ústava, jelikož ústava přijatá v roce 1969 určila Lin Piaa Mao Ce-tungovým nástupcem.^[4]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b Immanuel C. Y. Hsü: The Rise of Modern China. Spojené státy americké: Oxford University Press. 2000. ISBN 978-0-19-512504-7.
↑ LEUNG, Pak-Wah. Historical dictionary of the Chinese Civil War. Lanham, MD: Scarecrow Press xli, 191 s. Dostupné online. ISBN 0-8108-4435-4, ISBN 978-0-8108-4435-3. OCLC 49959291
↑ LEE, Khoon Choy. Pioneers of modern China : understanding the inscrutable Chinese. River Edge, NJ: World Scientific Pub 1 online resource (xxiii, 549 pages) s. Dostupné online. ISBN 981-270-090-0, ISBN 978-981-270-090-2. OCLC 191950384
↑ ^a ^b BAKEŠOVÁ, Ivana. Dějiny Čínské lidové republiky: (1949–2018). Vydání první. vyd. Praha: [s.n.] 444 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7422-596-3, ISBN 80-7422-596-8. OCLC 1143830633
↑ FAIRBANK, John King. Dějiny Číny. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny 656 s. Dostupné online. ISBN 80-7106-249-9, ISBN 978-80-7106-249-3. OCLC 42028904
↑ JOHNSON, Paul. Dějiny 20. století. V nakl. Leda 2., opr. vyd. vyd. Voznice: Leda 846 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7335-335-3, ISBN 80-7335-335-0. OCLC 897870520
↑ KHÉTSUN, Tubten; AKESTER, Matthew. "The Lin Biao Affair." In Memories of Life in Lhasa Under Chinese Rule. NEW YORK: Columbia University Press, 2008. Dostupné online. DOI 10.7312/khet14286.32. S. 251–253.