Charles Berkeley, 2. hrabě Berkeley a Elizabeth Noelová[3]
Příbuzní
George Berkeley, Henry Berkeley, Elizabeth Germainová, Mary Berkeleyová a Anna Chamberová (sourozenci) Frederick Augustus Berkeley[1], George Cranfield Berkeley[3][1], Elizabeth Cravenová a Georgiana Berkeleyová[3] (vnoučata)
Funkce
Lord Lieutenant of Gloucestershire (1710–1712) Lord Lieutenant of Gloucestershire (1714–1736) první lord admirality (1717–1727) poslanec anglického parlamentu z let 1701–1702 poslanec anglického parlamentu
Hrad Berkeley Castle (Gloucestershire), hlavní sídlo rodu Berkeleyů
Pocházel z významného šlechtického rodu Berkeleyů, byl mladším synem 2. hraběte Berkeleye (1649–1710), který se v politice a u dvora prosadil po Slavné revoluci[4]. James se otcovým dědicem stal po smrti staršího bratra George Berkeleye, vikomta Dursleye (1679–1699). V námořnictvu sloužil od mládí a již v roce 1699 byl poručíkem. Ve dvaceti letech byl povýšen na kapitána a zúčastnil se války o španělské dědictví, vyznamenal se v bitvě u Málagy (1704), v roce 1707 těsně unikl ztroskotání lodi admirála Shovella. Mezitím byl v letech 1701–1702 krátce poslancem Dolní sněmovny (v parlamentu zastupoval město Gloucester[5], v roce 1704 byl s titulem barona Berkeleye povolán do Sněmovny lordů (titul hraběte zdědil po otci až v roce 1710). Souběžně pokračoval ve službě na moři a během roku 1708 dosáhl hodností viceadmirála a admirála. Po nástupu hannoverské dynastie obdržel hodnost komořího krále Jiřího I. (1714–1727).
V letech 1717–1727 byl ministrem námořnictva[6][pozn. 1], od roku 1717 byl též členem Tajné rady a v roce 1718 získal Podvazkový řád, během války čtverné aliance byl na jaře 1719 krátce vrchním velitelem námořnictva s dočasnou hodností velkoadmirála (Admiral of the Fleet). V letech 1717–1736 zastával čestnou hdonost viceadmirála Velké Británie. V případě nepřítomnosti Jiřího I. v Anglii byl několikrát členem místodržitelského sboru (1719, 1720, 1726, 1727). V roce 1727 odstoupil z Walpolovy vlády a přešel do opozice.
Po smrti svého otce převzal také řadu správních funkcí v hrabstvích, kde rodina vlastnila statky. Byl lordem místodržitelem v Gloucestershire (1710–1712 a 1715–1736) a nejvyšším sudím v Surrey (1710–1736). V námořnictvu proslul jako vynikajicí odborník, neuznával ale žádný jiný obor, což z něj v kombinaci s povýšeným aristokratickým chováním činilo značně nepopulární osobnost. Zemřel ve Francii na zámku Château d'Aubigny, který byl dědictvím rodiny jeho manželky po vévodkyni z Portsmouthu, milence Karla II.
↑James Berkeley, 3. hrabě Berkeley na webu britského parlamentu dostupné online
↑Personální obsazení funkce lordů admirality v letech 1660–1870 na webu British History Online dostupné online
Poznámky
↑Personální změny ve vládě v roce 1717 byly důsledkem whigistických vnitrostranických sporů. Spolu s premiérem R. Walpolem odstoupil tehdy z čela admirality 1. hrabě z Orfordu a vládnoucí uskupení Stanhope-Sunderland muselo reorganizovat vládu. Berkeley se tak stal prvním lordem admirality, ale jako málo výrazný politik a především námořník se ve funkci udržel i poté, co se Walpole vrátil do úřadu premiéra (1721). Berkeley byl prvním lordem admirality od dubna 1717 do července 1727, tedy plných deset let, přičemž v délce úřadování jej v moderní historii překonali jen vévoda z Yorku (1661–1673), 4. hrabě ze Sandwiche (1771–1782) a 2. vikomt Melville (1812–1827).
Literatura
KOVÁŘ, Martin: Velká Británie v éře Roberta Walpola. K vývoji britského státu a britské společnosti v první polovině 18. století; Praha, 2004 ISBN80-86642-23-2
