Wu Pang-kuo se narodil 12. července1941 v okresu Pching-pau v provincii Kuej-čou, rod Wu pocházel z okresu Fej-tung v provincii An-chuej. Jeho otec vyučoval na vojenské škole. V roce 1960 nastoupil studia radioelektroniky na univerzitu Čching-chua v Pekingu, kterou absolvoval v roce 1967.[1] Mezitím v roce 1964 vstoupil do Komunistické strany Číny. Po ukončení studia nastoupil jako dělník a technik do šanghajské továrny na elektronky č. 3, s lety postupoval výše až na zástupce vedoucího a vedoucího technického úseku (do 1976), náměstka ředitele a ředitele továrny (1976–1978).[1] V roce 1978 byl pověřen funkcí zástupce ředitele Šanghajské společnosti elektronických součástek, poté zástupce ředitele Šanghajské společnosti ekletronek. V letech 1981–1983 pracoval jako zástupce tajemníka Šanghajského úřadu pro měřicí přístroje, přístroje a telekomunikace. Na XII. sjezdu KS Číny v září 1982 byl zvolen kandidátem ústředního výboru (znovuzvolen na XIII. sjezdu 1987).[1]
Roku 1983 přešel do stranického aparátu, když ve stálém výboru šanghajského městského výboru KS Číny odpovídal za otázky vědy a techniky. V letech 1985–1991 byl zástupcem tajemníka šanghajského městského výboru KS Číny a od roku 1991 vedl šanghajské komunisty jako tajemník šanghajského městského výboru KS Číny.[1] Ve vedení Šanghaje úzce spolupracoval s Ťiang Ce-minem, starostou (1985–1988) a tajemníkem stranické organizace (1987–1989) a Ču Žung-ťim, nástupcem Ťianga v obou funkcích. Byl proto během svého dalšího působení ve vysokých funkcích všeobecně považován za člena „šanghajské kliky“ a spolupracovníka Ťiang Ce-mina, s celkově konzervativním přístupem k reformám.[2]
Na XIV. sjezdu KS Číny v říjnu 1992 byl zvolen do ústředního výboru a následně i členem politbyra. V září 1994 byl přeložen ze Šanghaje do Pekingu na místo tajemníka sekretariátu ÚV KS Číny a v březnu 1995 se stal místopředsedou státní rady (vlády) pro průmysl a státní podniky.[1] Na XV. sjezdu KS Číny v září 1997 byl potvrzen v politbyru (ale nikoliv v sekretariátu) a při sestavování nové vlády v březnu 1998 zůstal ve funkci místopředsedy vlády.[1]
Na XVI. sjezdu KS Číny v listopadu 2002 se dostal mezi nejvyšší mocenskou elitu v zemi, když zaujal druhé místo ve stálém výboru politbyra, čímž zaujal druhé místo v Komunistické straně Číny, hned za generálním tajemníkem Chu Ťin-tchaem.[2] Následně při reorganizaci státních orgánů v novém funkčním období v březnu 2003 byl zvolen předsedou stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (parlamentu).[1] Ve zmíněných funkcích a úřadech zůstal i po XVII. sjezdu KS Číny v říjnu 2007, resp. po ustavujícím zasedání Všečínského shromáždění lidových zástupců dalšího funkčního období v březnu 2008.[1] Jako předseda stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců hájil politiku „pěti ne“: ne mnohostranickým volbám, ne pluralismu, ne oddělení mocí, ne federalismu, ne privatizaci.[2]
Na XVIII. sjezdu KS Číny v listopadu 2012 odešel ze stranických funkcí a v březnu 2013 s uplynutím funkčního období skončil i ve Všečínském shromáždění lidových zástupců.[2] Ve funkci předsedy stálého výboru shromáždění ho vystřídal Čang Te-ťiang.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wu Bangguo na anglické Wikipedii.
↑ abcdefghThe website of the National People's Congress. Wu Bangguo [online]. Beijing: The website of the National People's Congress, 2007-11-6, rev. 2008 [cit. 2023-12-10]. Dostupné online. (anglicky)
↑ abcdeSULLIVAN, Lawrence R. Historical Dictionary of the People's Republic of China. 3. vyd. Lanham, Maryland: Rowman & Littlefield, 2016. ISBN9781442264694. S. 633.