Lady Charlotte Lennox (od 1823) Lady Charlotte Reynolds-Moreton (od 1834)
Rodiče
Frederick Augustus Berkeley a Mary Cole
Děti
Swinburne Frederica Charlotte FitzHardinge Berkeley Francis Berkeley, 2nd Baron FitzHardinge Charles Berkeley, 3rd Baron FitzHardinge Fenella FitzHardinge Berkeley
Příbuzní
Grantley Berkeley, Craven Berkeley, Henry FitzHardinge Berkeley, William Berkeley, 1st Earl FitzHardinge, Thomas Berkeley, 6th Earl of Berkeley, Lady Caroline Berkeley, Lady Mary Berkeley, Emily Berkeley, Augustus Berkeley, Henrietta Berkeley a Maria Berkeley (sourozenci) Eva Gifford[1], Harriet Ella Gifford[1], Emily Gifford[1], Edric Gifford, 3rd Baron Gifford[1], Evelyn Mary Gifford[1], Eleanor Gifford[1], Edward Robert Gifford[1], Elspeth Fitzhardinge Gifford[1], Edgar Berkeley Gifford, 4th Baron Gifford[1], Maurice Gifford[1], Elton Vivian Gifford[1] a Edith Charlotte Gifford[1] (vnoučata)
Hrad Berkeley Castle (Gloucestershire), hlavní sídlo rodu Berkeleyů
Pocházel z významného šlechtického rodu Berkeleyů, narodil se jako druhorozený syn Fredericka Augusta Berkeleye, 5. hraběte Berkeleye (1745–1810), mimo jiné patřil k nemanželskému potomstvu Karla II., byl též synovcem admirála Georga Cranfielda Berkeleye[2]. U královského námořnictva sloužil od roku 1802, vynikl v bojích u břehů Pyrenejského poloostrova, v roce 1814 dosáhl hodnosti kapitána. Po napoleonských válkách žil v civilu, v letech 1831–1833, 1835–1837 a 1841–1857 byl členem Dolní sněmovny (v parlamentu zastupoval město Gloucester, protože v hrabství Gloucestershire měla rodina statky), politicky patřil k whigům[3]. V námořní administraci byl čtvrtým námořním lordem (1833–1835, 1837–1839), třetím námořním lordem (1846–1847) a druhým námořním lordem (1849–1852, 1853–1854)[4]. Mezitím byl také námořním pobočníkem královny Viktorie (1846–1849) a v roce 1850 dosáhl hodnosti kontradmirála. V letech 1852 a 1854–1857 zastával funkci prvního námořního lorda. V tomto úřadu se podílel na koordinaci operací krymské války[5]. Mezitím byl povýšen na viceadmirála (1856) a byl jmenován členem Tajné rady (1855), téhož roku obdržel velkokříž Řádu lázně. V roce 1857 zdědil majetek svého staršího bratra Williama Berkeleye, 1. hraběte Fitzhardinge (1786–1857). V roce 1861 získal titul barona Fitzhardinge a vstoupil do Sněmovny lordů, v roce 1862 dosáhl hodnosti admirála. Zemřel na starobylém rodovém sídle Berkeley Castle v hrabství Gloucestershire.
Rodina
Jeho první manželkou byla Charlotte Lennox (1804–1833), dcera kanadského generálního guvernéra4. vévody z Richmondu, po ovdovění se v roce 1834 podruhé oženil s Charlotte Reynolds-Moreton (1806–1881), dcerou 1. hraběte z Ducie. Potomstvo měl jen z prvního manželství (celkem čtyři děti). Dědicem byl starší syn Francis Berkeley, 2. baron Fitzhardinge (1826–1896), který sloužil v armádě a v mládí byl několik let členem Dolní sněmovny. Zemřel bez potomstva, titul zanikl úmrtím jeho mladšího bratra Charlese Berkeleye, 3. barona Fitzhardinge (1830–1916). Ten byl též poslancem Dolní sněmovny a stejně jako otec zastupoval v parlamentu město Gloucester.
Měl šest bratrů, z nichž pět zasedalo v Dolní sněmovně.
