PROFILPELAJAR.COM

Jedle Mariesova
	Jedle Mariesova (Abies mariesii)
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	nahosemenné (Pinophyta);
Třída	jehličnany (Pinopsida);
Řád	borovicotvaré (Pinales);
Čeleď	borovicovité (Pinaceae);
Podčeleď	jedlové (Abietoideae);
Rod	jedle (Abies);
Binomické jméno
	Abies mariesii; Mast., 1879
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jedle Mariesova (Abies mariesii) je jehličnatý strom z čeledi borovicovité, rostoucí v Japonsku a blízký příbuzný americké jedle líbezné.

Synonyma

Abies mariesii forma hayachinensis
Pinus mariesii.

Popis

Stálezelený, jehličnatý a pomalu rostoucí strom, dorůstající 15–30 m. Kmen je rovný. Koruna je oválná či seshora plochá. Borka je zprvu šedá až stříbrnošedomodrozelená, hladká a později téměř bílá. Pupeny jsou kulovité, mírně pryskyřičnaté, červenohnědošedé. Letorosty jsou pouze zpočátku chlupaté, hnědočervenošedé. Jehlice se překrývají, na horních stranách větví směřují vpřed a na spodních jsou hřebenovitě uspořádané a překrývající se; jsou 0,8–2 cm dlouhé a 2-2,5 mm široké, seshora rýhované a světle zelené, šedivě žlutobílé vespod, široké, bez průduchů na horních površích a se 7 řadami průduchů na spodních površích, na koncích zaoblené. Samčí šištice jsou červenožluté a krátké. Samičí šištice (šišky) jsou 7–15 cm dlouhé a 4–5 cm široké, elipsoidní, zakulacené na obou koncích, se zploštělým vrcholem, zpočátku tmavomodré a později černočervenohnědé. Semena jsou žlutočervená, s dlouhým, purpurově hnědým, křídlem.

Příbuznost

Jedle Mariesova je blízce příbuzná jedli líbezné.

Výskyt

Japonsko - endemicky na ostrově Honšú (pohoří Hakkóda).

Ekologie

Vysokohorský strom rostoucí v nadmořských výškách 1000–2800 m. Půdy jsou většinou vulkanického původu, často podzoly, taktéž často mesické, pH půdy je kyselé až neutrální, půdy jsou vlhké ale současně dobře odvodňované. Klima je studené a vlhké, zimy s velkým množstvím sněhu a léta chladná a vlhká, s průměrným množstvím srážek nad 2000 mm. Časté tajfuny snižují maximální věk jedinců jedle Mariesovy opakovanou likvidací její populace. Strom je mrazuvzdorný do -23 °C, nesnáší znečištění ovzduší a sucho, není nicméně náročný na světlo, dokáže růst ve stínu, polostínu a na přímém slunci. Jedle Mariesova tvoří někdy samostatné jednodruhové porosty, častěji ale roste smíšeně s jehličnatými stromy – jedlí Veitchovou, jedlovcem různolistým (Tsuga diversifolia), smrkem ajanským (Picea jezoensis varieta hondoensis), borovicí zakrslou, jalovcem obecným (Juniperus communis varieta nipponica) ale i listnatými stromy – břízou Ermanovou, jeřábem Sorbus commixta a dalšími.

Využití člověkem

Dřevo je pevné a lehké, občas se používá ve stavebnictví, na kuchyňské nářadí a dřevovinu, nicméně díky tomu, že strom roste v nepřístupných horských oblastech, je využití pro dřevo málo časté. V hortikultuře je využíván pouze vzácně a je pěstován pouze v arboretech a botanických zahradách.

Ohrožení

Strom není považován organizací IUCN za ohrožený a žádné hrozby nejsou známy ^[2], stav jeho populace je stabilní, díky vysoké regenerační schopnosti a výskytu v nepřístupných oblastech. Strom není proto chráněn, nicméně části jeho populace se vyskytují v několika chráněných oblastech.

Galerie

Jedle Mariesova, jehlice.
Jedle Mariesova, les.

Reference

↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
↑ Archivovaná kopie. www.iucnredlist.org [online]. [cit. 2015-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-10.