Stálezelený, jehličnatý, rychle rostoucí (více než 30 cm za rok, více než 4,5 m za 10 let) strom, dorůstající 35 m a dožívající se vzácně kolem 200 let (časté poškození dřeva houbovými chorobami snižuje dosažený maximální věk tohoto stromu). Kmen dosahuje průměru 0,5–1 m. Koruna je kuželovitá. Borka je šedozelená a hladká s pryskyřičnými puchýři. Letorosty jsou šedožlutozelené (u Abies × sibirico-nephrolepis do hněda), pryskyřičnaté a mírně chlupaté (Abies sibirica poddruh semenovii má letorosty drsné a rýhované). Pupeny jsou nazelenalé, malé, kulovité a pryskyřičnaté. Jehlice jsou 3–4 cm dlouhé (v horní části koruny 1-1,5 cm), 1-1,5 mm široké (Abies × sibirico-nephrolepis má jehlice kratší; Abies sibirica poddruh semenovii navíc s pryskyřičnými okrajovými kanálky); seshora světle zelené, vespod se dvěma šedobílými průduchovými (stomatárními) proužky; jehlice směřují vzhůru (na spodních stranách větví vodorovné), jsou měkké, se zaoblenou či vroubkovanou špičkou, intenzivně vonící. Samičí šištice (šišky) jsou 5–9 cm dlouhé a 2–3 cm široké (Abies × sibirico-nephrolepis má šišky větší), válcovité, zpočátku namodralé později (tmavě) hnědé (u Abies sibirica poddruh semenovii žlutohnědé), semenné šupiny jsou na okrajích zubaté, podpůrné šupiny jsou skryté (u Abies sibirica poddruh semenovii jsou podpůrné šupiny širší). Semena jsou 7 mm dlouhá, s 7–13 mm dlouhým křídlem. Děložních lístků (Cotyledon) je 3-4 . Strom kvete v květnu. Semena dozrávají říjen-listopad.
Příbuznost
Strom se vyskytuje ve dvou poddruzích (subspeciích)[2]:
Horský strom, rostoucí v nadmořských výškách 1300–2800 m v sibiřskéTajze. Mrazuvzdorný pod −45,6 °C, jeden z nejmrazuvzdornějších stromů na světě. Klima pevninské a studené. Velmi citlivá na znečištění ovzduší. pH půdy, ve které se jedli sibiřské daří, se pohybuje kolem 5 (půda mírně kyselá), preferuje půdy vlhké, ale současně dobře odvodňované. Půdy obvykle naplaveninového původu, podzolové, na horách též vápenaté, bez permafrostu. Nenáročný na půdu a světlo. Strom tvoří monokulturní porosty, častěji ovšem roste ve smíšených lesích s: smrkem sibiřskýmPicea obovata, modřínem dahurskýmLarix gmelinii, popelivkou sibiřskouLigularia sibirica, borovicí sibiřskouPinus sibirica, břízou bělokorouBetula pendula, topolem osikouPopulus tremula, jeřábem ptačímSorbus aucuparia, kalinou obecnouViburnum opulus, lípou malolistouTilia cordata, jilmem horskýmUlmus glabra a javorem mléčAcer platanoides.
Choroby a nepřátelé
Jedle sibiřská je náchylná k houbovým chorobám.
Využití člověkem
Dřevo je využíváno ve stavebnictví. Ve střední a východní Evropě pěstován jako okrasný strom.
Využití v tradiční medicíně
V tradiční asijské medicíně se olej z jehlic používal pro své regenerační a dezinfekční účinky jako přírodní antibiotikum, antiseptikum, a antioxidant při léčbě onemocnění, mající různé příčiny (například infekce, poranění a další): záněty, respirační onemocnění, chřipka, bolesti v krku, nachlazení, bolesti svalů a kloubů; k hojení (infikovaných) ran, k léčbě popálenin a k dalším účelům.
Ohrožení
Podle organizace IUCN není strom ohrožen, v Číně je nicméně tento druh považován za ohrožený[3].
