Ču Süe-fan
Ču Süe-fan |
---|
| Narození | 12. června 1905 |
---|
Úmrtí | 17. ledna 1996 (ve věku 90 let) |
---|
Povolání | politik |
---|
Politická strana | Revoluční výbor čínského Kuomintangu |
---|
Funkce | člen celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění člen stálého výboru celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění poslanec Všečínského shromáždění lidových zástupců člen 1. plenárního zasedání Čínského lidového politického poradního shromáždění člen Ústavodárného národního shromáždění |
---|
multimediální obsah na Commons | Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ču Süe-fan (čínsky pchin-jinem Zhū Xuéfàn, znaky zjednodušené 朱学范; 12. června 1905 — 17. ledna 1996) byl čínský odborář a politik. Ve 20. a 30. letech působil v odborech v Šanghaji, v letech 1939–1947 vedl Čínskou odborovou asociaci, odbory působící na území kuomintangské vlády. Roku 1948 patřil mezi zakladatele Revolučního výboru čínského Kuomintangu, jedné z menších politických stran Čínské lidové republiky a podílel se na vedení Všečínské federace odborů jako místopředseda výkonného výboru federace v letech 1948–1966. V Čínské lidové republice zastával funkci ministra pošt a telekomunikací (1949–1967). Během kulturní revoluce byl vězněn, koncem 70. let se vrátil k veřejné činnosti jako místopředseda výkonného výboru Všečínské federace odborů (1978–1983), místopředseda (1979–1987) a předseda (1987–1989) ústředního výboru Revolučního výboru čínského Kuomintangu a místopředseda stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (1981–1993).
Život
Ču Süe-fan se narodil 12. června 1905 v Šanghaji. Pracoval od sedmnácti let, od roku 1924 na šanghajské poště, kde vstoupil do odborů.[1] Roku 1928 se stal členem Kuomintangu a dál se věnoval práci v odborech. Od roku 1933 vedl šanghajské odbory, roku 1934 kuomintangskou vládou legalizované a byl i členem vedení odborového svazu poštovních zaměstnanců, podílel se na organizaci hnutí protijaponského odporu.[1] V letech 1939–1947 předsedal Čínské odborové asociaci (založené roku 1935), odborech působících na územích pod kuomintangskou vládou.[1][2]
Roku 1946 se vedení čchungčchingských odporů a kuomintangské úřady postavili proti levému křídlu Čínské odborové asociace včetně Ču Süe-fana, desítky jehož spolupracovníků byly zatčeny.[1] Ču odešel do Hongkongu, začátkem roku 1948 podílel se na založení Revolučního výboru čínského Kuomintangu, vzniklého z levého křídla Kuomintangu, a byl zvolen do jeho vedení.[1] Přešel na komunistická území a zapojil se do práce tamních odborů. Na sjezdu v srpnu 1948 byl zvolen jedním ze tří místopředsedů výkonného výboru Všečínské federace odborů (místopředsedou zůstal do roku 1966), podílel se na organizaci odborového svazu poštovních zaměstnanců. Po vzniku Čínské lidové republiky byl jmenován ministrem pošt a telekomunikací a stal i členem finančního a ekonomického výboru ústřední lidové vlády.[2] S ustavením Všečínského shromáždění lidových zástupců roku 1954 byl zvolen jeho poslancem, současně byl zvolen i členem stálého výboru celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění.[2]
Během kulturní revoluce byl odvolán z funkcí a úřadů[2] a roku 1968 zatčen a obviněn z kontrarevoluční činnosti. Roku 1975 byl poslán na venkov v provincii Chu-pej, ale téhož roku zásluhou Čou En-laje se mohl vrátit na léčení do Pekingu.[1] K veřejné činnosti se vrátil roku 1978, kdy byl v únoru opět zvolen poslancem a členem stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců a v říjnu na sjezdu Všečínské federace odborů, obnovené po kulturní revoluci, se opět stal místopředsedou federace (do roku 1983).[2] V říjnu 1979 byl zvolen místopředsedou ústředního výboru Revolučního výboru čínského Kuomintangu a v prosinci 1981 povýšil na místopředsedu stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (znovuzvolen roku 1983 a 1988, ve funkci do roku 1993).[2] V prosinci 1987 byl pak namísto Čchü Wua zvolen předsedou ústředního výboru Revolučního výboru čínského Kuomintangu, ve funkci zůstal do prosince 1992,[1] kdy ho nahradil Li Pchej-jao.
Zemřel v Pekingu 17. ledna 1996, pohřben je v Šanghaji.[1]
Reference
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ču Süe-fan na Wikimedia Commons
Místopředsedové stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců | | 1. volební období (1954–1959) |
|
Sung Čching-ling, Lin Po-čchü, Li Ťi-šen, Čang Lan (zemřel 1955), Luo Žung-chuan, Šen Ťün-žu, Kuo Mo-žo, Chuang Jen-pchej, Pcheng Čen, Li Wej-chan, Čchen Šu-tchung, Tändzin Gjamccho, Saifuddin Azizi | | od 1958 i | |
| | 2. volební období (1959–1964) |
Lin Po-čchü (zemřel 1960), Li Ťi-šen (zemřel 1959), Luo Žung-chuan (zemřel 1963), Šen Ťün-žu (zemřel 1963), Kuo Mo-žo, Chuang Jen-pchej, Pcheng Čen, Li Wej-chan, Čchen Šu-tchung, Tändzin Gjamccho (do 1959), Saifuddin Azizi, Čcheng Čchien, Čhökji Gjalcchän (do 1964), Che Siang-ning, Liou Po-čcheng, Lin Feng | | 3. volební období (1965–1975) |
Pcheng Čen (do 1966), Liou Po-čcheng, Li Ťing-čchüan (do 1966), Kchang Šeng, Kuo Mo-žo, Che Siang-ning (zemřela 1972), Chuang Jen-pchej (zemřel 1965), Čchen Šu-tchung (zemřel 1966), Li Süe-feng, Sü Siang-čchien, Jang Ming-süan (zemřel 1967), Čcheng Čchien (zemřel 1968), Saifuddin Azizi, Lin Feng (do 1966), Liou Ning-i, Čang Č’-čung (zemřel 1969), Ngaphö Ngawangdžigme, Čou Ťien-žen | | 4. volební období (1975–1978) |
|
Tung Pi-wu (zemřel 1975), Sung Čching-ling, Kchang Šeng (zemřel 1975), Liou Po-čcheng, Wu Te, Wej Kuo-čching, Saifuddin Azizi, Kuo Mo-žo, Sü Siang-čchien, Nie Žung-čen, Čchen Jün, Tchan Čen-lin, Li Ťing-čchüan, Čang Ting-čcheng, Cchaj Čchang, Ulanfu, Ngaphö Ngawangdžigme, Čou Ťien-žen, Sü Te-cheng, Chu Ťüe-wen, Li Su-wen, Jao Lien-wej | | od 1976 i | |
| | 5. volební období (1978–1983) |
|
Sung Čching-ling (zemřela 1981), Nie Žung-čen (do 1980), Liou Po-čcheng (do 1980), Ulanfu, Wu Te (do 1980), Wej Kuo-čching, Čchen Jün, Kuo Mo-žo (zemřel 1978), Tchan Čen-lin, Li Ťing-čchüan, Čang Ting-čcheng (do 1980), Cchaj Čchang (do 1980), Teng Jing-čchao, Saifuddin Azizi, Liao Čcheng-č’, Ťi Pcheng-fej (do 1979), Ngaphö Ngawangdžigme, Čou Ťien-žen (do 1980), Sü Te-cheng, Chu Ťüe-wen | | od 1979 i | | | od 1980 i | | | od 1981 i | |
| | 6. volební období (1983–1988) |
|
Čchen Pchi-sien, Wej Kuo-čching, Keng Piao, Chu Ťüe-wen, Sü Te-cheng, Pcheng Čchung, Wang Žen-čung, Š’ Liang (zemřela 1985), Ču Süe-fan, Ngaphö Ngawangdžigme, Čhökji Gjalcchän, Saifuddin Azizi, Čou Ku-čcheng, Jen Ťi-cch’, Chu Jü-č’ (zemřel 1986), Žung I-žen, Jie Fej, Liao Chan-šeng, Chan Sien-čchu, Chuang Chua | | od 1986 i | |
| | 7. volební období (1988–1993) |
Si Čung-sün, Ulanfu (zemřel 1988), Pcheng Čchung, Wej Kuo-čching (zemřel 1989), Ču Süe-fan, Ngaphö Ngawangdžigme, Čhökji Gjalcchän (zemřel 1989), Saifuddin Azizi, Čou Ku-čcheng, Jen Ťi-cch’, Žung I-žen, Jie Fej, Liao Chan-šeng, Ni Č’-fu, Čchen Mu-chua, Fej Siao-tchung, Sun Čchi-meng, Lej Ťie-čchiung, Wang Chan-pin | | 8. volební období (1993–1998) |
Tchien Ťi-jün, Wang Chan-pin, Ni Č’-fu, Čchen Mu-chua, Fej Siao-tchung, Sun Čchi-meng, Lej Ťie-čchiung, Čchin Ťi-wej (zemřel 1997), Li Si-ming, Wang Ping-čchien, Pagpalha Geleg Namgjal, Wang Kuang-jing, Čcheng S’-jüan, Lu Ťia-si, Bög, Tömür Dawamät, Kan Kchu (zemřel 1993), Li Pchej-jao (zemřel 1996), Wu Ťie-pching | | 9. volební období (1998–2003) |
Tchien Ťi-jün, Sie Fej (zemřel 1999), Ťiang Čchun-jün, Cou Ťia-chua, Pagpalha Geleg Namgjal, Wang Kuang-jing, Čcheng S’-jüan, Bög, Tömür Dawamät, Wu Ťie-pching, Pcheng Pchej-jün, Che Lu-li, Čou Kuang-čao, Čcheng Kche-ťie (do 2000), Cchao Č’, Ting Š’-sun, Čcheng S’-wej, Sü Ťia-lu, Ťiang Čeng-chua | | 10. volební období (2003–2008) |
Wang Čao-kuo, Li Tchie-jing, Ismail Ähmäd, Che Lu-li, Ting Š’-sun, Čcheng S’-wej, Sü Ťia-lu, Ťiang Čeng-chua, Ku Siou-lien, Ragdi, Šeng Chua-žen, Lu Jung-siang, Ojuunčimeg, Chan Čchi-te, Fu Tchie-šan (zemřel 2007) | | 11. volební období (2008–2013) |
Wang Čao-kuo, Lu Jung-siang, Ojuunčimeg, Chan Čchi-te, Chua Ťien-min, Čchen Č’-li, Čou Tchie-nung, Li Ťien-kuo, Ismail Tiliwaldi, Ťiang Šu-šeng, Čchen Čchang-č’, Jen Ťün-čchi, Sang Kuo-wej | | 12. volební období (2013–2018) |
Li Ťien-kuo, Wang Šeng-ťün, Čchen Čchang-č’, Jen Ťün-čchi, Wang Čchen, Šen Jüe-jüe, Ťi Ping-süan, Čang Pching, Čhampa Phüncchog, Ärkin Iminbaqi, Wan E-siang, Čang Pao-wen, Čchen Ču | | 13. volební období (2018–2023) |
Wang Čchen, Cchao Ťien-ming, Čang Čchun-sien, Šen Jüe-jüe, Ťi Ping-süan, Ärkin Iminbaqi, Wan E-siang, Čchen Ču, Wang Tung-ming, Padma Čhöling, Ting Čung-li, Chao Ming-ťin, Cchaj Ta-feng, Wu Wej-chua | | 14. volební období (2023–2028) |
Li Chung-čung, Wang Tung-ming, Siao Ťie, Čeng Ťien-pang, Ting Čung-li, Chao Ming-ťin, Cchaj Ta-feng, Che Wej, Wu Wej-chua, Tchie Ning, Pcheng Čching-chua, Čang Čching-wej, Losang Gjalcen, Šöhrät Zakir |
|
|