PROFILPELAJAR.COM

Jedle řecká
	Jedle řecká (Abies cephalonica) v botanické zahradě Botanischer Garten Marburg, Hesensko, Německo
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	nahosemenné (Pinophyta);
Třída	jehličnany (Pinopsida);
Řád	borovicotvaré (Pinales);
Čeleď	borovicovité (Pinaceae);
Podčeleď	jedlové (Abietoideae);
Rod	jedle (Abies);
Binomické jméno
	Abies cephalonica; Loudon, 1838
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jedle řecká (Abies cephalonica) je jehličnatý strom, rostoucí v Řecku a blízký příbuzný jedle kavkazské.

Synonyma

Picea cephalonica
Pinus cephalonica
Pinus abies varieta cephalonica
Abies alba varieta cephalonica.

Popis

Stálezelený, jehličnatý, poměrně rychle rostoucí (více než 30 cm za rok) strom, dorůstající 40 m. Koruna je široce pyramidální a hustá. Borka je zpočátku šedohnědá a hladká, později rozpraskaná do obdélníkovitých plátů. Letorosty jsou červenohnědé a bez chlupů. Pupeny jsou kuželovité nebo vejčité, fialovočervené, pryskyřičnaté, mírně chlupaté, 1,2–1,6 mm v průměru. Jehlice jsou 1,5–3,5 cm dlouhé, 2–3 mm široké a 0,5 mm vysoké, spirálovitě uspořádané, tmavozelené seshora, vespod se dvěma modrobílými stomatárními proužky, na koncích ostré. Samčí šištice jsou vejčité, 14 mm dlouhé a 4 mm široké. Samičí šištice (šišky) jsou 10–20 cm dlouhé a 4 cm široké, úzce válcovité, hnědočervenofialové s tupým vrcholem. Semena jsou načervenalá, 12–19 mm dlouhá, se dvěma křídly. Semena dozrávají v říjnu.

Příbuznost

Jedle řecká Abies cephalonica je blízce příbuzná s jedlí kavkazskou Abies nordmanniana.

Výskyt

Domovinou stromu je Řecko – východní Egejské ostrovy (ostrov Kefalonia, Euboia, poloostrov Peloponés a Pevninské (též Centrální) Řecko).

Ekologie

Horský strom, rostoucí v nadmořských výškách 400–2000 m. Nenáročný na půdu, může růst v písčitých, středních jílovitých i v těžkých jílových půdách, dává přednost vlhké (ale zároveň dobře odvodňované) půdě. Ve své domovině roste v půdách odvozených z rozmanitých materiálů: vápence, dolomitu, břidlic, serpentinitu, pískovce, jílovitého svoru, slídy – jedná se o materiály o velmi rozdílných hodnotách pH: 5–8 (strom tedy vzkvétá v půdě kyselé, neutrální a zásadité). Nenáročný také na světlo – roste ve stínu, v polostínu a (nejraději) na přímém slunci. Mrazuvzdorný do −28 °C (ovšem při silných dlouhotrvajících mrazech snadno namrzá, lépe se stromu daří v teple), je velmi snášenlivý k suchu a odolný proti hmyzu. Menší znečištění ovzduší snáší, velké ne. Většinou roste v monokulturních porostech, občas ve smíšených s: jalovcem červenoplodým Juniperus oxycedrus, kaštanovníkem setým Castanea sativa, bukem východním Fagus orientalis, borovicí černou Pinus nigra a dalšími.

Choroby a nepřátelé

Strom je někdy napadán jmelím a na jehlicích občas parazitují houby Milesina blechni a Sydowia polyspora.

Využití člověkem

Lehké, měkké a trvanlivé dřevo je používáno ve stavebnictví a na výrobu dřevoviny. V parcích a velkých zahradách pěstován jako okrasná dřevina.

Ohrožení

Strom není ohrožen. Jeho populace je stabilní. Největší ohrožení pro jedli řeckou představují v současnosti lesní požáry (a nízká či žádná popožárová regenerace populace stromu) a silné znečištění ovzduší, obě způsobující odumírání stromu a na které není strom přizpůsoben. Menší ohrožení způsobuje spásání dobytkem, kácení a zemědělství (provozované člověkem tisíce let a jejichž dopad je pozorovatelný v některých částech populace stromu) a též období extrémního sucha či extrémních mrazů a poškození způsobené jmelím a parazitickými houbami. Strom je součástí několika národních parků, ve kterých je, jako jejich součást, chráněn (například národní parky Cephalonia, Mt Parnassos a jiné).

Galerie

Jedle řecká, jehlice a samčí šištice, v botanické zahradě Balchik Botanical Garden v Bulharsku.
Jedle řecká, samičí šištice na větvi, pěstovaná v arboretu Žampach v České republice.
Jedle řecká, les zasněžený jarním sněhem, Thesálie, Řecko.